427.díl, Margit: Chaos má rád afropop

Usoudili jsme, že chaos má fakt rád afropop. A žlutou barvu. Jak jinak by bylo možné, že v každém BBho playlistu se objevuje stejná afropopová píseň ze sedmdesátek, když on si ji tam nezařadil a jen ji tiše trpí? A jak jinak by bylo možné, že jeho domovská berlínská stanice metra je okachlíčkovaná žlutě stejně, jako moje domovská metro stanice, takže nemusím přemýšlet a hlídat, kdy mám vystoupit a moje boční radary mě pokaždé včas upozorní? Chaos nám do života vplétá věci, které má rád. Bez ohledu na to, jestli je tam chceme.

Dneska se mi zdálo, že nás s Baru přepadli v jejím autě dva chlápci. Celkem sympatičtí fešáci, od pohledu trochu sebevědomí hajzlíci. Vlezli za náma stahovací střechou a brali si z kufru věci, které chtěli. A my tam seděly připoutané a nemohly moc dělat, jen jsme je okřikovaly, ať toho nechají a vypadnou. Já zkusila vystoupit a mezitím ten jeden vlezl dopředu k Barče a zlehka jí podřízl hrdlo. A já byla úplně opařená, do té doby to vypadalo jako dva drzouni, který půjdou trochou křiku a kuráže odehnat. A pak došel ke mně a podřízl hrdlo i mě. A já nemohla ani mluvit, ani se hýbat, ale všechno jsem to vnímala. Z rádia vyřvávala nějaká písnička zpívaná ženským hlasem, trochu jako Jannis Joplin. Tohle CDčko bylo hlavním důvodem, proč nás přepadli, dozvěděla jsem se pak. Barča ho zasponzorovala svojí neteři a oni ho chtěli. A tak nás kvůli němu podřízli. V tom snu nás nakonec pak někdo našel a zachránil, byly jsme podříznutý jen trochu, abysme nemohly chodit a mluvit. Ale přežily jsme. Další sen byl o falešné záchranné vojenské akci, kde v čela komanda stála moje dcera v uniformě těžkooděnce a koordinovala fakovou záchranou akci, při níž nás unesli spolu s obrovským nákladem kokainu a nafingovali to tak, že nás uneslo komando, které oni předtím vyhnali. Bourali pažbama samopalů stěny a těžkýma botama rozkopávali nábytek. A moje dcera, světlovlasá modelka, tam stála v těžkých botách a uniformě a dávala rychlé rozkazy. Celé to mělo vypadat tak, že zlodějské komando zmizelo i s koksem a jednotka mé dcery nás zachránila. Koks jsme plánovali prodat a mít peněz jak želez.

Nevím, jestli to znamená, že chaos má rád krváky, nebo jestli to má nějakou spojitost se včerejším krvavým úplňkem (viděli jste ho včera???), nebo s tím, že už několik dní čekám na menstruaci a mám břicho a pánev napnuté k prasknutí (zatracená premenopauza...) ... A nebo s tím, že začalo září a mně se vrací obavy, že se Barče zase ozve Drahouš a ona jeho sladkým intelektuálním řečem zas podlehne až do vykrvácení (já vím, já vím, je to velká holka, ona se o sebe postará... a kdyby náhodou ne, ono jí to zase sroste...), a nebo s tím, že začátek školního roku je vždycky dost masakr (i když popravdě řečeno moje děti se o sebe už natolik starají samy, že kromě ranního vstávání jsem skoro nezaznamenala rozdíl).

Znova a znova si čtu Barčin poslední příspěvek a říkám si, co bych si z léta zavařila já. Červnový výlet do Krumlova a magické představení v zámeckém otáčivém hledišti o muži z dvojhvězdy, červencovou Budislav a spaní pod převisem, milování v jeskyni, borůvky, velorexy, mc'n'cheese a prázdniny s dětma, propršený loďovýlet s nejlepší grilovačkou, turbodovolenou do východního Německa s Baru, nahatý koupání a spaní ve voňavých peřinách, berlínské procházky s BBm i bez něj, přespávačka na Šukacím ostrově a všechno, co k tomu patří, akrobaticko-taneční představení z Letní Letné společně s přáteli a na ohni pečenou makrelou... žádný velký plody, ale krásný malý okurky, co stejně chutnaj nejlíp. Přijde mi, že letošní léto hrozně uteklo. Štve mě, že jsem si pořádně neužila paddle, bolí mě už dlouhou dobu rameno a navíc bylo obvykle hezky jen ve dnech, kdy jsem měla práci. Nepřijdu si po prázdninách ani nijak extra odpočatá, ani nabitá zážitkama. I když byly hezký. Tak nějak normálně hezký. A to je asi v pořádku. Že je to hezký tak nějak obyčejně a kontinuálně. Ovšem je mi jasný, že mi tam chaos zas něco naservíruje. Snad ne žádný krváky.

Co vy, jak vám začal školní rok?

A co oblibuje váš chaos?