450. díl, Margit: Na Hromnice - energie více

Stačilo upéct sluneční koláč, zapálit bílé svíce a oslavit sílu mízy proudící z kořenů a sníh slezl, mráz polevil a ptáci se rozezpívali. Jaro už vystrkuje oba růžky. No, ona se zima jen tak nedá, to je mi jasný, ale naděje a očekávání už tu je a to je prima. Ještě oslavíme masopust a moje narozky, a pak už se začne řítit k jarní rovnodennosti. To abyste pomalu začali plánovat letní prázdniny… Chci si udělat nějaké delší volno a pořádně si odpočinout. A třeba/snad i něco pocestovat a objevit a rozhodně zažít. Ale to chci vlastně vždycky. A tak vzpomínám na loňskou cestu po Kalifornii a koukám na mapu Evropy a plánuju, kam by tak moje auto bylo schopný dojet, abyste si mohli naplánovat zas nějaký roadtrip.

Setkala jsem se náhodou s chlapíkem, s kterým jsem si před lety chvíli psala na Tinderu. Seděli jsme proti sobě v kruhu dalších, já ho poznala (protože mám prostě paměť na ksichty), on mě ne. Nemohla jsem se soustředit a myslela na to, jak vypadalo jeho nahé tělo, jaký sex se mu líbí, co ho vzrušuje… moc hezky jsme si to tenkrát rozdali po chatu… chi… nedopadlo to - já děsně chtěla vztah, on možná taky, ale daleko pomaleji, takže jsme se prostě rozloučili… a pak jsem o něm občas slýchala, protože se ukázalo, že máme společné známé… ale netušila jsem, že ho můžu někdy potkat… a tak tu teď sedím, v duchu se červenám a přemýšlím, jestli mu to mám říct a co mu vlastně mám říct a jak to nazvat… "Hele, ty si to možná nepamatuješ, ale rozdali jsme si to onehdá na Tinderu." … nebo snad "Vím, jak vypadá tvoje péro - hádej odkud!"… a nebo "Ty si to sice asi nepamatuješ, ale moc hezky's mi to kdysi udělal…" … A nebo mám radši mlčet a dělat, že ho neznám (což se mi stejně nepodařilo, protože jakmile můj mozek zaregistroval známou tvář, automaticky jí pokývnul a vyslal úsměv)? Do první pauzy jsem seděla jak na trní, a pak to na něj celý vybalila a pak ho v tom chvíli nechala, abyste si o tom všem nakonec v klidu hezky popovídali a konečně osobně poznali i rozloučili. Hezký to bylo. I když se ukázalo, že naživo mě vlastně vůbec nepřitahuje. Což ale vůbec nevadí, protože s BBm je to pořád super - jestli to dělá ta vzdálenost a to, že jsme si vzácní, nebo fakt, že se v angličtině nejsem schopná pohádat, a nebo je to prostě fakt Láska, netuším.

Prospali jsme tuhle s BBm dvanáct hodin. Jako miminka. A pak se celé dopoledne tulili, četli si poezii v různých jazycích, diskutovali o překladech, o antických divadelních hrách, o válkách, o etymologii různých slov, o Járovi Cimrmanovi, o Shakespearovi, situaci na amerických školách, o imigraci, vzácných plynech, napoleonských zubech a dalších a dalších zajímavostech a už to skoro vypadalo, že se pro samou zajímavou diskusi ani nepomilujeme, ale naštěstí to dobře dopadlo a my se opět ujistili, že naše těla do sebe přesně zapadají, jako by byla jedno pro druhé vyrobena. Užívám si to.

Po dnech týdnech útlumu akceleroval můj pracovně-sebevzdělávatcí svět. Možná rozmrznul. Minulý týden byl dost mazec. Přesto, že jsem unavená, těší mě to. Začínám víc dělat supervize, cestuju po Čechách a poznávám různé lidi, organizace, města, problémy a radosti. Ta práce mě fakt baví. Podobně jako psychoterapie. V něčem jsou podobné - takové sestřenice. Těší mě, že do supervize organicky vrůstám a její kabát mi dobře sedí. Měli jsme si teď na posledním výcvikovém setkání představit, jaký je ten náš supervizní tvor, co mu jde a co ne, jak vypadá… V imaginaci se mi objevila zelená stromová žena tančící s lehkostí v piruetách. Zelenou probleskovala růžová, oranžová, žlutá a světle modrá, ruce se doširoka rozvíraly. Hned si uvědomila, že musí myslet na svoje uzemění, na kořeny, z nichž čerpá, a které jí dodávají stabilitu. Zůstávat propojená s Vesmírem i Zemí. A tančit zlehka, ale pozorně. Těší mě ta představa - tenhle tvor je mi sympatický, blízký, tím můžu být… jen nezapomínat na to uzemění.

Cítíte už jaro ve vzduchu a v kostech? Plánujete už prázdniny? A potkali jste se někdy s někým, s kým jste předtím měli sex, a on vás nepoznal?