419.díl, Margit: Standadíž

Mlčky a zamyšleně jdeme temnou krajinou. Opatrně klademe nohu před nohu, roztahujeme zornice, abychom zachytili jemné světlo měsíce schovávajícího se za mraky. Přemýtáme, co si tam nahoře, na vrcholu posvátné skály, budeme přát. Dokonce i ten nejmenší a nejukecanější pižďuch kráčí potichu a nahoře opatrně zapaluje zápalku, v duchu vyslovuje své přání a zhasíná sirku s tajuplným: "Staniž se." Chvíli ještě stojíme na skále a koukáme na obrovský koláč úplňkového měsíce, který se před námi rozvážně a impozantně vylupuje z mraků, až září jako obrovská stříbrná mince na letní obloze. "Ať se daří mému novému podnikání." "Ať se mi daří v nové škole" "Ať je můj vstup do dospělosti úspěšný." "Ať můj vztah vzkvétá." "Ať jsme já i moje rodina zdraví a spokojení." A další, která zůstala nevyřčená. I letos jsme na Hradisku provedli úplňkový rituál. Přesto, že omladina se šklebila a brblala, přesto, že celé dny pršelo a do poslední chvíle to vypadalo, že se nikam nepude, protože bude mokro a tma a měsíc ani nebude vidět…. Krásný to bylo, dojemný. A já si přeju, abych s nimi i nadále mohla zažívat tolik naplňujících okamžiků. S těmi, které mám tak ráda. Staniž se - Standadíž.

Letošní léto bylo zatím jen pár dnů. Otravně horkých dnů ve městě, kdy bylo potřeba přes den zavírat okna a zatahovat rolety a v noci zas dveře i okna dokořán a místo peřin jen tenký prostěradlo a neustálé hučení větráku, ze kterého bolí hlava i uši. A práce od rána do večera, ani na paddle nebyl čas, jen nějaká ta krátká procházka a někdy jen svalení se do stínu stromu a chvilka odpočinku v trávě. Jednu hodinu na šlapadle v centru Prahy jsem zvládla. A pak, když už mi konečně nastaly volné dny, začalo pršet.

S milým jsme přesto vyrazili do lesů pod převis a spali v romantickém Orlím hnízdě, v jeskyňce na skále nad údolím. Vypadalo to, že si ji jako víkendovou chatu obydlel Captain Bucanero - má tam hrnečky, sekeru, nože, karimatky, nanošený dřevo a nahoře nad jeskyní lavičku. Ale bylo prázdno, tak jsme se ubytovali. Spala jsem tam jen jednou, kdysi dávno před mnoha lety, s nějakým úplně jiným dávným milým. BB tvrdil, že tam ty přízraky minulosti cítí. Ale nakonec se nad ně povznesl a rozdýchal i obavy z toho, že až se půjde v noci vyčůrat, zřítí se ze srázu, a užili jsme si moc pěkný večer a vcelku pohodlnou noc. Kupodivu navzdory předpovědi ani nepršelo a další den dokonce svítilo slunce, trhali jsme borůvky, potkali se našimi mladými a BB si schrupnul v trávě zabalený do sárongu jako faraón, přičemž na sebe nalákal jen jedno pidiklíště. V hezkém počasí jsme stihli i Idu Kelarovou a její Čhavorenge v litomyšlských klášterních zahradách, šermíře na hradě Košumberku, seznamovanou s mým tátou a jeho ženou (jazykovou bariéru odstranily tlumočící děti a slivovice) a koupání v Kaňonu. No a pak už furt jen pršelo. Viděli jsme díky tomu ale skanzen na Veselém kopci, muzeum Velorexů v Třebové, piaristický kostel v Litomyšli, gotické opevnění v Poličce a spoustu dalších zajímavých věcí, které bychom jinak zazdili, uvařili jsme spoustu dobrého jídla, upekly cheesecake a bublaninu, uvařili borůvkový rozvar a kopřivový šampón, topili si po večerech v kamnech, zahráli si spoustu deskových her, hodně spali a já přečetla celou knihu. A taky jsme zvládli ten úplňkový rituál. Za mě velmi podařená dovolená! Nejlepší na tom bylo, že jsem měla pěkně pohromadě svoje děti i svého milého, to bylo moc fajn.

A v pátek od rána uklízení, balení, řízení, vybalování, praní a další a další cestování, zas až do Berlína a plánovaný víkend na malých hausbótech na klidné řece Havel z Postupimi. Dvacet lidí z game průmyslu (až na výjimky), z různých zemí, různého věku, pohlaví i genderu. Pořád nemůžu uvěřit tomu, kolik lidí vyrábí videohry, že se všichni nějak uživí, a že já, která jede maximálně Duolingo a občas Slovomistra jich tolik zná! Připadala jsem si trochu jako Alenka v Říši za zrcadlem, a kdyby celý víkend nelilo jako z konve a nebyla tak hrozná kosa, mohlo to být moc fajn. Takhle jsme se po většinu cesty krčili na lavicích v malé budce uprostřed lodi, vzájemně se zahřívali pod tenkými přikrývkami a poslouchali techno (kdo mě za co trestá?!?). Ti odvážnější (a opilejší) tančili na zádi v dešťových kapkách. Situaci zachraňoval chilský Bivoj, který nedbajíc deště, griloval naprosto božské argentinské steaky. V jednu chvíli jsme se i osmělili a naskákali do vody - dámy nahé, muži v plavkách (neptejte se proč, netuším, buď jsme my holky odvážnější, nebo línější natahovat plavky, a nebo to prostě odstartovala ta první, která byla už ve značně povznesené náladě a hupla do vody hambatá) - chudák Dlouhán si pak stěžoval, že je tam překozíno (podle intonace nebylo úplně jasné, jestli je z toho vyděšený, nadšený, překvapený, nebo se jen bojí, že ho někdo vyfotí a pošle fotku manželce). K večeru jsme zakotvili v maríně, kde byli děsně překvapení, že v tom slejváku vůbec někdo vyrazil na řeku a málem nám odešli dřív, než jsme stihli doplout. Vytáhli jsme kytaru a znovu gril a nějaký ten alkohol a ještě chvíli si užili společnosti (většina těch lidí se zná dlouhé roky a bylo vidět, že jsou spolu fakt rádi) a pak se sebrali a odešli na vlak, vyspat se v pohodlné, teplé a suché posteli. Clementine se celou dobu strachovala, že tohle už je pro ni naposled, protože na podzim porodí a s děckem už se nikam nedostane, ale všichni (dětní i bezdětní) jsme ji uklidňovali, že dítě není konec světa a přijet může i s prckem a dostala spousty nabídek na hlídání v Berlíně, když si bude chtít jít do místních barů zapařit (no, uvidíme, jak to bude v reálu).

Byla tu sice možnost vrátit se na loď zase v neděli ráno, ale vyměkli jsme doma a udělali si báječnou flákací neděli. Dokonce ani Bivojovo lákání na vajíčka s nejlepčejší slaninou na světě a další nálož steaků, nás nepřesvědčila. Možná stárnem a lenivíme, ale spaní do deseti, válení v posteli a klidný čas na cokoli domácího, má taky něco do sebe. Navíc jsem slavila svátek, k němuž jsem dostala obrovský kopec pistáciové zmrzliny (což překvapivě nebylo vůbec snadné, zdá se, že pistácie někdo v berlínských zmrzlinárnách tenhle víkend vyžral), masáž a tři orgasmy.

A příští týden zase práce, snad nějaká kultura a pražský kamarádi a chvíle se synem a pak prodloužený víkend aka pididovolená s Baru - těším se moc! Ať se vše vydaří tak, jako můj name's day - standíž!!!!

Jak běží prázdniny vám? 

Co jste dostali k svátku? 

A co byste si přáli na posvátné skále?