457.díl, Baru: Být tak Finkou

Nemám příspěvek včas, protože se o víkendu chvíli utápím v slzách (protože nemocná kolegyně po pěti týdnech od sdělení diagnózy skutečně umřela, čest její památce a soucit jejím blízkým), chvíli v orgasmu (který můj měřič hluku na hodinkách vyhodnotí jako hlučné prostředí a já k tomu dostanu ještě záchvat smíchu), chvíli v perníku (to pečivo ne amfetamin, které pečeme s kámoškami a pár malými dětmi a máme se fajn, ale já nemůžu zapomenout na loňské pečení, po kterém jsem vezla svou dceru na urgent do Motola), chvíli ve vzteku (protože bezmoc a svět v čoudu na vzdory všem demonstracím a já nevím, co s tím), chvíli v rodičovské lásce a obdivu k mladší generaci (když mluvím se svou dcerou o jejích pocitech, vztazích a schopnosti komunikovat), chvíli úžasem nad běžci (co uběhli půlmaraton a já v minulém životě taky, ale teď se to zdá neuvěřitelné, protože když obíhám Stromovku připadají mi 3 kilometry jako Most Everest), chvíli v bolesti (protože mě nevysvětlitelně bolí celé tělo, asi jaro a věk, a pak to po té Stromovce přestane a je to zase dobrý), chvíli v další knize Jakuby Katalpy (která ve mně budí alarm, protože vystihuje, co se dělo před sto lety ve třicátých letech v Evropě a já cítím tu paralelu) a chvíli v guilty pleasure, když shlédnu další díl slovenského Bachelora s názvem Růže pro nevěstu (přísaha bych, že na tohle nikdy koukat nebudu a teď zírám na krásky umělé i přirozené v boji o muže, který má nemovitosti v Dubaji, cha cháááá, a připadá jim hot a já si říkám, co je to za chlapa, že nesbalil někoho normálně, když vypadá takhle, všichni tam mají plné kecy rodiny a hloubky a poznávání a pak ho vojede ve vířivce ta největší pipina, drzá, voráchlá, s pusou jak kačer a pařátíma nehtama a já si říkám, chlape, to budeš mít drahý, tahle s tvejma děckama do Tesca fakt chodit nebude a počkej až sundá make-up a vyleze její aknééé .... a postupně mizí ze soutěže všechny alespoň trochu normální holky a já jsem ráda, že se dál neponižují … a stejně se těším na další díl. Tak špatný to se mnou je. Ale lepší než Drahoušovo Prostřeno. Přísahám, jen do konce téhle série a zruším předplatný. Nemohu obětovat poslední mozkový buňky.)

… a to byl jen poslední víkend.

Zdál se mi sen.

Cestovali jsme s Drahoušem spolu. Po Francii. Bylo tam krásné jezero. Jenže nějaká jeho část je zarostlá vodní travou. Táhneš mě tam. Vískám. Je to radostná scéna. Pro tebe je to legrace. Ale já mám strach, že nevím, jaká je tam hloubka a co je pod námi. Zelené šlahouny se vlní ve vodě. Připomínají luxusní vysoké koberce.

Střih.

Navštívíme dům v té oblasti

V tom domě je spoustu krásných věcí

Jsou na nich cenovky

Postupně objevujeme, co všechno tu je

Předměty z devatenáctého století

Oblečení

Zkouším si nádherné šaty

Obávám se, že mi nebudou, že by seděli spíš mé dceři …

Ale sedí. Luxusní materiál. Zapínání za krkem. Vrchní část zdobená kameny v odstínech červené a černé. Vyšívané. Haute Couture. Nemůžu uvěřit, že takhle za babku můžu mít něco takového.

Ale v domě je toho víc.

Spousta hedvábného prádla, košilky a kalhotky.

Nikdy nenošené důkazy bohatého života.

Zkoušíš si vyšívané trepky a vypadáš komicky.

Dobře se bavíme.

Je tam muž, mluví s námi.

Pochopíme, že se jedná o dražbu po zesnulé staré ženě.

Objevujeme další a další poklady.

Nevím, co z toho si budeme moci dovolit a kolik toho odvezeme domů.

Pak muž dojde k posteli, odhrne těžké peřiny, a tam leží křehká stařenka.

Ta žena stále ještě žije, je tady.

Leknu se.

Dává jí láskyplně napít.

Střih.

Jsme doma. Ty věci máme. I ty luxusní šaty.

Zaplatili jsme za ně?

Úzkost

Vina

Můžeš dědit po nemrtvých?

Takže takhle. Ale nezbláznila jsem se, nebojte, ani to nehrozí, jen to pozoruji. Je toho všeho je nějak hodně. Událostí, příběhů, zážitků. Zároveň nic z toho jakoby mne nedokázalo doopravdy nasytit. Tím štěstím. Štěstí asi bylo, když byla dcera malá. Když byl svět ještě v pořádku. Když jsem si všechno pamatovala a tělo mne nebolelo. Štěstí je když se zamilujete. Štěstí je když vylezete ze sauny.

Minulé pondělí jsem byla v televizi. Občas tam bývám. Na čt 24. Nechce se ode mne žádný supersofistikovaný výkon, nemyslete. Potřebují jen hlas psychologa, který se vyjádří k tomu, co je aktuální. Většinou o té problematice nic speciálního nevím, ale jsem schopna formulovat psychonázor. Tentokrát ode mne v pondělí v sedm ráno (!) chtěli, abych se vyjádřila k datům, která země je nejšťastnější. Vyšla pravidelná studie. Ve skutečnosti mapuje spíš životní spokojenost. Drahouš a GPT mi pomohli udělat rešerši. Nejšťastnější jsou Finové, my zhruba dvacátí. Za štěstím severských zemí pak stojí dodržování dohod, sociální opora (vztahy), péče o zdraví, svoboda rozhodování (demokratické země), důvěra (nízká korupce), štědrost a …. Samozřejmě saunování.

Hlavní zjištění bylo:
Severské země jsou dlouhodobě nejšťastnější díky vysoké důvěře a stabilitě
V západních zemích klesá štěstí mladých lidí
Sociální média mají ambivalentní vliv:
- malé množství (cca 1 hod denně) podporuje vztahy
- vysoké množství (5+ hodin) snižuje wellbeing
Největší prediktor štěstí jsou kvalitní vztahy, ne příjem

Největší výstup, o kterém jsem hovořila, bylo Frommovské nestačí jen mít, je potřeba i být. Blahobyt je důležitou součástí štěstí, ale od určité úrovně už spokojenost nenarůstá, pokud není sycena něčím dalším. Vztahy, naplněním, smyslem. Hmotné zabezpečení je jako lešení nebo kostra domu, ale abyste v něm vážně chtěli bydlet, potřebuje duši. A duši svého domu, duši svému životu musíme vdechnout my sami. Návod na štěstí ani na duši nemám. Je to nevyzpytatelný koktejl. Zatím si naplánuju saunu. Finskou.

Jste šťastní?

A jak to poznáte?

Koukáte na nějaký pořad, za který se stydíte?