429.díl, Margit: Rozborka - sborka

Je pátek pozdní odpoledne a já se těším na podvečerní masáž a volný víkend. Voláme si s BBm, který se ve Vietnamu chystá spát. Leží v bílých hotelových peřinách, zívá a vypráví mi, jaké jídlo už ochutnal, jaké nové ovoce poznal, kolikrát se mu podařilo přejít rušnou ulici (s jednou obzvlášť rušnou ulicí už to vzdal a nechává se přes ni převést taxíkem) a jak zvládá práci s místním vietnamským i s vlastním Berlínsko-polským týmem. Oba si užíváme iluzivní pocit, že v té posteli ležíme spolu a tulíme se k sobě - pomáhá nám to přežít to odloučení dlouhé ve vzdálenosti i čase… Já vyprávím, jak jsem v tom nabitém pracovním týdnu získala dneska hodinu na cvičení tai-chi, pití kafe a koukání do zelena v zahradě, protože v jednom zařízení zapomněli na domluvenou supervizi a tak chvíli trvalo, než jsme mohli začít… a taky vyprávím, jak moje máma o něm říká, že je sexy chlap (což teda rozhodně je, aspoň pro mě, tyhle videocally, kde vidím jeho nahý hrudník, ve mě vyvolávají silnou chuť přeskočit půlku zeměkoule, hupnout mu do náruče a okamžitě se s ním pomilovat), což je na jednu stranu moc hezký a zároveň hrozně divný slyšet od mámy… a taky vyprávím, jak jsem odvezla děti k tatínkovi, a přestože se mi po nich bude stýskat, protože už mají spousty svých aktivit a já si je lovím jen po chvilkách, těším se na úplně volný víkend pro sebe samu, který zakončím tancem pěti rytmů v náladě podzimní rovnodennosti, a započnu krásnou dlouhou relaxační masáží…

Na masáž jsem se objednala z několika zištných důvodů ke zcela neznámému chlápkovi ve vedlejším domě. Webovky vypadaly, jako že ten člověk má vzdělání i zkušenosti a ví, co dělá. Navíc to mám od bytu maximálně dvě minuty a až budu příjemně zmasakrovaná, snadno se hned přesunu do postele. Vedla mě taky myšlenka, že když je pán v maskérně jen 3 dny v týdnu, možná by byl nakloněný myšlence na jeden z jeho volných dnů mi svůj prostor pronajmout a já bych mohla snadno rozjet svůj masážní den…

Je podvečer, přicházím k maskérně. Před dveřmi sedí na malé stoličce obrovský chlap a kouří. No, tak tohle nepůjde, s kuřákem prostor sdílet nemůžu. Vlastně ani nevím, jestli chci, aby na mě těma smradlavýma prackama šahal. Vteřinu váhám, zda se nemám otočit a odejít… "Dobrý den." "Dobrej, pojďte dál... tady si odložte do kalhotek…" vede mě do příjemně tlumeně osvětlené místnosti lehce smrdící cigaretovým kouřem a zavírá za mnou dveře. Dobře, zkusím to, stejně bych to už musela zaplatit, snad to bude OK. "Tak nejdřív si uděláme diagnostiku," rozsvěcí velké ostré světlo a já tam stojím jen ve spoďárech, s neoholenýma nohama, otáčí si mě zády k sobě a konstatuje nedostatky mojí postury. Trochu mě sere, že je takovej hulvát, trochu obdivuju jeho profesionalitu - říká přesně, co říkala před pár dny rehabilitační doktorka, a je sympatický, že na mě nesahá dřív, než si mě prohlídne a určí co a jak - prohlídka zepředu je trochu zvláštní, stojím polonahá před chlápkem, co ho znám asi 3 minuty, ale říkám si, že je to jak u doktora… "Tady si stoupněte," stoupá si za mě a bere do dlaní moji hlavu, prsty mu smrdí od cigaret… "Ne že mi tou hlavou trhnete!!!!" bráním se a tuhnu. "Nebojte…" "No vážně, nepřeju si, abyste mi tou hlavou nějak škubal!!" začínám být nasraná a přemýšlím, že zdrhnu. "Nebojte se a uvolněte se, já vám s ničím škubat nebudu, já dělám měkké východní techniky." Nevím, co se v té chvíli stalo, jestli to způsobilo to kouzelné slůvko "východní", ale já se jen rychle pomodlila, uvolnila, odevzdala, a on mi jemně povolil krk. A pak na lehátku znovu, když pohupoval mojí hlavou zavěšenou v pevném textilním pásu. A já mu uvěřila, odpustila ten cigaretový smrad, a že si mě prohlíží nahatou, aniž by mě na to připravil a uvolnila se a svěřila se mu do rukou. A on se do toho pustil. Vracel moje kosti a klouby na správná místa, protahoval a uvolňoval svaly a šlachy a povzbuzoval mě: "Vydrž, Margit, zaber, ty to dáš! Nejsi žádná sračka! Zaber, holka, dobře ty!" Ano, rychle přešel do tykání a já rychle svolila, protože v té chvíli už jsem nejen prodýchávala, ale i hekala, řvala a prděla a kurvovala a nadávala mu… "Máš to tady celý zablokovaný, musíme udělat rozborku a sborku." No, hlavně, aby tam fakt byla ta sborka, jinak mě bude muset odnést na zádech… "Aáááááuuuu! Kurva! Kurva! Kurva"… Ten dvoumetrovej hokejista s býčím ksichtem mi tak zrychloval celý tělo, že jsem pak prospala dvanáct hodin a druhý den měla pocit, že jsem celou noc lámala kámen na galejích. Klouby ale opravdu zapadly do svých jamek, délka mých nohou se vyrovnala, pravou rukou se zas podrbu na zádech a možná zvládnu i turecký sed! Nedělní tanec jsem kupříkladu zvládla v plném pohybovém rozsahu. Normálka zázrak!

Jooo neděle… ale ona i sobota… celý víkend sliboval letní počasí - jako velké pevné obejmutí před dlouhým loučením… V sobotu jsem se trochu flákala, a pak se vydala s Clementine do botanické. Fotily jsme její těhotenské břicho na sluníčku, povídaly o vztazích, rodičovství, práci a domech a užívaly si. Dojímá mě, jak se s mužem chystají na miminko a trochu mi to vrací lítost, že tohle už mě v životě nečeká (ne, fakt nechci svému potenciálnímu třetímu dítěti nadělit k maturitě polodementní sedmdesátiletou matku a argument, že BB by byl skvělej táta, na tom nic nemění, prostě holt bude muset jednou bejt až skvělej dědeček) a trochu jí závidím, že si dovoluje takový věci jako předporodní rituál, ale těším se s ní a těším se na to malé… A večer jsem se svým "miminkem" byla v divadle a zažila nejen báječné představení, ale i skvělý pokec v divadelním klubu s bývalými spolužáky a turbonadšenou sedmnáctiletou dceru, se kterou ředitel divadla mezi historkami o slavných osobnostech diskutoval o možných dalších muzikálových titulech, které by divadlo mohlo koupit a nasadit. Asi jsem si trochu zavařila, protože dcera vypadala tak nadšená, že ji to k divadlu přitáhlo asi ještě o kousek víc. My se teda s Baru shodly, že by se nám víc hodilo, kdyby naše děti vystudovaly psychologii, psychiatrii a fyzioterapii a ne umění, to vše se zaměřením na geronto, páče "Cirkus demento" bude naše nejvtipnější životní fáze a budem potřebovat laskavé poučené pečovatele.

"Cirkus demento" jsme vymyslely v neděli na paddlech, když jsme se jako obvykle nahaté opalovaly uprostřed vodní plochy, kecaly o chlapech, o dětech, o tělesných i psychických změnách a o životě a tak vůbec, svačily u toho a zase se furt každou chvíli řehtaly jako blázni. "Můžu ti nějak pomoct?" Ptá se starostlivě Baru, když vidí, jak se složitě na paddlu otáčím… "No, leda bys mi odlepila zadek od toho paddlu." řehtám se a při svačince si pak zas pokydám holý břicho pistáciovou pastou a oplachuju ho v řece a obě doufáme, že nepřiplave ten obrovskej sumec, co v dálce vyskakoval z vody a vířil kolem sebe vlny jako tsunami, nebo ta vodní kryska, co si zas jinde pochutnávala na zelených řasách… a zas se řehtáme a já lezu z vody na paddle jako elegantní paní tuleňová… a vymýšlíme Cirkus demento, se kterým budeme vystupovat ve stáří a máme se báječně, jako pokaždé, když jsme spolu a já jsem blažená, že mám sestru. Sestru, kterou bych na pustým ostrově asi zabila, protože by určitě střídavě dělala scény, že tam umřem a střídavě si na obličej matlala masky z popela a kokosu a střídavě vyšilovala, že se jí rozbily značkový botky, ale se kterou bych se až do tý smrti smála a sdílela a byla. Ségru, se kterou se můžeme bavit o velikosti našich stydkých pysků, různých vylučovacích potížích, velikostech a tvarech penisů našich milenců, kráse milování co je plný souznění i propojení, sexuálních pomůckách, trablích s dětmi a pochybnostech o tom, jestli to mámovství moc nekazíme, ale i o práci, o klientech, o knížkách, filmech, cestování, starostech, radostech, straších i pochybnostech. Nejdelší nepříbuzenskej vztah mýho života. Nejdůležitější. Dokud nás demence nerozdělí!

Demence je snad ale ještě ve velké dálce. Teď nás čeká ta menopauza a vylétání potomků z hnízda a to prozatím úplně stačí. Slyšela jsem tuhle nějakýho chlápka na Instáči povídat o tom, že menopauza ženy je pro chlapa skvělá výzva, protože ta žena se vlastně apgrejduje na "model", kterej vyrýsuje všechny její kvality - přestane dělat věci pro druhé, přestane se o svého muže starat jako o děcko, přestane být ve vleku hormonálního cyklu a konečně může žít sama pro sebe a ten chlap má jedinečnou příležitost ukázat, co v něm je, zapnout trysky a stát se pro ni tím správným parťákem. Často o tom přemýšlím - co drží partnerství, ve kterým nejsou děti ani společný majetky. Co ho drží, až zamilovanost opadne, až se potřeba sexu sníží. Je toho spousta, samozřejmě, ale je to nějak úplně jiný, víc vědomý a nesamozřejmý, zdá se mi… Přemýšlím, jak chci, aby se vyvíjel můj vztah s BBm, jestli chci, abysme bydleli spolu, kde, ve které zemi a ve kterém městě, a jak, s dětmi či bez dětí, a kdy… jaké výzvy a rizika různé varianty nesou… a je pro mě těžké vyznat se v tom, co vlastně chci.

Pouštím teď koncem září významný kus své práce, který mě dost zatěžoval, ale taky slušně živil. Pouštím ho, abych měla prostor pro sebe a svoje vztahy (s dětma, BBm, kamarády, rodinou, se sebou samotnou), i abych dala prostor pro jiné výdělečné aktivity. Občas mě přepadají úzkosti, že nebudu mít dost peněz, občas mám pocit, že konečně dýchám a volný časoprostor natáhne nové zajímavé příležitosti a jsem naprosto v klidu v důvěře v životní hojnost. Trochu jako bych si dělala rozborku a sboru svého života. Domluvila jsem si pro to i vlastní psychoterapii - abych tu sborku udělala dobře. Zatím se řídím doporučením z kurzu Strážce dopaminu: Dělejte víc toho, co máte rádi. A tak jsem víkend strávila s kamarádkami a dcerou, v divadle, na paddlu a tancem. Hlubokým tancem v nádherném meditativním prostoru, vedena vlnami hudby sedmdesátileté DJky, rozechvívajíc svoje tělo rytmem a zvukem, potkávajíc se s jinými tanečníky a meditujíc si sama u obřího ametystového krystalu. Vytáhla jsem si dvě karty - Vyčerpání a Harmonie. A tak se v čase podzimní rovnodennosti, v čase mezi dvěma obdobími roku, mezi dvěma světy, učím balancovat. Opatrně odkládám, co už ve svém životě nechci a opatrně přidávám, co mě těší a čeho tam chci víc a vyvažuju, aby všeho bylo tak akorát, aby až udělám zas tu sborku, celé to fungovalo hladce a v harmonii v tom mém začínajícím babím létě….