431.díl, Margit: Není to v prdeli, je to v lidech

Jak jsme si to zvolili, takový to budeme mít. Mnohem raději bych, aby to bývalo dopadlo jako ve studentských volbách - nejen kvůli tomu, že o budoucnost těchto lidí jde především, ale i pro to, že jejich volba je mému srdci daleko, DALEKO bližší. Na druhou stranu, letos dost hrozilo, že to dopadne o hodně hůř. Kamarádka se začala učit švédsky, aby se mohli s rodinou odstěhovat na sever a já přemýšlela, jestli by Berlín stačil a jestli by děti šly se mnou, kdyby to tu přestalo být k žití. Přesvědčovat svoje rodiče o tom, koho mají volit, jsem vzdala už před lety. Letos jsem ale opatrně zkusila alespoň půlce z nich nadhodit, že by bylo fajn, kdyby volili nějakou stranu, která to tu do budoucna moc neponičí - nevystoupí z EU třeba, neprodá nás Rusku, nerozpoutá válku, nerezignuje na lidská práva… Kdyby naše příští vláda naši zemi navíc moc nezadlužila a nezruinovala přírodu, bylo by to taky fajn.

No, nebyla jsem úplně úspěšná. Ale aspoň jsem to zkusila. Tchýně prohlásila, že si myslí, že lidi nad 70 už by neměli mít volební právo, protože se dalšího volebního období nemusí vůbec dožít a rozhodně už nepotáhnou na hrbu ten dluh, který vláda, co zvolili, naseká. Její volba byla teda zrovna dobrá, ale to je velmi vzdělaná ženská s velkým přehledem.

I když jenom o inteligenci to asi není. Baru mi tuhle vyprávěla, jak zjistila, že jeden z jejích známých, o kterém si donedávna myslela, že je to moc fajn vzdělaný člověk se chystá volit SPD. Nakonec prý volil nějakou jinou stranu, méně extrémistickou, ale stejně mě to silně zasáhlo. Uvědomila jsem si, jak jsem vděčná, že s mým milým, i s mým bývalým mužem a mýma dětmi mám politické názory stejné či velmi podobné. Ten Tinder dotazník, co o něm Baru psala, dává velký smysl - když se totálně neshodnete v politice, v sexu, v denním režimu a životním stylu, nemá smysl rvát do toho energii.

Dcery nejlepší kamarád shrnul volební výsledek lakonicky: "No, mohlo to být horší. Za ty čtyři roky toho snad nestihnou napáchat tolik, aby se to nedalo napravit, a v dalších volbách už bude volit naše generace." Zlatý děti. Rozčiluje mě, když je někdo nazývá sněhovými vločkami. Jediné, co mají se sněhovými vločkami společné je, že jsou každý originál. V něčem samozřejmě sledují trendy a přiměřeně věku napodobují jeden druhého, v něčem ale nacházejí svoji autenticitu o mnoho let dříve, než se podařilo naší generaci. Možná mám štěstí a potkávám se se samými inspirativními bystrými mladými lidmi, ale já se o budoucnost naší země nebojím - příští volby jsou jejich. Doufám.

Jak vás potěšil výsledek letošních parlamentních voleb? 

Věříte v mladou generaci? 

A přemýšleli jste někdy o emigraci?

Ahoj, tady Baru, já k tomu taky něco dodám :-)

V mladou generaci věřím. V demokracii věřím. A to, že realita jiných lidí je někdy velmi odlišná od té naší, skleníkové pražské, to taky vidím. 

Vzhledem k tomu, že jsem byla 3 dny na kongresu dětských psychoterapeutů na Vysočině, nemohla jsem volit doma. Ale jsem uvědomělá, takže jsem měla voličský průkaz a udělala zajímavou zkušenost. Například, když jsem v pátek kolem páté hledala volební místnost v obci Seč. Tou dobou bylo městečko úplně vylidněné. Jediný otevřený obchod byla vietnamská večerka (nemít tyto přistěhovalce, tak umřeme všichni hlady). Ptala jsem se paní, kde se volí. Ona povídá: asi na úřadě.... a pak se zamyslela ....to bych asi měla taky jít .... otočila ke mně zrak: volby ... hmmm ... a je to povinný? Já na to: doporučovala bych jít, ale povinný to není. To ji uklidnilo. Když to není povinný, tak se může vrátit zpátky za kasu. Jak je vidět, v naší zemi se cítí úplně bezpečně.

Druhá osůbka, kterou jsem v pusté obci potkala, byla postarší Romka. Jooo, pani, úřad, to je támhle... A vy už ste volit byla, ptám se zvědavě. Ale nééé, já jsem si to vyplnila doma. Aha. Pani asi nikdo neřekl, že doma to nestačí. Že, když se to nehodí do tý bedny, nikdo o jejím názoru neví. No nic. 

Volební komisi v Seči jsme evidentně zaskočili. 300 dětských terapeutů disponovalo 250 voličskými průkazy. Dostali jsme se do celostátních médii a v chrudimských listech pak vyšel článek o líhni psychiatrů v lesích v období voleb ... jako houby po děšti. Paní v komisi byly teda trochu zoufalé, povídaly: ježišmarja, voni furt choděj, nám už docházejí volební lístky a to to tu budeme počítat do půlnoci... kde se berou .... voni furt choděj. Tak promiňte, ale nešlo to jinak :-).

A k výsledkům?

O osvětu u svých rodičů a známých jsem se pokusila. S jakým úspěchem nechci vědět, páč je chci mít pořád ráda. A o tom demokracie je, že umožníme všem mít svůj názor. A možná tak demokracie zahubí sama sebe, tohle se v dějinách stalo už mnohokrát. Takhle sofistikovanou Římskou říši nahradil středověk.... a lidstvo je nepoučitelné. 

A dotazníky nás, přátelé, teda vůbec nezachrání. Já jsem momentálně vztahově úplně mimo dotazníkové šetření, ale zato je mi teda dobře jako už dlouho ne. Mimochodem mnohem většího výsledku než skóre v dotazníku dosáhla vůně fermeže a terpentýnu, písně Hany Hegerové, lehce mozolnaté mužské ruce, bylinkový čaj, domácí ořechovice s obsahem neznámých bylin, sběr ořechů, topení v kamnech, toulání po prázdném zámeckém parku, hodně času pod peřinou a nedělní spánek do 11 hodin ... což, jak vědí ti, kdo mne znají dlouho, je něco, co jsem si opravdu nedokázala představit. Tak nevim. Asi věk. Podzim. A ta podivná věc od L.

ale pššššt .....