13. díl Baru: Život v Programu on-line: Výhody a nevýhody

Ho ho hóóó. Už se mi to krátí. Už brzy půjdu ven. Už zase cítím chuť čokolády, už zase cítím smrady domácnosti (... no o některé není co stát).

V pátek konec izolace, v sobotu účast na konferenci (... tedy nepředstavujte si žádné davy a rauty. Je to o Vyhoření, tradiční velká konference. Přednášíte a v auditoriu normálně sedí 400 psychiatrů. Letos: sama ve velkém sále, jen kameraman, pár lidí ze štábu ... možná budou pouštět nahraný potlesk nebo smích ... jako v sitcomu. Já budu vyprávět, co proti syndromu vyhoření dělají učitelé.)

V průběhu izolace jsem uspořádala anketu: Výhody a nevýhody života on-line.

Výhody:

• Výrazně ušetříte na oblečení. Vystačíte si s několika vršky. (Ale bacha, pokud něco učíte a zapomenete se a vstanete ...)
• Když Vás někdo s..e, tak může nastat náhlé odpojení... ztrácí se... tmavne... neslyším Vás...
• Když nepodlehnete e-shopům, taky ušetříte. Ale chce to pevnou vůli (což nemám, takže holá teorie...).
• Vyjíte z lednice a mrazáku ležáky, protože Košík má čekačku na závoz 2 dny a do večerky co obvykle, nesmíte.
• Možná, říkám možná, uklidíte nějaké dlouho odkládané prostory skříně (ale to už musí být vážně depka, anebo, když se vám vrátí čich, line se z ní hrozný smrad...).
• I hnusné počasí se zdá tak lákavé. Zároveň nikam nemusíte. Moje dcera nemusí na výlety, které jí vnucují rodiče. Ta má radost, lemra líná, zápecnice.
• Vynášení koše je rovno dobrodružné expedici a zúčastnit se jí mohou jen ti nejstatečnější. Ještěže sousedi nic netuší a nemáme na dveřích znamení morového kříže.
• Při "home-office" můžete dělat i "bed-office".
• Studenti říkají: můžete si pouštět svou hudbu celý den. Nahlas. I starý fláky (myslí tím skladby z roku 2013, cha chááá).
• U nás: retro chvilky. Muž programuje a celý den smaží Lucii. Všechny texty znám, to je moje mládí. Vzpomínáme, kdo měl jaký džíny a jak pokoutně je sehnal. Dcera: "Džíny? Fuj, kdo by chtěl džíny? Tlačí to jako sviňa. Já si je sundám hned jak můžu. "Jo, to byla naše generace, tlačilo to jako sviňa, cvičení v zatahování břicha, abychom zapnuli džíny, mě děsí dodnes... a my na to byli pyšný. Dnešní děti už to vůbec nechápou... a je to dobře.
• Je vám to opravdu, opravdu líto, ale nemůžete se potkat s některými lidmi, hlavně příbuznými (i to jsou totiž lidé).

Nevýhody:

• Stálá přítomnost Vašich blízkých. Blízcí, co by nemuseli být tak blízko.
• Přímý přenos z korporátní firmy, kde pracuje můj muž. Opravdu se ty paní z účtárny jmenují "Ta Chytrá" a "ta Roztomilá"? Nebo jsou to nějaké šifry?
• Postupně rostoucí nenávist ke Google Classrooom. Můj mail je zahlcen vzkazy a úkoly od fantastické paní učitelky. Nemám koule na to ukončit odběr. Něco bych mohla zanedbat. Ježíši, ale takhle mě nikdy nikdo nespamoval.
• Nikam nesmíte. A appka Vám to neodpustí. Je jasně vidět, jak se Vám snížil kalorický výdej. A zároveň jste právě sežraly (ženy) zbytek čokoládových vánočních ozdob od tchýně ukrytých na horší časy. Byl důvod, tohle jsou horší časy! Nevážím se! Nevážím se, nemohu si dovolit depresi.
• Opravdu jsem nikdy nechtěla fungovat jako školní jídelna nebo kantýna. Teď jí jsem. A ještě jsem konfrontována s drzými výroky: A co je na dvojce?
• Nesmí dojít dobrý kafe! Nesmí dojít kafe! Toaleťák jsem ochotna alternovat, kafe ne!
• Z ložnice se ozývá: Excel, ten Excel, to by měli zakázat... Ten, kdo to programoval, tomu by měly upadnout koule! Z pokojíčku: Maminko, děje se něco, tatínek křičel? Z kuchyně: Ne zlato, toho si nevšímej, tatínek je v práci.
• Je vám to opravdu, opravdu líto, ale nemůžete se potkat s některými lidmi, hlavně příbuznými (i to jsou totiž lidé). 

Psala mi jedna kolegyně. Že se pokusila zamyslet, co dělala naposledy poprvé. Zjistila, že naposledy poprvé zakládala spis v našem novém evidenčním systému.

To jí vyděsilo a nakoplo! Tak takhle teda ne!

Lidé ale dělají i jiné věci. O kolegovi s krátkými nenápadnými básněmi v mailech jsem již psala (... a pokaždé se těším, když znovu napíše). U nás na autobusové zastávce zase někdo například osadil starou botu. Škrpál, ve kterém teď roste květina. Můj muž mi ji vyfotil, když ráno vynášel koš. Děkuji neznámému. Můj den je hned veselejší.

A tak tu mám ještě jednu zajímavou otázku:

Co jste naposledy fotili? A ke kterým fotkám se stále vracíte?

(... a k některým třeba jen tajně, když se nikdo nedívá a nikdy byste to nepřiznali, ale kdyby to nebylo v telefonu, byla by ta fotka úplně ohmataná ...)

jupííí, zase ve středu Margit a já v pondělí