441.díl, Margit: Vyhořelá

No, tak jsem dneska nenastartovala auto - respektive nastartovala, vycouvala z parkovacího místa a pak motor škytl, zhasl a ovládací panel zahlásil "System engine fault"… tak už i moje auto mi dává najevo, že mám sedět doma na prdeli… Už několik týdnů ba dokonce měsíců mi hapruje pravé rameno. Nejde zvedat, bolí na několika různých místech, nic moc nepomáhá. Nemůžu s tou rukou skoro nic dělat… Moje psychoterapeutka i můj fyzioterapeut tvrdí, že jsem vyhořelá. Můj gynekolog tvrdí, že mi začíná menopauza. Můj ortoped mi nakázal mít ruku v závěsu a nedělat nic. A moje ezokámoška říká, že jak se blížíme k zimnímu slunovratu, je to náročný, energie ubývá a potřebujem odpočívat… Dobře, dobře, dobře, já vás slyším! Zaparkuju v garáži a nevystrčím nos z peřin. A nebo možná jen na kousek, na chvilečku, na divadlo, ke kámošce na pečení, uklidit koupelnu a oslavit s bráchou jeho narozeniny, odvézt synka do Plzně a zajet si na adventní Karlštejn, a taky občas do práce, no někdo to udělat musí… ale odpočívám daleko DALEKO víc, než kdy jindy… Ale díky těm nosuvystrčením pro vás můžu mít pár historek…

Historka první - Tradiční vánoční pečení

Osoby:

Hospodář

Hospodyně

Polochromá žena (pravou ruku má v šátkovém závěsu)

Teenager skorodospělý

Teenagerka skorodospělá

Teenager o něco mladší 1

Teenager o něco mladší 2

Kulisy:

Moderně rekonstruovaný venkovský dům využívaný jako chalupa, prostě, ale účelně zařízený postarším nábytkem. V kamnech plápolá oheň, z gramofonu hraje Nirvana. Uprostřed místnosti stojí veliký stůl, na němž jsou rozloženy silikonové vály, pečící plechy, vykrajovátka, marmelády, směsi na malování perníčků, mobily a pár sešitů, rýsovací potřeby… Hospodář přišel z vymrzlé zahrady, kde prořezával stromy, v ruce drží polovičatého lahváče, střídavě doklimbává a střídavě pozoruje a komentuje dění u stolu… Kolem stolu sedí Hospodyně a Polochromá žena, obě se věnují přípravě cukroví. Jedna válí těsto a druhá z něj levou rukou neobratně vykrajuje různé tvary… Teenageři se u stolu střídají, chvílemi někteří z nich poodejdou a věnují se svým mobilům, nebo něčemu v sešitech, střídavě vykrajují, malují či mažou cukroví…. A pomalu se rozvíjí dialog…

Teenagerka skorodospělá: Hele, tohle vykrajovátko vypadá jak anální kolík!

Hospodář: To neznám.

Hospodyně: Asi proto, že se to nedá vypěstovat na zahradě.

Teenager skorodospělý: To by se dalo vyřezat ze dřeva!

Teenagerka skorodospělá: Au! Tam by bylo hrozně třísek!

Teenager skorodospělý: By se to muselo vysoustružit.

Hospodář: A naolejovat…

Hospodyně: A nebo vykovat.

Teenager skorodospělý: Hele, já někde slyšel, že nějakej Amík spočítal, že do lidský prdele se vejdou 4 mývalové.

Teenager 1: Mývalové se vejdou do úzkých prostor.

Teenager 2: Do úzkých prostor se vejdou chobotnice.

Teenager 1: Chobotnice se vejde všude, kam se vejde její zoban.

Hospodyně (zamyšleně): Tak chobotnici bych si do prdele klidně narvala…

Teenagerka skorodospělá: Anální kolík ze dřeva bys nevyčistil…

Hospodyně: Chobotnici bys vyčistil líp než mývala

Teenager 2: Mývalové ti se vyčistí sami!

Teenager skorodospělý: Možná proto si Američani strkaj do prdele mývaly!

Hospodyně: My když byli na Srí Lance, tak se tam před náma rozevřela sloní řiť!

Teenager 1: A kolik by se do ní vešlo mývalů?

Teenager skorodospělý: Tak 27.

Polochromá žena sedí opodál a zchromlou rukou zapisuje, o čem si společnost povídá. Teenagerka skorodospělá se po chvíli chápe rýsovacích potřeb, Teenager skorodospělý googlí, jaký průměr má průměrná mývalí lebka a Teenagerka pečlivě rýsuje a z papíru vystřihuje jak vypadají 4 kružnice velikosti průměrných bývalých hlaviček vedle sebe. Všichni zúčastnění nevěřícně kroutí hlavami a dále se věnují pečení vánočního cukroví, tradiční pičky z lineckého těsta a obrázky penisů na perníkovém těstě nevyjímaje. Takové veselé tradiční vánoční pičení….

Historka druhá - Mami, omluv mě

Osoby:

Matka

Starší sestra, protřelá gymnazistka

Mladší bratr, začínající gymnazista

Kulisy:

Malý městský byt, místnost sloužící jako kuchyň, jídelna, obývák a ložnice zároveň. Na posteli/gauči sedí Sestra s otevřeným notebookem a pracuje na prezentaci do školy. Na druhém konci gauče/postele se povaluje Bratr, s někým si píše v mobilu. Opodál stojí u sušáku s prádlem Matka a skládá prádlo.

Bratr: Mami, omluv mě zítra ze školy, ať se vyspím před florbalem…

Matka mlčí a skládá prádlo.

Sestra: Brácha, budeš blbej jako ty moji kreténský spolužáci!

Bratr: Mami… nikdo tam nejde…

Matka mlčí a skládá prádlo.

Bratr: Dyť je to jenom ZSV… Tobiáš tam taky nejde!

Sestra: Ty kreténi chodě na všechny školní akce, na všechny florbaly a podobný hovadiny, vůbec do tý školy nechoďej, my kvůli nim pořád dostáváme sprďáka a oni se jen flákaj!

Matka mlčí.

Bratr: Přece tam nepudu jako jediný…

Sestra: Ty kreténi nemají šanci odmaturovat! Chceš takhle skončit?!?

Matka mlčí a skládá prádlo.

Bratr: No tak mamiii… omluvíš mi to?

Matka: Broučku, vždyť víš, že u nás doma se ze školy omlouvá jen z vážných důvodů… (dál skládá prádlo)

….

Sestra se směje, ale moudře už neříká nic.

Bratr (po dlouhé odmlce směrem k Matce): Víš jak je někdy těžký mít tě rád?

Vím, broučku, vím, říká si v duchu Matka a myslí na svoji mámu.

Historka třetí - Oslava (črta)

4 ženy slaví v opičím baru, kde servírují nápoje s mlhou a pokrmy roztodivných tvarů a výtečných chutí. Slaví padesátiny jedné z nich. Vedou řeči o menopauze, o potížích, které přináší, o hormonálních i nehormonálních přípravcích, které užívají, o tom, v kolika letech která z jejich matek přestala a jak by to pro ně bylo vlastně už za chvilku, a jak jim to v žádném případě nehrozí… nad hlavami se jim vznášejí 3 obří blyštivé balónky nafouknuté héliem - velká pětka, obří srdce a velká nula… smějí se, stěžují si, radují se, vyslovují svá přání…

Historka čtvrtá - Karlštejn není Křivoklát (črta)

Setkávají se na prázdném nádvoří hradu Karlštejn, který sliboval "vánoční atmosféru". Ona je zklamaná, protože si myslela, že jedou na Křivoklát, kde kdysi byla na středověkých adventních trzích a tolik se tam těšila… Vzpomíná, jak kdysi hráli představení Noc Karlštejně, ale hráli to na hradě Křivoklátě, kterému pak říkali Křivoštejn. Byli mladí a plní snů, sil a touhy, souložili na vyhlídce, v kabince lanovky, ve školní třídě, kde přespávali, nebo na rozpálené kapotě jeho Škodovky… Jooo, tenkrát na Křivoštejně!

Barčin přítel založil Klub zítraslavných spisovatelů. Barča tam bude v lednu předčítat. Zítra slavná. Až dočerpám síly, třeba se taky přihlásím. Teď se snažím odpočívat a stříhám metr do Slunovratu a do začátku roku Ohnivého koně, roku s numerickým součtem 1, slibujícím nové začátky a novou energii. S letošním rokem se prý ukončují věci, co nefungovaly, brzdily, byly falešné… a ten příští přinese energii, odvahu, sílu a správný směr. Mám v hlavě jednu záležitost, kterou bych ráda, aby začala. Nebo možná i dvě. Ale nechci to tu psát, abych to nezakřikla - držte mi ale palce! A taky mi držte palce, ať se mi ty moje baterky zas dobijí - ale pořádně, ne jako starými mobilu, kterými to nabití vydrží sotva pár hodin. A taky, ať už mě konečně přestane bolet to rameno, ale ať se ta bolest nepřesune zas někam jinam, jak ona má ve zvyku! Vždyť jsem ještě mladá holka a mám toho ještě spoustu před sebou!

Co chcete skončit vy?

A začít?

A váš vztah k análnímu kolíku?

A k mývalům?