420.díl, Baru: Naše kozy, Vaše potěšení

Kdybych měla popsat opravdu šťastný týden, byl by to právě tenhle. A to i s ohledem na to, že zrovna sedím v neděli večer na opuštěném dětském hřišti a jsem smutná, protože ten, s kým jsem měla dohodnuté rande, ho právě odřekl. Stěhuje kamaráda, strašně se to vleče, nestíhá … tak přemýšlím, jestli fakt nestíhá, nebo je za tím něco jiného. Vzdálení? Nezájem? Přepálenej začátek? Reakce na to, že tohle, páté rande jsem navrhla já … odepíšu: … no co se dá dělat … a nechám to být. Ono se to nějak vyvrbí a ukáže. Všechno má svůj čas. Rozhodně si nemůžu nechat zkazit tu krásu, kterou jsem zažila v posledních sedmi dnech.

A tím nemyslím jen návštěvu v gastroenterologické poradně a luxusní termín na kolonoskopii na tenhle týden. To jsou jen nějaké průvodní jevy, kdy jsem se rozhodla dát si svůj život do pořádku. Začít řešit ty průjmy doopravdy a nejen tím, že si řeknu, že je to holt období k posrání.

Začnu postupně.

V posledních několika týdnech jsem se potkala s mnoha muži z mé minulosti i současnosti.

Víc času o prázdninách. Dlouho odkládané srazy. Kafe a společný nákup bot. Návštěvy na Tindru. Nic brutálního.

Jedna procházka a badminton s kamarádem ze sousedství.

Jedno rande s doktorem z Tindru, kterej vypadal jako model. Na fotce i v reálu. Jdi, na tohle rande musíš, děláš to za nás za všechny…. S tím mě moje vdaná kamarádka poslala na schůzku s mladým docentem. Tak bylo to rande v sauně, původně jen nápad z legrace, ale vážně se to událo ( varianta pro odvážné, jak nekupovat zajíce v pytli … ale tam, tam jsem se vážně nepodívala …)

Když jsem viděla jeho břišní svaly, vyrýsované tak, jak jsem to viděla dosud jen na obrázcích v časopisech, běžela mi hlavou slavná scéna Heleny Růžičkové ze Slunce, seno, jahody: Nicolasi! Chci abys to napoprvé byl ty, někdo mladý, krásný … Tenhle kluk by si měl dávat rande zásadně v sauně. Blbý bylo, že skoro vůbec nemluvil. No nebudu vás napínat, nebylo z toho nic, ale stejně si nedokážu představit život vedle sochy Adama.

A pak přišel tenhle týden.

A tenhle Týpek. Někdo, kdo hledá dlouhodobý vztah.

Byli jsme spolu na paddlu na řece, na procházce, plavat … má modrý oči, kudrnatý delší vlasy a moc se mi líbí. A říká, že všechno má svůj čas.

Jeden den v tomhle božotýdnu jsme spolu byli v noci na dětském hřišti, houpali se v houpačce, na jejíž opuštěnou variantu teď zírám, povídali si, blbli a koukali na hvězdy, které nebyly vidět a nám to bylo jedno … a pak šel na poslední metro. Připomnělo mi to svět mého mládí. Když jsem randila a všechno měla před sebou. Celý život.

Bylo to táááák romantický.

No teď teda nevím, když teda stěhuje …

Jenomže těch krásných sedm dní nebylo zdaleka jen o mužích.

Ba naopak.

Byl to týden o ženách. O čase s dcerou. O čase s mámou. O rozhovoru s redaktorkou z nakladatelství Argo. A hlavně o čase s mojí milovanou sestrou Margit. Nedokážu dostatečně vyjádřit svoji vděčnost za to, že jim mám. Prostě mě to jen dojímá.

Byly jsme spolu na trojdenní dovolené od pátku do neděle.

Dámská jízda.

Kdyby nás někdo pozoroval, musel by se smát, protože v něčem jsme vážně jak manželé po třiceti letech. Trochu se hašteříme, trochu si skáčeme do řeči, trochu furt omýláme starý historky. Ale to Neva. Protože jsme to my.

Program se nám děje sám.

V úterý jsme ještě nevěděly, kam pojedeme.

Ve středu dopoledne si říkali, že do Lužice za dobrého počasí nebo do Brna za špatného.

Ve středu večer se dohodly pevně na Znojmo (ano, za touto volbou je také historka… ale nebudu zabíhat).

Uhájila jsem, že pojedeme mým autem.

V pátek ráno jsme se sešly u Margit před domem.

A plné euforie vyrazily do Drážďan.

Po cestě odbočily do Teplic, protože termální lázně.

Pak gruzínský oběd.

Pak v drogerii nákup mazání s kozím mlékem, které báječně vonělo a dalo název celé naší cestě: Naše kozy, vaše potěšení.

Pak cesta do Drážďan. Na playlist Classic Road Trip songs.

A neplánovaná zastávka ve vesnici Liebenau, která nejen, že se láskyplně jmenuje, ale také tam mají automat na mléko (kravské, ne kozí), který bučí. Zažily jsme tam velkou legraci a na další cestě vypily dva litry fantastického studeného mléka. Mňam. Lék na všechnu depresi světa.

Dresden: Ubytování v nóbl apartmánu.

V Drážďanech zrovna probíhala Tangonacht. Dojatě jsem pozorovala tančící páry. Tohle všechno jsem uměla. A pak jsme se jen tak potulovaly nočním městem a tančily s Margit na ulici … neprofesionálně, ale s takovou vášní a kreativitou, že si lidé vážně mysleli, že učíme v taneční škole … a sklidily jsme spoustu ovací a udělaly spoustu radosti.  Naše kozy, vaše potěšení.

Ráno po snídani (… ano, měli jsme spor o to, jaká vejce jsou jaká … vařená na 5 či 8 minut … nebo na 3 minuty? 3 minuty? To je divný. A proč je to tak tvrdý? …. Ne tak ne, není to trojka, to je jen umazaná osmička ….) jsme vyrazily na Lužická jezera.

Jasno.

Vedro.

Dva paddly.

Klidná hladina, občas lehce rozvlněná projíždějící lodí.

Dvě holky, co se svlečou do naha, aby se opálily. Odborně FKK paddle!

Plutí a povídání.

Piknik na hladině.

Technika správného čůrání z paddlu do vody.

Koupání.

Návštěva nuda pláže.

Prostě: Naše kozy, vaše potěšení!

Noc v desetilůžkovém pokoji v Herbergu, ve kterém jsme samy.

Božská snídaně na statku. Ale teda mléko se tomu z Liebenau nemůže rovnat. Holt s láskou je všechno nějak hezčí a chutnější.

Hříšný tanec na playlist cesta na hrad a klášter Oybin.

Wau. Chrám bez střechy. Romantičtí muzikanti.

OOOch. AAAAch. Jo jo jo.

Už si říkáme, že sem budeme vozit zájezdy svých blízkých.

A pak domů.

Unavené, špinavé a upocené … šťastné.

Do našich jinak prázdných postelí.

Večer si určitě pustím Hříšňák … jako v mládí … von ten Týpek vypadá skoro jako Patrick Swayze, já furt koho mi připomíná :-). A Baby nebude sedět v koutě!!!

Blbý je jenom jedno.

I přes všechen mužský zájem není nikdo, komu bych mohla říct, aby mě ve čtvrtek odpoledne po kolonoskopii vyzvedl. Nemůžu po tom řídit a budu hrozně prdět.

Je to kousek od baráku.

Nevím, třeba na něco přijdu. Nebo ještě fakt někoho poprosím. Nebo si vezmu taxíka. Nebo půjdu pěšky. Ono se to nějak stane. Vždycky se to všechno nějak zařídilo … Je to v rukou božích, asi tak nějak všechno. Jak to říká Světlanka.

A já si říkám, že má se mnou Bůh možná úplně jiný záměr …. A všechno má svůj čas.

A taky mě napadá, že jak různé moje kolegyně vyrábějí marmelády, zavařují ovoce a suší houby, tak já tady vyrábím takové zavařeniny ze zážitků.

Léto budiž pochváleno.

Jaký je Váš oblíbený playlist do auta?

Máte rádi nudapláže?

Očumujete v sauně?

A byli byste ochotni si tam dát první rande?

A věříte, že všechno má svůj čas?