443.díl, Margit: O vděčnosti

Holčičí přátelství jsou často plná drobného soupeření a vytahování… kdo se má líp, kdo je u lepšího moře, u zajímavější hory, na exotičtějším místě… čí muž je výkonnější, pozornější, bohatší, má slušivěji zastřižené vousy a víc sexy úsměv… čí sexuální život je víc naplňující, bohatší, nabitější orgasmy a touhou… čí děti jsou chytřejší, úspěšnější, studují zajímavější a prestižnější školy, mají stabilní vztahy se zajímavými lidmi… čí domácí mazlíčci mají lepší rodokmen…

A někdy zase plné porozumění, protože je úplně jedno, jakou školu vaše dítě studuje a přejete mu jen, ať je zdravý a spokojený alespoň v rámci stávajících možností… je jedno, kolik orgasmů máte v týdenním průměru, hlavně jestli vám má kdo uvařit čaj, nebo donést nákup, když jste nemocná, nebo vás obejmout zrovna, když je toho na vás moc… a je úplně fuk, kde zrovna jste, hlavně jestli jste tam s někým, s kým je vám dobře a s kým se cítíte šťastní a milování a bezpečí… Je jedno, jak je vaše práce prestižní, pokud vás naplňuje a pokud si v ní vyděláte dost na to, abyste se nemuseli strachovat, jestli zaplatíte příští nájem… a je jedno, jestli jezdíte na dovolenou k oceánu, k moři, do hor, nebo jen k nejbližší řece a na louku a do lesa pod širák… nejdůležitější je umět si užít to, co máme a je fajn, když máme to, co nutně potřebujeme. Být vděční za to, co máme.

Vděčnost prý přepisuje mozek. Neurovědci tvrdí, že směrování naší mysli k tomu, za co jsme ve svém životě vděční, tím, že opakovaně obracíme svou pozornost na takové skutečnosti, reálně přestavuje naši neuronovou síť k větší životní spokojenosti a odolnosti. Občas podporuju svoje klienty, aby si psali deník vděčnosti a nebo si aspoň každý večer vzpomněli na tři věci, které se jim ten den povedly, které jim udělaly radost, za které jsou vděční… Sama to taky dělávám, i když ne pravidelně - na pravidelnost mě moc neužije. Tak proč ne teď, v posledním blokové příspěvku tohohle roku, roku s numerickým součtem 9, těsně před začátkem roku s numerickým součtem 1?

Jsem vděčná za vztahy, co mám - za vztah se svými dospívajícími dětmi, z nichž se klubou báječní mladí lidé, za vztah se svými rodiči, kteří mě občas vytáčejí, ale jsou na svůj věk stále čiperní fyzicky i mentálně a mají mě rádi, za vztah se svými přáteli, jichž mám dost na to, abych měla s kým zajít do divadla, na zmrzku, na oběd, s kým se zasmát, obejmout a nebo komu zavolat, když je mi ouvej, za vztah se svým bratrem, který je pro mě neskutečně důležitý a vlastně mi dělá takový mentální backup, jsem vděčná za vztahy se svou vyvdanou a rozvedenou rodinou, jsem ohromně vděčná za vztah s BBm, který není jednoduchý, ale je tak upřímný, naplňující a přirozený… jsem vděčná za svoji práci, za to, že můžu dělat něco, co mi přijde smysluplné, co mi jde a co mě slušně živí… jsem vděčná za svoji kočku a její náklonnost, za to, že jí zdraví slouží, přestože jí už neslouží sluch, i za to, že když jí na delší dobu odjedu, zlobí se na mě vždycky jenom chvilku a ještě nikdy se mi nepomstila…

Jsem vděčná, že jsem s BBm měla možnost letos procestovat tak velký kus světa, a že jsme na cestách byli vždycky super parťáci, ať už to bylo v obytňáku, na lodi, pod převisem, na motorce, v motelu u cesty, nebo v drahém hotelu… Jsem vděčná, že jsem si uměla a mohla na ty cesty zařídit volno i peníze… Jsem vděčná, že jsem poznala tolik zajímavých nových zemí, ochutnala tolik nových jídel, očuchala tolik nových vůní a cachtala tolik nových vod… Jsem vděčná, že se moje máma zotavila… Jsem vděčná, že jsem mohla strávit super turbo dovču s Baru a několikrát se s ní opalovat nahatá uprostřed nějaké vodní plochy, že jsem se s ní mohla ikskrát zasmát a ikskrát si poplakat a sdílet s ní všechny zážitky, dobré i těžké… Jsem vděčná za to, jak blízko teď k sobě máme s mojí dcerou a jsem vděčná, že puberta mého syna je zatím relativně mírná a dá se rozdýchávat… Jsem vděčná, že se Clementine a jejímu muži narodila krásná zdravá holčička a jsem vděčná, že jim všem třem můžu být nablízku a můžu si ten zázrak života užívat poměrně nablízko… Jsem vděčná, že jsem našla odvahu pustit kus své práce, který mi zajišťoval jistý příjem, ale zároveň mě stál hodně sil a přinášel málo radosti… jsem vděčná, že jsem si dovolila věřit, že se dobře uživím i jinými svými dovednostmi… jsem vděčná svému tělu, že přesto, že ho furt někde něco bolí, vždycky se z toho nějak zotaví, a že na to, jak málo jsem se mu v dosavadním životě věnovala, tak dobře funguje…

Jsem nesmírně, nebetyčně vděčná, že v mojí zemi je mír a blahobyt, dostatek jídla, tepla, práce, svoboda (a moc si přeju, aby to tak bylo i nadále).

Je i spousta věcí, které bych ze svého života ráda pustila. Zůstanu-li u vděčnosti, pak jsem vděčná, že obvykle mívám odvahu takové věci pojmenovat a často mívám odvahu a sílu je pustit. Snad jen některé fyzické neduhy by mohly odejít samy… Je i pár věcí, které bych si do dalších roků přála - aby mi fyzická kondice nejen vydržela, ale dokonce se zlepšila, aby vztahy s mými milovanými byly nadále dobré, svobodné, otevřené a láskyplné, aby mě moje práce bavila, pomáhala, kde má a přinášela mi dostatečný výdělek na to, abych mohla i dost odpočívat… aby můj vztah vzkvétal, košatěl a rostl… abych si každý den uměla udělat radost… aby moji rodiče byli fit… aby se do celé Evropy vrátil klid a mír… aby to současná vláda v Čechách moc neposrala…

No, pro jistotu budu dál trénovat angličtinu, studovat, po ránu si dávat studenou sprchu, aspoň trochu cvičit, jíst přiměřeně zdravě, trochu spořit a trochu utrácet, vídat se často se svými blízkými, cestovat, tancovat, zpívat, malovat a milovat se a ty balíky vody, powerbanku, trvanlivý potraviny, pas a spacák si pro případ průšvihu si taky připravím.

Takže vzhůru do roku jedna, buďte vděční a připravení.

Za co jste takhle koncem roku vděční vy?

Co byste chtěli ze svého života vy-pustit?

A věřit, že je lepší být připraven než překvapen?