436.díl, Baru: Hoří, má panenko … aneb jak přežít listopad

Přemýšlím, co se stalo v posledních 14 dnech. Za mým oknem definitivně opadalo listí. Zkrátil se den.

Halloweenský večírek proběhl poklidně.

Pokud nebudu myslet na ten loňský, kam jsem mohla jít ve dvojici.

Seminář wellbeingu proběhl ke spokojenosti všech. A bez fekálních nehod.

Kdybyste se mě zeptali, jak se mám, odpověděla bych, že záleží, jak vám ten příběh prodám. Můžu vybalit story o přepracované osamělé padesátnici, které se zhroutily základní životní pilíře, nemá stabilní partnerství, chodí s divnýma chlápkama, s rodinou to má složitý, furt jí něco bolí a žije z minulých historek. Nebo jako příběh holky, která má do padesátky sakra dost času, užívá si nově nabité volnosti, trénuje své tělo v mnoha požitcích, stále se učí a hledá cesty, jak z každé mizérie vyrazit to nejlepší. A o mizérii vlastně vůbec nemůže být řeč.

A …

Zdál se mi Vánoční sen. Tenhle sen se mi zdá každý rok někdy touto dobou. Je to sen o tom, že je Štědrý den a já nemám žádné vánoční dárky. Většinou se to odehrává ve městě mého dětství, kde nejsou žádné zajímavé obchody. Nebo jinde. Ale vždy je tak pět hodin odpoledne, stmívá se, obchody zavírají a já nemám, kde co pořídit. Vždycky mě v tom snu překvapí, že to tak rychle uteklo. Jak to, že jsem si nevšimla, že už je Štědrý den.

Letos moje nevědomí udělalo husarský kousek. A sen abgrejdlo.

Takže je Štědrý den. Zase nemám nakoupený žádný dárky. Ale pozor pozor, ve snu se divím, že přece nemůže být Štědrý den, když se mi letos ještě nezdál ten každoroční sen o Štědrém dni. Takže sen o snu s ujištěním, že to není sen. Jako když se v hororovým snu ujistíte, že se vám to nezdá, aby byl prožitek horší. Nakonec to nějak provizorně pořeším. Někde vyštrachám velikonočního čokozajíčka pro dceru. Ten se mi následně promáčkne. Ale nepanikařím. Pak ještě vymyslím nějakou sladkost pro bývalého muže. Nic víc. Je Štědrý den. Jezdím sama metrem. Samota. Cizí kraj …. Je tohle můj osud? A pak se probudím. Je druhého listopadu. Halloween pominul, takže je jasný, co tu máme za další událost. Dýně nahradí čokoládoví Mikulášové a vánoční šílenství. Možná bych se po nějakých dárcích podívat měla … jedna moje kámoška je má většinou zabalené už od srpna. Já mám zatím jen adventní kalendáře. A vlastně ani nevím, koho přesně budu obdarovávat a kdy.

Nejdramatičtější událostí posledních 14 dní pak byla Hallloweenská edice promítání filmu o Kafkovi. Agnieszka Holland: Franz. Film o Franzi Kafkovi, natočený kafkovským jazykem (a Kafka byl vlastně takový depresivní humorista, takže jsem se opravdu dost nasmála, ne tak ostatní v kině), do kterého se promítá současné vnímání Kafky jako turistického objektu oslavovaného Japonskými zájezdy. On totiž Kafka byl dost předskokan současnosti. Týpek neschopný reálného fyzického vztahu. Člověk žijící barevný život v psaném projevu a uvnitř sebe. Jeho dopisy osudovým ženám a jejich výběr (miluju Milenu Jesenskou). Kafka by byl dnes na sítích král. Na Tinderu by si dopisoval s celým světem. Třeba už by se dneska s lidmi fyzicky vůbec potkávat nemusel. Takže jdeme s Chlapíkem na tenhle film. V nás do kina v knihovně Petřiny. Vypadá to jako kultura. Je to od sedmi. Vlastně je to rande na veřejnosti. V našem případě dost vzácnost. Je to něco, co navrhnu já a mám radost, že to vyjde. A bylo skoro vyprodáno. Film plyne. A pak … skoro ve třech čtvrtinách filmu … uprostřed bizarní scény na plátně …. Se najednou vypne zvuk. Běží jen obraz. Rozsvítí se ostré bílé světlo a spustí alarm. Vypadá to jak součást filmové projekce. Kdyby teda naše kino bylo 3/4/5 nebo kolik D. Uvaděčka se zvedne a jde to prověřit. Nevím, jestli máme čekat, prchat, smát se, bát se … tak vyndám oříšky. Chlapík je odmítne, protože jsou z plastového obalu. A plastům on se vyhýbá. Bože, to jsem zvědavá, co s ním udělá, až uvidí moji sbírku Ikea pytlíků. To celému obrazu bizáru jen přidá další rozměr. Tak teda chroupu oříšky sama. No ale pak ten příšerný smrad … a hasiči na chodbě …. Hasičské vozy před domem blikají do noci ….  Agnieszka Holland by za tuto halloweenskou produkci měla dostat Oscara. Tak neuhořeli jsme. Ale Kafkovské to bylo velmi. V knihovně se samovznítila mikrovlnka. Ufff. Doma jsem tu svoji okamžitě vytáhla ze zásuvky. A taky teda nevím, jak ten film skončil.

Jak přežít listopad? Mám recept. Skládá se z následujících ingrediencí:

• Letenka na nástěnce. (Tenhle týden, Sicílie, 4 dny, 1800Kč za letenku. A ano, jedu s kámoškou, se kterou jsme se nedávno nepohodly, a doufám, že spolu dokážeme být ve sdíleném pokoji v hostelu, každá na své palandičce. Těším se moc.)
• Procházka neznámým parkem o polední pauze. (Zdarma. Pořád je co objevovat.)
• Lístky do divadla. (Zakyslá smetánka v Rock Cafe s Margit. Furt přemýšlím, co mi na tom představení vlastně vadilo. Možná ten hnusný tonik na baru.)
• Lístek na koncert. The Young Gods v Akropoli. Super, hlavně v tom, že mě na ně pozval můj Chlápek. (Furt mu ještě hledám jméno.)
• Výlet do saunového ráje Salori. Super. Tam jsem zase Chlapíka pozvala já.
• Brazilka. (Nutnost a nevzdávám to ani v chladu. Nikdy nevíš.)
• Masáž. (Jo. Prostě jo.)
• Vařit svíčkovou a pohostit příbuzné. (Nákladné. Pracné. Lahodné. Radost z krmení a setkávání.)
• Testování erotických pomůcek (různé kroužky dělají různé divy, překvapivé, orgastické, a v tomhle je Chlapík vážně nápaditej, tady se jeho vztah k plastům zásadně proměňuje).
• Cvičení. (Nutnost. Ale nesmím se zastavovat. Když cvičím, bolí mě tělo méně. Pravdou je, že občas se přistihnu, že u sexu myslím na to, jak si nepohnout zády. A které svaly správně držet. Nerada bych opakovala svoji letní anabázi.).
• Kino (pokud možno nehořlavé).
• Sjíždění seriálů na jeden zátah. (Proč ženy zabíjí? 1.série skvělá, ČSFD 86%, zkoukly jsme s dcerou během jedné soboty, obvykle chce sledovat pořád ty stejné staré filmy a epizody, super zažít něco nového.)
• Milování pod peřinou, nad peřinou a mimo peřinu. (Ano. Nejstarší zábava chudých. Nepodceňovat. Praktikovat. Pokud ne s partnerem, tak sama s modrákem. Nepodceňovat. Nezastavovat. S hormony není žádná legrace.)
• Testování pozic, vzrušení, dirtytalks a představ. (Ano. Lze vykázat i jako sport, kreativní cvičení, péči o tělo a mysl, wellbeing. )
• Houbový kafe. (Přivedla mě na něj jedna stará paní učitelka, co v přípravném týdnu tvrdila, že nikdy neměla tak skvělý prázdniny jako s houbovým kafem. Vyzkoušela jsem a zdá se, že by to mohlo zachránit stav našeho školství.)
• Korálkování. Výroba náramků a přívěšků. (Nová vášeň mojí dcery. Společně jsme tvořily, jako bychom spolu draly peří. Náramky jsou krásný. Ale nejvzácnější ingredience je to spolu.)
• Výroba sněhuláka z dýní (vymyslel můj otec a je to přechodný objekt mezi podzimem a zimou, divný a vtipný zároveň, schválně, vyzkoušejte).
• Nákup kašmírových svetrů v sekáči. (Nikdy se neomrzí. A děkuji svým molům, že vždycky ožerou ty loňský, abych si letos mohla koupit nový. Btw. Na téma nežádoucích zvířat v domácnosti: na zvuk myší ve zdi jsem si pomalu zvykla. Navrhla našemu předsedovi SVJ, aby povolal deratizátory. Mezi tím se zvuk posunul k jiné stěně pokoje. Radši to nezkoumám. Nemám sílu se vypsychat ještě krysami. Když tak si dám víc toho houbového kafe. A mám kočku.)
• Pečení štrůdlu. V různých variantách.
• Nakládání hermelínu. V různých variantách.
• Chození na kafe s vlastními dětmi. A na rande s vlastním dítětem. A flákat se spolu po obchodech s kreativními potřebami. Jsem za to vděčná.
• Čtení starých deníků (vlastních nebo cizích). Moje babička si psala deník a já bych do něj ráda nahlédla. Jak moc se bude její realita lišit od mé.
•  Psaní deníků. Píšu. Už tři roky. Dostala jsem pětiletý deník od Drahouše k prvním Vánocům. Každý den jedna otázka po dobu pěti let. Je zajímavý sledovat, co jsem psala ten den loni a předloni. Doufám, že až ho dopíšu, v roce 2028, bude onen dárce jen laskavá nostalgická bezpečná vzpomínka.

Check list vypadá lákavě.

Co byste si vybrali Vy?

A jak vypadá ten Váš návod na přežití podzimu?