416. díl, Margit: Jakodoma

Tak jo, druhý doma. Milý BB koupil na balkon druhý křeslo a stolek, společně jsme dokoupili pár kytek, nechal mě dokonce instalovat světýlka a do koupelny přidat předložku před vanu. Mám svůj kus skříně a svoje klíče, koupila jsem si celotýdenní jízdenku na MHD, funguje mi připojení do všech pracovních systémů. Jako doma. Už vím, že do práce je to nejlepší metrem, pozdravit pána z Neverwheru, a pak od fotky mrtvých komunistů (Lenin - Luxembourg - Liebknecht), metrem dvojkou na Alex, po schodech dolů na pětku, pár stanic směrem na Hönow, nesplést Frankfurter Allee s Frankfurter Tor, pěšky k červený radnici a výtahem do čtvrtého patra. Dokonce si v metru troufnu být na mobilu a nedávat pozor. Vím, jak si v kanclu udělat kafe a že chodím na záchod pro "osoby, které se identifikují jako ženy nebo jako nebinární", znám pár lidí z kanclu jménem a pár od vidění a poznám, který jídlo v lednici je společný a který ne. Jako doma.

Všichni se mě ptají, jak je v Berlíně, jak si ho užívám, jak se mi tam líbí… A mně je to tak nějak jedno. Jsem tady se svým nejmilejším a to město je jen taková kulisa. Kdybysme byli v Mostě, bylo by to asi podobný. Společný hospodaření, procházky, milování, kamarádi, obejmutí po ránu i jen tak, když kolem sebe v průběhu dne projdeme, společný nakupování, vaření a vzájemná péče, smích a povídání a hlavně spousta doteků, to je to hlavní, co tady vnímám a žiju. Berlín je jen kulisa. I když moc fajn kulisa.

Berlín vždycky byl jedním z mých nejoblíbenějších měst. Mám ráda místní rozmanitost, kterou si spojuju s tolerancí. Potkáte lidi všemožných barev, tvarů, řečí, obleků, účesů, můžete si koupit jídla z všemožných zemí, ulicemi často zní hudba, na domech a zdech jsou malby, v parcích (obzvlášť teď v létě) je spousta možností k trávení času (fontánky s cachtáním pro děti, stoly na ping-pong, hřiště na basket/fotbal/volejbal…)…

Skupina mladíků hraje basket. Aby se poznalo, kdo s kým hraje, má půlka z nich triko a půlka je od pasu nahoru nahá. Zpocené svaly se jim na slunci lesknou, testosteron je cítit na dálku… Fandím těm svlečeným. Samozřejmě. Potřebuju mužskou energii. Rozmanitou mužskou energii. Vůbec netoužím mít třeba sex s někým jiným, než se svým partnerem, ale být v kontaktu i s jinými muži, po tom toužím. A dopřávám si to. Kamarádi, tanečníci, mužští na ulici…. Až budu stará, moc bych si přála takovou skautskou službu, co o ní psala Baru nedávno - každou neděli aby se pod mými okny procházeli urostlí poloobnažení mladíci. A taky bych si přála, aby mě chodil masírovat nějaký sympatický muž s příjemnýma rukama. A taky nechci nikdy, NIKDY přestat se smát a usmívat se na muže, co mají jiskru v oku a snít o sexu a dělat si to pod peřinou ve chvílích, kdy budu bez partnera. Jinak věřím v lubrikant a Viagru a radost až do smrti :-D

Oslavili jsme Slunovrat. Velkým tancem v krásné komunitě kousek za Prahou. Asi šedesátiletá DJka mě plnila nadějí a radostí. A následné živé hraní na dvojklávesový klavír, doprovázeny mužskými zpěvy a bubnováním, mě vedly ke zpěvu a skoro až k transu. Následné zklidnění u obří ametystové drúzy bylo milé a léčivé. Krásný svátek. Byla jsem ráda, že Baru tu oslavu prožila se mnou. Po prvním podobném tanci, na který se mnou šla, se rozešla se svým manželem. Teď je taky sama a přitom se mi zdá daleko méně opuštěná. A i když je určitě někdy smutná, zdá se mi daleko méně nešťastná. Přeju jí i sobě i vám požehnané léto plné dobrých energií a sytících zážitků. Ať se všude cítíme jako doma - vítaní, přijímaní, milovaní.

Žili jste někdy v jiném městě, než žijete teď? Umíte si to představit? A co byste k tomu potřebovali?