446. díl, Baru: Prádlo na šňůře je někdy víc než literární šňůra

A jak to bylo dál? Kočička s pejskem prostě spolu hospodařili. Byla v tom tichá radost, spočinutí, sdílení, nádech rutiny, čtení, seriály, hovory o životě i provozu a penězích. Žádný velký vzrůša s vděčností za to, že teď zrovna žádný velký vzrůša nejsou. A malý věci, který se dějou. Clementine chová. Margit čeká na oblevu se zamrzlým ramenem. Děti dospívají a prošlapávají si vlastní cesty. A já si zvykám na společný bydlení, na oddělený bydlení a na zimu, která ještě chvíli potrvá.

Koupila jsem si běžky a celé dva dny na nich jezdila, když se naše čtvrť na jeden víkend proměnila v lyžařské středisko. Léta jsem toužila je mít. A pak sníh zase slezl, mrazy polevily a já už si tajně myslím na jaro. Margit říká, že příroda musí v zimě pořádně přemrznout, aby si odpočinula. Za mne bych jí to klidně takhle uznala, a už může přidávat jak na reflektorech tak na topení.

Jinak je tohle období vhodný fakt leda tak k zalézání.

I když teda dobrý zalézání je vážně fajn. A zalézání s Drahoušem je nejvíc. A přitom je to takový obyčejný… blízkost, vzrušení sebou (a ne ničím speciálním). Prostě jen sebou. A čučení na něco a čtení si a povídání … hodně si povídáme. Povídáme si už na cestě k sobě a pak spolu a pak na cestách od sebe. Kéž by tenhle tok nikdy nevysychal. A hodně se smějeme. A vymýšlíme kraviny. Ujíždíme si na minimalistických cestovních zavazadlech a hovorech o práci. A máme starost o svět, protože to, co se děje okolo, není dobrá zpráva ani pro velký optimisty. Sklenice je furt poloplná, ale plave v ní opravdu hodně sajrajtu.

A pak se dějí takové mikroobrazy.

Třeba:

Scénka ze sauny

Po vymrznutí na běžkách uprostřed města je nejlepším receptem sauna.

Sauny Vltava samozřejmě.

Jdu na rituál. Tentokrát v jedné z menších saun. Severské.

Vzduch je horký, saunér ho roztáčí ručníkem i vějířem. Teplota graduje na hranu výdrže. Vzduchem se linou vůně bylin. Sauna je plná. Zbylo na mne místo až nahoře v rohu. Teda pěkný kotel. Ale užívám si to. Nahřívám se do hloubky. Leje ze mne. Vedle mne se potí sympatická dáma, smějeme se na sebe. Po třech písničkách a čtrnácti minutách je konec.

Lidé se vyvalí do sprch.

Někdo skáče do bazénku, my otrlci obvykle míříme k Vltavě. Je mínus deset, takže její dva stupně jsou vlastně kafíčko.

Je mi božsky.

Počkám si, nikam nepospíchám.

Zatím jen slezu o pár pater níž a nechám se v sauně dopéct.

A se mnou ještě čtyři odvážlivci, kterým to krematorium nestačilo.

Jenže pak se ozve rána.

V uličce vedoucí ke sprchám někdo omdlel.

Uvnitř sauny slyšíme, jak se lidé sbíhají.

Vysoký statný muž ztratil vědomí a skácel se k zemi. Zřejmě si cestou dolů rozbil čelo o hranu kachliček. Lidí se shluknou kolem těla. Saunéři profesionálně zasahují. Někdo volá záchranáře. Pán promluví. Podle hovoru má ránu na čele, ale je při vědomí. Přikrývají ho, hovoří tiše, čekají na lékaře, který je na cestě.

Žádná panika.

Jenže …

Jenže nás pět je pořád v té sto stupňové sauně…

Pán se zhroutil v uličce a svým tělem zablokoval východ z ní.

Všem se vybaví slavná scéna s houslistou.

Je to trochu komický, trochu trapný a trochu blbý, protože odchod nelze dlouho odkládat.

Tiše prohlásím, že pán to určitě rozdýchá, ale nás je tam pět a incident by mohl mít mnohem více obětí.

Ostatní se zasmějí. Jenže, víte co, je to dost šibeniční humor.

Jedna mrtvola versus šest mrtvol.

Začneme lehce provinile klepat a nesměle žádat, zda by pána posunuli.

Nemůžeme skleněné zamlžené dveře rovnou otevřít, aniž by dostal další ránu.

Tak ho jemně odšoupou a my pak se protahujeme nahatý nad ním a pomáháme si.

Ještě že mu není nic vážného.

Uuuf.

Druhý obraz:

Můj kámoš Hradní pán založil novou tradici. Vymyslel pravidelná setkání lidí, kteří píší a chtějí sdílet své dílo s ostatními. Nebo lidí, kteří si prostě rádi poslechnou dobré příběhy. Přátelská atmosféra bez hodnocení. Klub se jmenuje Čtení Zítraslavných spisovatelů. Podmínkou je, že když získáte Magnesii litera nebo Nobelovu cenu za literaturu, vyloučí vás. Možná, že variantou je, že svoji Nobelovku někomu dáte, třeba někomu, kdo se ani neumí podepsat nebo ukradne cizí román. Ale detailně jsme to neprobírali. Byla jsem úplně první, kdo četl. Byla jsem nervózní a zároveň to bylo krásné. Dokonce jsem svou povídkou pobouřila jednoho mladého architekta. Řekl, že je to nevýchovné. Ach, jak skvělý pocit je být nevýchovná.

Můžete přijít i Vy. https://www.zitraslavni.cz/

Čtení je v prostorách božský knihovny. Ale i tady je v salónku permanentně upadávající klika a člověk se snadno zablokuje na wc, jednoho kolegu museli vysvobodit. Tak si tak říkám, jak je to s těmi zasekávajícími se dveřmi … a jestli jsou to jen náhody.

Drahouš v návaznosti na to vymyslel, zda nezaložit web: zitramrtvi.cz a nezačít kupovat místa na hřbitovech, protože o ně bude brzy zájem (doufám, že myslel jen stárnutí populace) … a pak to rozvíjíme fantaziemi na firmu zprostředkování služby Tajné pohřbívání na Slavíně. Jako prej, že on by chtěl tajně přisypat k někomu … (na výběr: Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Karel Čapek, Božena Němcová, Karel Hynek Mácha, Alfons Mucha, Ema Destinnová, Jaroslav Vrchlický, Vítězslav Nezval, Jaroslav Marvan, Karel Höger, Josef Gočár, František Křižík). Taková služba ještě neexistuje. Ale nevím, jak by to původní obyvatelé nesli.

A pak moje dcera.

Stýská se mi po ní.

Žije s tátou.

Randíme spolu. Zvu jí na kafe.

Jednou za čtrnáct dní máme víkend.

Občas se zastaví za kočkou.

Nakupujeme. Chodíme na procházky. Vedeme hluboké rozhovory.

Pracujeme spolu. Pomáhá mi chystat kurzy a už se některých akcí i účastní.

Pečeme spolu. (V obou významech toho slova)

Pečeme sušenky, mufiny a teď zrovna makronky. Už se v tom vážně zdokonalujeme. A sjíždíme guilty pleasure pořad Peče celé česko ze záznamu.

Ale většinou mi nevisí její prádlo na šňůře.

Znáte to, občas jí něco přemáchnu … ale její prádlo zmizelo z koše na prádlo.

A toho si nejde nevšimnout.

Pomalu přibývá jiné.

Nesměle.

Pozvolna.

Je to hezký. To přibývání.

Většinou nás tyhle věci štvou … sbírat něčí prádlo … prát ho …. Věšet …

A pak …. Pak najednou cítíte vděčnost za ten jeden zapomenutý kousek.

Jestli máte nebo nemáte něčí prádlo na šňůře.

To je, oč tu běží.

Absurdní drobnost.

Ale…

Zdravím Vaše

Tento týden:

Běžkařka.

Literátka.

Matka.

Partnerka.

Saunařka.

Kámoška.

Pekařka.

Jaké role hrajete v poslední době Vy?

Čí prádlo máte na šňůře (nebo na sušáku)?

Ke komu byste chtěli přisypat na Slavíně?

A budete zítra slavní?

A kdybyste se mohli něčím proslavit, co by to bylo?