397. díl, Baru: Čtyři galerie a jedna sauna (neplést se Čtyři svatby a jeden pohřeb)

Tohle zažijete jen s Margit. Takovou neděli. Na počátku byla lišácká myšlenka, že Národní galerie má dnes vstup zdarma. Výsledek: čtyři galerie, čtyři budovy, jen jedna zdarma. Tři za prachy. Ale několik kafíček, selfíček, jeden dortíček (já né, já jsem na dietě, vypovím později), hromada okouzlení uměním i lidmi kolem něj.

Ale postupně.

Zahájila jsem šesti týdenní dietu! Už první den jsem si zasrala mikrovlnku a pokydala šaty … Takže je nesmírně účinná! Následující den kapustičky na páře připálily fatálně můj nový hrnec a smrad nejde odstranit ani difuzérem. Jsem klidná, jsem klidná! Budu hubená. Dcera žádá, zda by moje dieta mohla méně ovlivňovat chod domácnosti, říká bleeee a demonstrativně kašle. Nad mými speciálními pytlíčky s dietními produkty se ošklíbá a vede řeči o blitkách.

Má nárok na kecy, je jí právě dnes 14. Lituje, že teď už nemůže být emocionální třináctka s krystaly …

O pár dní později mám nejlepší rodičovský zážitek. 6:45 někdo buší na dveře, já běhám nahá po bytě, honem se oblékám a jdu otevřít, a tam stojí moje drahá dcera s kytkou a přeje mi k svátku, já jsem tak šťastná ❤️ a dojatá.

Je to nejkrásnější kytka. Druhou v květináči mi dala před týdnem mamka. Jsou to moje holky. Jinou jsem nedostala. Chalan, se kterým se scházím, je zřejmě z jiného kulturního kontextu. Teda mi pošle sms. Dárky žádné. Inu jiný kraj, jiný mrav. Ale trochu se mě to dotkne a jemu ubere body. Brala bych i čokošku, co bych si schovala na potom. No nic.

Možná mému splínu napomůže i nedostatek sacharidů a fakt, že se ozval Drahouš. Ten nezapomene nikdy a jeho dárky bývaly vyhlášené. Nikdo jiný se nedokázal tak trefit do mého vkusu. Ach jo. Zasteskne se mi, ale vím, že teď musíme jít každý kus cesty jinudy. Večer jdu do Opery na Othella. Lísky mi dal k Vánocům. Je to úchvatný. Hudba, živý oheň, vášnivý příběh o síle lži, Othello s dredy, který se pomalu proměňuje a jeho oči jsou stále šílenější. Desdemona, která ho prosí: dívej se na mě, miláčku, dívej se, jsem to přeci já. A pak nevyhnutelnost, se kterou jde ona vstříc osudu, ostříhá si vlasy, rozloží svatební šaty a pomodlí se …. Poslední třetinu jsem v té první řadě proplakala. Nádherná hudba. Příběh tak krásný, tak mocný, tak smutný …

Teď už je týden diety za mnou.

A druhý týden už nebude první. To by bylo, aby se to nezačalo hýbat směrem dolu.

Je neděle. Máme neděli spolu s Margit, a to je nejlepší společnost ever. Tak na začátku se trochu zasekneme na ladění potřeb, prima oběd versus moje lahodné (lahodné lahodné opakuji) pytlíčky, galerie zdarma versus lákavé výstavy, cesty do kopce a z kopce … ale pak se to rozjede samo a už jsme úplně na dovolené.

První zastavení ve Valdštejnské jízdárně. Čeští meziváleční autoři, kteří tvořili v Paříži. Hned u šatny se ztrapním totálním fuckupem, když nabydu myšlenku, že ta historická skříň naproti šatně by mohla být původně zpovědnice. Dokonce se o tom začnu s Margit dohadovat a zeptám se přítomných kustodů. Tak samozřejmě je to policová kredenc, ale pán se směje, jestli mám potřebu se vyzpovídat. Nejdříve si já, bývalá studentka historie, připadám jako pako, ale pak se tomu uvnitř směju a pána myšlenka evidentně zaujme, takže se mnou ještě několikrát během výstavy zaflirtuje. Mám tedy dobrý skutek, jeden obveselený senior, a to se počítá.

Obrazy jsou boží. Francouzské motivy, vykřičené čtvrti, hráči a nevěstky. Květiny, ženy, krajiny. Vedeme s Margit hovory o tom, jak mocný je eros a thanatos, a kterak se v umění pořád opakuje sex a smrt. Mrd a smrt dělá umění, říkával jeden můj známý. Někteří lidé se kochají v tichosti, jedna výprava jde s výkladem, některé dvojice sdílejí pocity a preference. A pak je potkám. Dvě dámy. Obě v růžových softšelkách, drdolech a hnědých brýlích. Jsou si podobné, ale těžko říct, zda jsou to symbiotické kamarádky, partnerky nebo matka s dospělou dcerou. Mezi tím vším uměním jsem jejich dialogy úplně pohlcena.

Podívej. No podívej, kytice.

Jo jo, pěkná kytice, má tam máky, máky tam má a kontryhel. Vidíš to?

Vidím. Ale než to domaloval, zvadlo mu to. To mu takhle nemohlo držet. Nemohlo, že ne.

Nemohlo, máš recht. Tady to vidíš. Tady už mu to vadne. Vadne mu to.

A co tahle ženská? Mohla by to být tanečnice?

No nevim, nevim. To by neměla ty varhany na břiše.

Tak … si třeba uvolnila si korzet .

Může bejt.

Pěkná a co že ji tak těžce nalíčil, taková tvrdá tužka, to už se tak dneska nedělá.

No jo no, třicátý léta.

Myslíš, že má vyškubaný obočí?

Může bejt.

A hele tahle. Ta má náušnice, to musela být bohatá ženská.

Může bejt.

Z rozhodně z tohu úhlu dobře vypadá.

Muže bejt a jak ji ten malíř kouká přes rameno…

Von ten malíř se s ní snad vybavuje nebo co. Myslíš, že se sní moh vybavovat?

Může bejt.

Hele ta cukřenka, není vona to nakonec konvička na mléko?

Může bejt. Cukřenka? To má tak na půl kila bonbonů, tohleto.

Hele zátiší. Tak tam by měla být loutna … nebo mísa s ovocem.

Může bejt. Nebo alespoň jablko …

Hele zase kytice.

Měsíčky, calendua, má je tam, já to věděla, ty hodně vydržej…

A tohle je snad papousčí tulipán.

Mohl by to bejt papousčí tulipán? To je geneticky omyl. Myslíš, že už je mohli znát ve 30 letech?

Může bejt.

Já teda nechápu, proč by kombinovali karafiáty s růžema. To je jako ze skleníku?

Není to šeřík?

Není, to je toulitka. To je původem strom…

Třeba jsou to dvě úči biologie. Může bejt. Opouštím je při úvaze nad obrazem zátoky Costa Brava ve Španělsku. Prosim tě, mohlo to vypadat takhle? Ve třicátých letech? Tak tenkrát to byla rybářská prdel. To se tam dalo koupat? Může bejt. Nevěřím …

Pak dostihnu Margit v oddělení krajinek. Fascinovanou obrazy, které vypadají, jako by se tam už už mělo něco stát. Krajina jako první obraz v začínajícím filmu …řekne. A mně se chce dodat: Může bejt. Následují živé nevěstky s prázdnýma očima a obraz chlapa, co bychom chtěli mít doma … ale vlastně ne. Sedí nad šachovou partií na pozadí vykřičená čtvrť a on se dívá pronikavě z obrazu. Trochu námořník, trochu umělec, určitě voní terpentýnem…

Pak přijde moje milovaná Kunsthalle, staří mistři ve Schwanzenberském paláci a Mumo Museum Montanelli… mezi tím kafe… pytlíčky …a nakonec sauna, kde to všechno vypotíme a vymácháme ve Vltavě. Taková neděle, to si nechám líbit. 

Kolik muzeí nebo galerií jste schopni navštívit za jeden den?

Máte rádi tematické maratony?

Kdy jste naposledy dostali květinu a od koho?

A co si myslíte o opeře? Může bejt?