444.díl, Baru: Leden, měsíc askeze

Odpusť Pane, zhřešila jsem…. Zhřešila jsem a fest a teď za to budu pykat (to je to vyjmenovaný slovo, alespoň myslím 🤣). Odpusť hříchy hříšnici. Takže na seznamu mám:

• Koláče z nové fantastické pekárny u nás na Petřinách.
• Kachnu v nádražce v zastávce Jedlová.
• Vánočku z téže pekárny.
• Vánoční bramborový salát a řízek.
• Dezert ve tvaru Etny v Taormině.
• Croisant na cestě na nádraží při cestě do Syrakus.
• Pekanový zákusek při čekání na loď v Milazzo.
• Šlehačkové čokoládové koule na ostrově Vulkano v opuštěné hospodě na zahrádce za příšerného smradu síry (jako zkažený vejce, ale ten dezert to jen zvýraznilo) .
• Salám na úpatí sopky Stromboli a pak taky šílený marcipánový dezert plněný kandovaným ovocem a ořechy ve tvaru mandarinky při cestě zpět v Messině (na tuhle zkušenost budu vzpomínat jistě ještě na smrtelné posteli)… hřích nejtěžšího kalibru, jaký si dokážete představit, ale tím jsem léčila trauma ze sopky ….
• Těstoviny v jediném domácím otevřeném podniku na Liparech (jinak bych místní urazila).
• Silvestrovskou jehněčí kotletku v centru Bukurešti (… tak přestupní let).
• Crema anglaise na letišti (no comment ... když už musím domů do tý kosy).
• Báječné mufiny mojí dcery: čokoládový s vynikající citronovou polevou a citrónový s polevou ze dvou druhů čokolády a třpytivou posypkou. Zkonzumováno 4. ledna. Peče je pro spolužáky, aby byl návrat do systému méně bolestný.

Omlouvá mne toto:

Odolala jsem a neměla jsem ani jedinou ozdobu, která se věší na stromeček. Nejedla jsem vánoční cukroví na návštěvách ani jinde. Chodila jsem pěšky a měla pravidelný online trénink s různými výhledy, tu na moře, tu na sopku, která co chvíli zahřměla. A to mě teda vážně děsilo.

Na svoji obhajobu musím říct, že:

Milý Pane, měla jsem teď opravdu láskyplné období a zažila jedny z nejkrásnějších Vánoc vůbec. Vánoce jsem měla hned třikrát.

První s rodiči. 21.12., heslovitě: Děda (můj otec) věnoval mé dceři lodní troubu (dcera troubí v intervalech ohrožujících duševní zdraví, ale rozhodně nepůsobí depresivně) …. Babička ji nutí vzít si punčocháče, ze kterých ona "vyrostla" (8x, bez úspěchu, babička je v depresi, zdá se jí, že vyrostla hlavně do šířky, ano tohle téma máme společné, transgeneračně) … za chvíli pojedeme na zájezd na otočku vlakem do Jedlové (typický rodinný výlet, legendární nádražní restaurace, ve vlaku regulérně svítí na elektronické tabuli datum 7.5.2006, zřejmě jsme dostali 20 let k dobru, přemýšlím nad tím, kde jsem tou dobou byla a zda bych něco udělala jinak, filozofická chvilka) … dcera co 10 minut prohlašuje, kdy si rozbalí dárky. Babička odmítá dárky ve vlaku. …. děda chce vést s sebou elektrické svíčky v lucerně … babička nám ho zabavuje, že jí je osvítíme a na Vánoce budou vysvícený… 🤣 nakonec si všichni nadělíme, dárky jsou laskavé a dojemné a velkorysé.

Děkuju moc, rodičové moji.

Druhé s dcerou, 23.12., kdy děláme prostě celý Štědrý den jen o den dřív. Pohoda, pohádky, Vánočka, bože ta vánočka, ta … ta nová pekárna na Petřinách mě bude stát důstojnost. Máme se skvěle. Podnikneme tradiční výlet do Luxoru a lovíme knihy a papírnické potřeby … a zastaví se za námi muž, se kterým se teď nějakou dobu vídám … a dcera se raduje, řekne, že jí chyběl a jestli už se konečně rozvedl… a má proslov na téma: Hele, prosím tě, máš ho ráda, všichni ho máme rádi, on tě má rád ... vždyť si viděla tu sbírku exotů bůhví odkud, prosím tě, už si ho nech, ať máme všichni klid … byla to nejdojemnější scéna a nejlepší vánoční dárek.

24.12. se probudím a jupííí už zase je Štědrý den. Poňuchňám si dítě a s láskou ho vrátím tatínkovi.

Štědrý den strávím se Sexem ve městě … a nohama na stole … díkybohu se Carie v poslední sérii (A jak to bylo dál) zbaví toho ufňukaného slabošského farmáře …. Blééé …. No Božského a Samantu ale nikdo nenahradí. Holt už není rok 2006. I když se to před chvílí zdálo.

Ulovím Betlémské světlo a donesu ho Chalupářovi/Motoristovi a vyměním si s ním vzorky bramborového salátu v rámci sousedské výpomoci. A jsem šťastná, že s ním nechodím. Na Vánoce jsem tolerantní, ctím pakt o neútočení, ale pravda je, že pokud s někým nesdílíte světonázor, není možný s ním být v partnerství. Motorista má monokla, takže ne všichni jsou stejně tolerantní. Je mi ho trochu líto jako člověka a trochu se raduju, že "to" udělal někdo za mne.

A pak přijde večer.

Štědrý.

Naše čtvrté společné Vánoce.

A první, kdy jsme opravdu spolu.

Vánoční zázrak.

Povídáme si.

Dlouho nadělujeme.

Dostanu dárky mravné i nemravné.

Máme se neskutečně dobře.

Je to křehké a opatrné.

Hodně mluvíme.

Hodně mluvíme už týdny.

Oba jsme udělali rozhodnutí být spolu.

Po xtý … snad teď jinak ….

Nechci hledat jiného chlápka, když tohle je můj muž.

Drahouše prostě nikdo nenahradí.

Margit by řekla, že možná jedu jen další kolečko.

Já doufám, že to dokážeme … že to prostě musíme zvládnout, když spolu cítíme Tohle …. Blízkost …. Doma … Vášeň … Porozumění … Humor

Ale kdo ví. Je rok 2026.

Bůh ví, co napíšu za rok. A bůh ví, co si budu myslet v roce 2046. Jestli vůbec budu myslet.

A pak si koupíme letenky a pět dní se touláme po sopkách na Sicílii a na Liparech.

Smrdíme sírou, jíme dobroty, cestujeme vlakem, zvládneme zátěž i jednu krizi. Já neprudím a on mě uklidňuje, když se ve čtyři ráno budím obavou, protože spíme na úpatí Stromboli a ona vážně prská lávu, svítí do noci a po ránu hřmí. Teď by se mi vážně umřít nechtělo. A já jeho uklidňuju, že věci potřebují čas, když bojuje s pocitem viny a telefonuje si s dětmi.

Do roku 2026 vstoupíme společně.

Rachejtle jsou zakázaný, tak si dopřejeme půlnoční sex.

Ještě nikdy jsem nezažila orgasmus na předělu dvou let.

Mohu doporučit.

Přitěžující okolnosti?

Všechno jsem to dělala při plném vědomí. Všechno jsem si užívala. K hříchu jsem sváděla i osoby blízké, své rodiče, přátele, občas jsem něco sladkého přinesla i do práce. Ano, je to tak. Nešetřila jsem muže ani ženy ba ani děti.

Nikdo z nich nepodepsal informovaný souhlas.

Tak pane, teď to vyhodnoť podle svého.

Sacharidy jsou smrtelný hřích.

Láska, láska smývá hříchy světa.

Měla jsem spoustu sacharidů a spoustu lásky.

Leden, měsíc askeze - tu plánuji realizovat pouze v případě sacharidů ( a i to rozumně), na lásku se askeze rozhodně nevztahuje.

Kolik jste toho přes Vánoce sežrali Vy?

A kolik jste zažili lásky?

Trápí Vás to? (To první. Nebo to druhé?)

Máte odvahu vlézt na váhu?

Budete s tím něco dělat? (S prvním i druhým.)

Dáváte si předsevzetí? (Ohledně jídla a lásky.)

Vzhůru do roku 1.

2026 budiž požehnán. 

Sacharidy jsou smrtelný hřích, ale láska smývá hříchy světa.

PS. AI říká, že tento článek je: Cesta ženy, která se mezi "exoty", rodinnými traumaty a pekárenskými výrobky učí vybrat si samu sebe (a toho pravého muže). No tak vidíte :-).