445. díl, Margit: Women's life

Být ženou je nádherný, ale v mnohém kurevsky těžký. To, že člověk může ve svém těle zažít vznik a růst nového života, mít erotogenní zóny po celém těle , zažívat vlny oxytocinu při kojení nebo zažít několikanásobný orgasmus, to jsou benefity, který se rozhodně počítají. A to jsem bezpochyby nevyjmenovala všechny.

Na druhou stranu to, že z tebe každý měsíc bolestivě vytéká nezanedbatelné množství krve, to, že když chceš porodit to dítě, co v tobě vyrostlo, bolí to jako stádo krav, nebo to, že když pak to krvácení začne konečně přestávat, úbytek hormonů ti přinese tolik nepříjemných příznaků, že tě to ani ve snu nenapadlo, to už zas tak super není. Řekla bych dokonce, že je to dost na pikachu.

Navíc svět pro ženy vytváří i další pasti - jako žena máte o 73% vyšší šanci vážně se zranit při autonehodě, protože bezpečnostní prvky jsou testovány na průměrného amerického muže z poloviny sedmdesátých let minulého století. Jako ženy máme vyšší šanci, že naše zdravotní obtíže budou špatně diagnostikovány, nebo zlehčovány. Ženy pracující v technických či stavebních provozech pro sebe obtížně najdou padnoucí ochranné pomůcky. O rozdílech ve finančních odměnách, často zapříčiněných předsudkem, že některé profese jsou takzvaně ženské a mohou být hůře honorované, ani nemluvím.

Sama teď už několikátý měsíc prožívám nepříjemné bolesti ramene, které byly konečně diagnostikovány jako Zamrzlé rameno - příčinnou vzniku tohoto problému nelze přesně určit, ale nejčastěji se vyskytuje u žen mezi 40 a 60 roky, takže za ním pravděpodobně stojí úbytek estrogenu. Holy shit! Jak by řekl můj nejmilejší - takže to, že mi začíná menopauza neznamená jen to, že se budu neovladatelně potit bez ohledu na teplotu prostředí (zatím to takhle mám jen v noci), to že přiberu především v oblasti pasu (to moc neřeším, i když ráda bych si váhu udržela pod devadesáti kily, abych se k té figuríně průměrného amerického muže v autě aspoň přiblížila), že mi povisne kůže všude možně a přestane vlhnout, co má, ale navíc se jako nebudu moct pořádně hýbat?!?!?!!!!!!????? Tak to teda neberu. To je nefér! To mi nikdo neřekl, když jsem si mohla vybrat, jako kdo se narodím!

A to si ten život neztěžuju sebehejtěním kvůli postavě, váze, barvě vlasů, tvaru zubů, velikosti prsou nebo zadku… Taková Baru, ta si to umí hezky znepříjemnit - neříkám, že to dělá pořád, rozhodně si svoje tělo i to ostatní umí pěkně užít - nazývat sezobnutí nějaké té dobroty hříchem! Že se nestydíš, Baru! Moje babička vždycky říkávala: "Až přijde válka, tlustý budou hubený a hubený studený!" Dobrá, nemusíme být zrovna tlustý, ale bejt takový hezky příjemně měkoučký na omak, to bysme bejt mohly. Nebo možná i měly. A nejspíš i měli. Všichni. Clementine říká, že mužský maj bejt "fluffy" - nadýchaný, načechraný, kyprý, ochmýřený… takový prostě ňuňavý naomak. A my ženský jakbysmet. Aby náš to spolu bavilo se ošmatávat, omazlovat, oňuňávat… Takže špíčkům zdar a příště nazdar!