Červen je pro mne poetický měsíc. Jako by všechno zezelenalo, rozkvetlo, nabylo, rozsvítilo se. Léto se probouzí. Po ránu ještě jako lehce mrzutý prochladnutý spáč, ale už během dopoledne se dostane do kondice a rozzáří se, odpoledne pak nekompromisně klepe na okno kanceláře a říká: Hej, co tam vysedáváš, okamžitě se zvedni a vyraz. Jdi se trochu...
Moje máma se bojí, že už brzo umře. Ne v řádu týdnů či měsíců, ale v řádu let. Oslavila teď sedmdesátku a bála se, co se stane až se v den těch sedmdesátých narozenin probudí. A jestli se vůbec probudí. To její vnoučata spolu o smrti debatují bez zábran. "Já bych se chtěla utopit. Prej to chutná sladce. Spolužačka, co...
V poslední době slýchám od svého manžela a dcery často, že jsem lhářka. Tedy přesně, že jsem tehdy lhala, říká moje milovaná dcera. Tehdy. Když se ptám, kdy a v čem, konkrétní odpovědi se mi nedostává. Nedá se tomu bránit. Moje jediná lež byla v tom, že jsem kdysi neříkala svému muži, co všechno dělám. Potkávala se s někým,...
Když natáhnete gumičku hodně do jednoho směru a pustíte ji, vyletí pak prudce směrem druhým. Po rozpadu vážného vztahu jede můj život v nevážných kolejích, skoro jako by mi bylo něco málo přes dvacet, jen s vlastním bydlením a vyšším příjmem. Rychle a zběsile. Po rozchodu s milým, s nímž byl můj život poměrně usazený, spořádaný a jel v jakýchsi...
Jestli takhle vypadá krize středního věku, tak zaplaťpánbůh za ní, povídá jeden můj kamarád trochu hystericky. Vzpomenu si na to, když cestuji v buse ze Suchdola a naproti mně na sedačce jeden muž vypráví druhému celý svůj příběh a životní filozofii.
Dnes je magická noc - proto píšu už v neděli, abyste to ještě stihly...
Jezdím teď dvacet let starým autem. No. Jezdím … auto mi prodali rodiče. Za pakatel. Pak ho ovšem nechali prohlédnout u lokálního automechanika, abych byla v bezpečí. To mě stálo půlku pakatelu navíc. Ach můj bože. Ale zvládnu to. Auto je maličké, třídvéřové, oranžové a když je teplo, dá se mu stáhnout střecha. Takže romantika. Citroen C3 Pluriel z...
Vedeme s dcerou diskuse na téma vztahů. Její dospívání a vývoj vztahů okolo nás vede k jejímu hlasitě komentovanému uvažování nad tím, co je v partnerství správné, žádoucí, férové. A já se jí snažím zprostředkovávat pohled generace jejích rodičů.
Někdo říká, že nejsi a někteří v Tebe nevěří. Já věřím, že jsi. A věřím, že mě máš nějak rád a taky, že mě svým způsobem vychováváš. Potřebuju, abys byl, a jsi pro mě rozhodně víc Bohem terapeutickým, jak se říká v postmoderní společnosti (… sem zase chytrá) než Bohem starozákonním trestajícím. Jsou Velikonoce, Tvůj syn má výročí úmrtnin, takže...
Díl dvoustý. Díl dva-sta, jak by řekl tatínek z Pelíšků. Dvěstě dílů spolu. My dvě a vy s námi...
Sedím před školou v autě na sídlišti ve vyloučené lokalitě v Bílině a nevím, jestli vůbec dokážu vystoupit. Po cestě lesem mi volala paní ze sociálky, že je kolizním opatrovníkem mého dítěte a můj manžel už si s ní dohodl termín, kdy bude mít sociálka s dcerou pohovor. V mém týdnu. Polknu. Nejsem připravená, nikdo mne nevaroval. Zastavím na kraji...
Šmarjá, já zapomněla napsat blog!!! Prolítne mi hlavou ve chvíli, kdy v neděli usínám. Za sebou nabitý masážní víkend. Každý večer domů až v noci a ráno zase vstávat a zpátky a vnímat a masírovat a vstřebávat. A v neděli tradiční topení Morany a pak deratizace domácnosti po víkendu samostatného hospodaření dětí a dohánění restů s ratolestmi, které...
Jsem na Severu. V místě, které jsem před tím neznala. Takový neplánovaný výlet. Brodím se závějemi. Jdu v cizích stopách a nejsem si jistá, zda jdu správně. Ve vypůjčeném kabátě a rukavicích. Ve městě je jaro na spadnutí, pupeny, jarní kytky, pomalu vykukující lístečky a číhající zlatý déšť, ale tady se propadám do sněhu po kolena. Sněží. Zubím se...
Energie a opálení, které jsem si dovezla z Thajska neúprosně odcházejí. Snažím se je zuby nehty zadržet a nepodléhat jarní únavě a pesimismu, který na mě číhá za každým rohem. Není to zrovna snadné a ne vždy jsem úspěšná. Byla jsem na několika koncertech, jednom candrbále, několika obědech s přáteli a jedné skvělé večeři. Dovoluji si trávit čas i o...
Je neděle večer. Sedím u svého starého, ale nově umístěného, pracovního stolu a koukám francouzským oknem na balkon. Venku sněží. Kočka spí schoulená na židli. Můj byt dýchá. V průběhu víkendu ho opustila snad tuna odpadu. Jako by má akademická kariéra končila až teď. S popelnicí na tříděný odpad plnou starých poznámek ke knihám, přednáškám a...
Dovolená byla božská. Dovolily jsme si zažít leccos. Já kupříkladu zažila nejméně pět věcí, které jsem ještě nikdy v životě nezažila. Pak jsme také zažily spoustu věcí, které už jsme někdy měly možnost zažít, ale jsou natolik skvělé, že je dobře je opakovat. A taky jsme zažily některé věci, které bychom si klidně odpustily, ale nebylo zbytí nebo...
Zdál se mi sen, ve kterým jsem schválně nechala v MHD batoh s diářem a taky notebook. A vlastně je moc nehledám, zkouším možnosti, možná bych měla zkusit nějaké ztráty a nálezy .... Kupodivu nejsem v panice, jsem klidná, najednou zjišťuji, že telefon mi zůstal v kapse, super, jsem ráda, že mám klienty v elektronickém kalendáři, to mě zklidní,...
Dvě ženy a tři děti cestují do Thajska. A kombinace výhodnější ceny a touhy po větším dobrodružství způsobí, že jedeme přes Hongkong a máme tam 14 hodin na přestup. Plánujeme jít na noční trh, nacpat se nějakou exotikou, zmapovat úroveň místních záchodků a dospat to na letišti, než vyrazíme na poslední let do Phuketu.
Jsem legrační. Vím to. Mám za to na sebe vztek, soucítím se sebou, vedu se sebou rozhovory, pláču nad sebou, přemlouvám se, směju se sobě a mám pro sebe pochopení. A čtu knihy. Intelektuálové (a teda i já, už jsem se s touhle diagnózou prostě smířila, je to tak) mají pocit, že najdou pravdu v knihách. V beletrii, v odborných,...
Poslední dobou (a vlastně i dlouhé roky předtím, ale poslední dobou se mi to zdá nějak intenzivnější a často dramatičtější) se s ženami kolem sebe bavím o vztazích. Dalo by se říct, že je to můj koníček. Asi to není úplně přesné, ale bez skrupulí přiznávám, že mluvení o vztazích, poznávání variant a možností vztahovosti, v níž lze a...
Vážně jsem přemýšlela, jestli psát blog dál. Margit řekla, že smysl byl naplněn. Ano, nějaký cyklus se uzavřel. Moje přání léty volané se zhmotnilo a dostala jsem dárek. Jenže uvnitř bylo něco jiného, než jsem čekala podle obalu. Margit řekla, že je to holt taková matrjoška. Jsou tam další překvapení, o kterých nemáme tušení. Je to tak, řekni, co...
Dcero moje milá, chtěla bych ti dneska předat nějaké životní zkušenosti. Ty se sice směješ nad heslem jednoho z prezidentských kandidátů, že chce lidem předat své životní zkušenosti, že to přece nejde, protože životní zkušenosti získává člověk jenom žitím - mně nezbývá než souhlasit, ale přece jen to zkusím, třeba alespoň něco málo se mi předat...
Kdo si 21. prosince koupí taneční boty? Já. Krásné. Stříbrné. Pekelně drahé. Velikost 37. Jako pro Popelku. S pásky přísně přitaženými přes nárt, aby se ani nehnuly z nohy. Se silikonovým návlekem na podpatek, aby neklouzal. S nepraktickou koženou podrážkou, které znamená, že s nimi nesmím vyjít ven. Je to interiérová obuv, poznamenává důrazně...
Slunovrat je za námi, Vánoce taky a konec roku se blíží. Letos se mi zdá, že ten rok končí průběžně. Jako kdyby od Slunovratu do Silvestra běželo takový pomalý postupný loučení. Úplně tomu nerozumím, ale zdá se mi, že toho končí hodně. Silvie Rei o tom už nějakou dobu mluví, mým klientům zemřela spousta blízkých, u nichž to nikdo nečekal,...
Jsou časy, kdy se všechno okolo točí jako hurikán a Vy si přejete občas spočinout v jeho středu. Posadit se na Louku. To je relaxační cvičení, které dělá jeden můj blízký přítel s učitelkami v rámci prevence vyhoření a já se mu vždycky směju, ať mi taky udělá tu louku. Vnímat šumění větru, nechat paprsky klouzat po tváři, poslouchat šumění...
"Ide, Kračún, ide, ej koledu nám nese..." Kračún, vánoce, slunovrat, nový rok, advent. Jiná slova, podobná doba. Zaplouváme do temnoty, do mrazu a do nebytí, chystáme se na spojení profánního a spirituálního, všichni to cítíme, ať už tomu říkáme jakkoliv a jakkoliv se na to chystáme. Běží nám advent a já střídavě zůstávám v práci do večera,...
Byla jsem v kině. V poslední době už podruhé. Je ten čas, kdy se líhnou v kinech vánoční pohádky. Před časem jsem viděla Prince Mamánka. 101 minut, ČSFD 56% Výcuc z psychoanalytické teorie v praxi. Dospělý muž fixovaný na matku, který se musí postavit tváří tvář smrti. Ale vlastně mne to nadchlo. Výborná vážná hudba. Dobrý vtipy, při kterých jsem...
Zas je tu advent a zase jsme pekli perníčky. Barča zase zadělala hromady těsta a všechny nás sezvala. Zase schovala do těsta nehet (modří vědí a červení si to dohledají v loňských příspěvcích) a jako odměnu rozdala šuměnky do koupele (hahaha, Káčiny děti se budou muset umýt, hahaha). Zase jsme pekli, pili, radovali se. Letos dostaly děti při focení...
Telka byla fajn, díky za optání. Nevětší radost měli naši, maminka volala, že si mě pouštějí pořád dokola. To mi udělalo velkou radost. Všichni to máme a je těžký se tomu úplně vymanit i ve čtyřiceti. Vlastně nějak rodičům chceme dělat radost. Vlastně pořád stojíme o jejich ocenění. Někdy je to rodič reálný a někdy už jen rodič uvnitř nás....
Je to tu. Čas psaní dopisů Ježuchovi. Máme pro Vás dokonce dopis Ježíškovi v originále od jedné skvělé přemýšlivé slečny. Ale než se k němu dostanete, chci se s Vámi podělit: Dneska ráno jdu do telky. V pátek zavolali. Z Dobrého rána. Tak samozřejmě to polichotí. Když jsem byla v telce naposled, točilo se venku kvůli covidu, a musela...