458.díl, Margit: Jaro, vejce, kočka, muž - střípky z Velikonoc

Byls pryč tak dlouho! Úplně fyzicky cítím, jak mi chybíš. Jako železo nebo vitamín D. Mému tělu chybí atomy, které může získat jen z toho tvého. Ve chvíli, kdy se konečně po těch dlouhých týdnech obejmeme, cítím, jak naše částečky osmoticky pronikají kůží a my se vzájemně vylaďujeme. Kalibrujeme. Nejintenzivnější je to samozřejmě při výměně tělesných tekutin, při doteku kůže na kůži, při líbání, milování… tu látkovo-energetickou výměnu dobře znám. Zažívám to vždycky, když zuju boty a vydám se bosa. Mezi Zemí a mýma chodidlama probíhá proudění. Cítím šimrání energie, mrazí mě v zádech a z mého těla odchází všechno nepříjemné napětí. S mým milým je to podobné, jen nemám dojem, že by si ode mne bral moje napětí. S ním jako by se spojovaly naše neklidné nepokojné atomy ve šťastné spokojené sloučeniny. Doma. Tak se cítíme. V bezpečí, klidu, přesně tam, kde máme být, kam patříme. Doma. Není to vzrušující, není to sexy, ale je to nejlepší místo na světě.

Je 23:23 a baterie mého mobilu ukazuje 23%. Jedu ze křtu desky Lucidní snění své bývalé spolužačky Lucie. Strávily jsme spolu kdysi měsíc na stáži v divadelní škole v Amsterodamu. Díky ní a jejím známostem jsme trávily čas s krásnou cikánkou, co pracovala v tureckém baru v Haarlemu a starým francouzským klaunem, který nás hostil na svém hausbótu a vozil po Amstru na traktoru. S Lucií jsme studovaly na Janáčkově akademii divadlo. Dneska jsem na jejím koncertě potkala svého stařičkého profesora. Mrzí mě, že na ty roky studií nemám moc dobrých vzpomínek. Byly to roky v něčem úchvatné, tvořivé, bláznivé, objevné, celkově mi je ale zastiňuje pocit křivdy z posledních let studia. A to mě mrzí. Vzpomínky na divadelní studia jsou nahořklé jako zkažená mandle. Lásku k divadlu mi připomínají spíš setkání s lidmi od amatérského divadla. Jak nedávno v Turnově, kde jsem strávila sice jen jeden večer, ale stačilo zaplout do maličké pivnice ve staré sklářské huti a u stolu plného místních umělců povídat o divadle, fotografování, animovaném filmu, videohrách, cestování, ale i o nemocích stárnutí, pivu a králíkovi na česneku. Chybí mi tvoření. Tvoření v hmotě. Možná proto teď tolik peču.

Spí vedle mě, tiše oddychuje, ten, který nikdy nechodí spát přes den, ten, který neumí odpočívat, tu klidně spí a nabírá síly. Moje přítomnost ho uklidňuje. Když ho objímám (nebo on objímá mě) a klidně dýchám, působím na něj jako zátěžový plyšák. Obvykle usne do pár minut. I v noci, když se vzbudí (což u prý něj obvykle přinese několik měnit až hodin bdělého převalování), se jen otočí, obejme mě, zaposlouchá se do mého oddychování a klidně usne.

Ležím mezi jeho tělem a tělíčkem své kočky. Oba spokojeně chrupají a já se tetelím blahem.

Napekly a nazdobily jsme s Baru a kamarády a jejich dětmi velikonoční perníčky. Nazdobila jsem vajíčka - tradičně jen lehce sépiová, bo jsem si na cibulové slupky vzpomněla příliš pozdě. Vrátili jsme se dneska z Ráje, kde jsme v dešti shlédli nějaké ty velikonoční zvyky ve skanzenu v Dolánkách, ochutnali několik druhů piv, několik druhů štrůdlu (za mě vede ten s hruškovými povidly a mletými vlašskými ořechy), topinky s ceníkem i chleba se sádlem a s cibulí, zelenou hráškovou polívku a jehněčí, okoukli pletení porážek a vyhazované tance ostravského souboru, koupili si čepice a trochu zmokli. Večer jsme se picli s kamarády v hospůdce a další den se courali prosluněnými skalami a lesy a měli se krásně…

Velikonoční pondělí se v posteli válím déle než obvykle. BB už vstal, kutí něco u počítače. Kočka už na něm dávno vyžebrala čerstvou konzervu - už je babička, nejspíš jí bolí zuby, a poslední dobou žere jen ty nejfajnovější jemňoučce paštičky ze zlatých pidikonzerviček, mrcha - a spokojeně chrupká vedle mě. Ještě na chvíli zavřu oči a zavrtám se pod peřinu, užívám si teplé měkko, aby mě za chvíli začaly budit doteky studených dlaní. Ha, BB si vzal k srdci, že jediný prut, kterej na mě může na pomlázku použít, je ten jeho! Poddávám se jeho dotekům a z polospánku vrním hlasitěji než ta kočka vedle mě. Jo jo, návrat ke kořenům. Proč používat nějaký symboly, když má člověk na dosah tu pravou podstatu?!

Jak jste oslavili Velikonoce vy?