417.díl, Baru: Našlapuju zlehka

Doběhla jsem školní rok. A teď našlapuji velmi zlehka. Jen co noha nohu mine, pomalá chůze. Dala jsem výpověď ve škole a vrátila klíče. I naše vedení, ředitelka a její zástupce, plánovaně skončili. Po spoustě let skvělé práce.

Změna.

Posledních 14 dní je plných loučení. S dětmi, s dospělými, s prostorem.

Na památku jsem chtěla jen jednu jedinou věc, školní obraz Václava Havla.

Mám pro toho chlápka slabost.

Překvapením bylo, že pod presidentským portrétem byl ještě jeden, mnohem mladší a rozcuchanější Havel z dob těsně porevolučních (ne žádný Husák pod tím).

Mám ho v ložnici, je to jediný muž, se kterým ložnici teď sdílím.

Pravda a Láska

Vyrazila jsem na přednášku do knihovny Václava Havla s tímhle tématem.

Víme, co slova "pravda" a "láska" přesně znamenají? Byla věta Václava Havla projevem naivity, nebo naopak jasnozřivosti myslitele a státníka uvažujícího o dějinách a společnosti v delších časových perspektivách? Diskutovali ekonom, filosof a ředitel Knihovny Václava Havla Tomáš Sedláček, herečka a zpěvačka Barbora Poláková a filosof Václav Němec, moderovala Světlana Witovská.

Chytla jsem poslední volné místo pod stromem v květináči a společnost milých lidí a možnost si povídat. S cizími, ale vůbec ne osaměle. Pochopila jsem, že jestli se nechci života odříkat, musím vyrazit sama.

Začali tím, že umělá inteligence nemá vztah k pravdě. Má zákazníka potěšit a ne říkat pravdu … tak proto si hodně vymýšlí.

A že každá básnička je lež.

I když krásná.

Trochu mě to zabolelo, ale "mají pravdu".

Pravda není něco, co máme, ale co hledáme … a pak, pravda má nás ne my ji.

Pravda je tvrdá a láska měkoučká a chundelatá.

Mohou být jedna bez druhé?

Je smyslem života pravda nebo láska?

Pravdivou lásku a láskyplnou pravdu chceme.

"Pravda vítězí" je napsáno na prezidentské standartě. Lež člověka vždycky dostihne, i když to někdy trvá sakra dlouho. A je to většinou tehdy, když to nejmíň čeká.

Nejsem dobrá lhářka a nikdy jsem nebyla, ale možná lžu sama sobě.

"Nežít ve lži" …. nevěděla jsem, že si to Havel půjčil od Solženicina.

Mám plakát s tímhle heslem v chodbě svého bytu.

Drahoušovi jsem koupila stejné tričko k letošním Vánocům, směšný, nikdo jsem ho v něm neviděla, nenosil ho … dneska má narozeniny … Drahouš, ne Solženicin … Letošní dárek pro něj jsem si nechala … je to designové mačkátko na citrusy ve tvaru loďky, koupila jsem ho v době, kdy jsem věřila, že si je bude mačkat u mne po ránu … za celou tu dobu jsme nikdy neslavili narozeniny spolu, ani Vánoce, ani Velikonoce … letos mi slíbil, že už to všechno bude jinak … lhal sobě nebo mně … ale pak … nebudu se opakovat … to už nikdy nechci zažít. Tu lásku ve lži.

Věřím, že někde je muž, který je se mnou bude ochoten slavit. Narozeniny. Své i ty moje.

Já je mám totiž za chvilku. Na den nezávislosti. Nejblbější narozeninový den ever, protože je na začátku prázdnin a za ním následují dva státní svátky. Nikdy nemůžu udělat oslavu v ten konkrétní den, všichni už jsou pryč. Zvykla jsem si. Měla jsem na to spoustu let.

Ale letos si se mnou včera udělali hezkou neděli Margit a DD. Jsou drahoušci. Dostala jsem mimo jiné i dospělé omalovánky se samými pičkami. Doufám, že je nebudu muset všechny vymalovat, než se z té své patálie zmátořím. Šli se mnou na výstavu Jana Saudka, na Neviditelnou výstavu a udělali si se mnou piknik na šlapadle. Rodina. Děkuju.

Poláková v té debatě o Pravdě a Lásce říkala: Když to někde svědí, není to ono. Opravdová láska se stane, přijde to samo bez úsilí … jo jo, tak asi žádný Tinder.

Nedělej věci, u kterých se musíš ohýbat.

Vždycky, když se zamilováváme, je v tom strach, bojíme se pravdy.

Dokážu se ještě někdy zamilovat?

Určitě.

Milovat se s mužem?

Nepochybuju.

A milovat muže?

Nevím.

V každém strachu je touha a v každé touze strach.

Co cítím k někomu a co cítím s někým není totéž.

To mi došlo dost mocně.

Chci někoho, s kým se budu cítit dobře, klidně a vesele.

Tomáš Sedláček prohlásil: Nebudu nikoho kritizovat, ledaže by mi za to opravdu hodně zaplatil. Pravda je drahá.

Vlamování se pravdy do lidských dějin. Hmmm. Vyšší dívčí.

Hanah Arendtová: Potřebujeme druhé, abychom poznali sebe. Jo jooo.

Víra je nadstavba rozumu. Věříme v Boha a Lásku. Naivní optimismus je Eros, přináší zachování života, naivní pesimismus je Thanatos …

To jsem zase byla moudroprdná.

Pošlu odkaz na přednášku pár přátelům.

Toulám se podvečerní Prahou. Sama. Doopravdy sama.

Shodou okolností jsem na smutné výročí 27.6. četla poslední dopis Milady Horákové rodině a plakala nad ním. Dojímám se teď nad ledasčím. Milada Horáková taky věřila, že zlo nemůže vyhrát navždy. Ta ženská byla neuvěřitelná. Jak to někdo dokáže? Takovéhle hrdinství. A já se tu rozfňukávám nad vlastní mravenčí lapálií. Kterou jsem si navíc způsobila sama. Jednou starou lží, o které jsem velmi záhy řekla pravdu.

Čeho byste se vzdali snáz: pravdy nebo lásky?

Může být pravda bez lásky?

Láska bez pravdy?

Chodíte někam sami? Na večeři? Do kina? Na přednášku?

Kdy jste byli naposledy na šlapadlech?

Ps. A kdybychom chtěli historku z rodinného soudku: strávila jsem s rodiči jednu noc v kempu u Kamencového jezera. Paráda, knihobudka, procházka, kempující rodinky … jen …. představte si moje rodiče, jeden blbě vidí, druhý blbě slyší … takže když se ten s horším sluchem nechá navádět při couvání tím s horším zrakem…. Kalamita je tu hned. A pak napadlo by vás si zabalit při kempování část kosmetiky a ručníků do odpadkového pytle? No klidně, když váš partner normálně nikdy nevynáší odpadky, a vy víte, co činíte. No bohužel se chce ten druhý někdy taky blýsknout a být užitečný. … Kalamita je tu hned. Na druhou stranu jsou spolu skoro padesát let. To asi bude opravdová láska.

https://www.youtube.com/watch?v=TeK-_JGOUxA