24. díl Margit: Slunovrat a jiné zvraty

Za pár dnů nás čeká zimní Slunovrat. V astrologickém roce jeden z nejvýraznějších dnů. V mnoha náboženstvích jeden z nejdůležitějších svátků. Noc bude nejdelší za celý rok, den nejkratší. Čeká nás v tu noc cesta do tmy. A proto rozdělejme ohně a tančeme kolem, abychom se mohli potkat se svými stíny vytaženými z temnot, utkat se s nimi a nakonec je přijmout, protože jsou naší součástí. Svůj první slunovratový rituál jsem absolvovala před rokem. Za rozbřesku, když nejdelší noc v roce končila a pomalu se rodil nový den. Nechyběly všechny živly - voda, oheň, vzduch, zem, rostliny, mužská a ženská energie. Nedrželi jsme oheň celou noc, ale meditovali jsme, potkali se se svými Stíny, vykládali karty a věštili z drahých kamenů. Bylo to silné a ta energie mě provází celý rok. A že to byl (a zatím je) rok velmi nabitý.

Snažím se být si svých Stínů vědoma po celý rok. Své špatně krotitelné sexuální touhy, která se mnohdy nevejde do kolejí morálky, svého neřízeného hněvu - nejčastěji na svou dceru, když mi zrcadlí mou tvrdohlavost a konfrontuje mě s mou vlastní bezmocí, své neomalenosti, v níž občas plácnu něco, co raní, ublíží... A někdy prázdnoty na hrudi a úzkosti ze samoty. Svou nepořádnost a občasnou lenost jsem přijala a nevnímám je už jako nějaké stínové či dokonce negativní vlastnosti. Prostě to tak je. Nepořádek v bytě si označuji za "uměleckou domácnost", jak kdysi prohlásil jeden známý, když k nám přišel na návštěvu. Moc mě tenkrát potěšil. Letos zemřel, pár týdnů po své ženě - tak zdravím tam do oblak, Ivane!

Od toho loňského Slunovratu jsem podobných rituálů udělala ještě pár. Na Hromnice, pohanské Imbolc, jsem procházela bosa loukou a pálila staré jmelí, o letním Slunovratu jsem při západu Slunce stála čelem k němu a volala "Beru si zpátky svou sílu, beru si zpátky svůj život!" (to byla celkem síla - akorát moje děti, když jsem jim to vyprávěla, se za mě styděly a myslím, že doufaly, že si vymýšlím). Za ten rok jsem mnohokrát navštívila své kamenné Bohyně, nosila jim obětiny v podobě kvítí, vlastní krve, ovoce či hezkých kamínků a šišek, mnohokrát chodila bosa k jejich místu, zpívala jim písně, zapalovala svíčky, koukala do mraků a modlila se. Nejčastěji modlitbu o poklid - znáte? "Bože, dej mi klid přijmout věci, které změnit nemohu, odvahu změnit věci, které změnit mohu a moudrost jedno od druhého rozeznat." Používají ji třeba Anonymní alkoholici, je ale mnohem mnohem starší, tuším od Františka z Assisi (ale to se možná pletu). Má obrovskou sílu. Často se ji modlím. Jen někdy to nestihnu...

Jaký bude letošní Slunovrat? Mám v plánu udělat takový terapeutický rituál s klienty v práci - potkat se se Stíny a spálit pak, co v životě nechceme. Když to půjde, zajdu pak sama k Bohyním a zopakuju si to sama pro sebe. A třeba tam i někoho potkám. Třeba tam budou ohně plát a muži a ženy hlídat plamínek naděje, aby nám světlo neuhaslo, aby se nám Slunce vrátilo. Aby už pandemie skončila, aby se naše současná vláda odebrala někam do temnot a nikdy už se nevrátila, abychom přežili ve zdraví a síle zimu, temnotu, nejistotu... Aby se malý Božic, nové sluníčko, narodil a zase vylezl na oblohu. Abychom my všichni, po temných dobách zaseli jiskřičku nového světla a ona se ujala a vyrostla v zářivý zdroj energie. Teď ještě stále jdeme hlouběji do tmy. Usebíráme se, rekapitulujeme, pomalu se zakutáváme do svých nor, kde chceme nabrat sílu, abychom s novým jarem vylezli čerství a odpočatí. Teď jsme unavení a svět kolem nás stále temnější. Ale až přežijeme tu nejdelší noc, začne v nás klíčit něco nového. Přemýšlejme dobře, co si zasadíme, co si budeme přát, kam budeme svoji životadárnou sílu směřovat. Protože co zasadíme, to nám vyroste. Budeme-li to zlévat a hnojit.

Tyhle svátky, co vyrůstají z přírodních zákonitostí, mají obrovskou sílu. Daleko větší, než příběhy o spasiteli, a nesrovnatelně větší než nakupování drahých dárků. Křesťanské církve pravděpodobně nahradily staré rituály svými legendami a svými rituály. Místo Božice, malého slunce, se rodí Ježíšek, místo oslav toho, že se rodí nový rok, protože se Slunce na své dráze obrátilo a dny se zase pomalu začnou prodlužovat, přežijeme zimu (možná dokonce i všichni, co máme rádi) a vše začne růst a plodit, oslavujeme příchod Mesiáše. A v novodobém pojetí oslavujeme kdoví co - asi to, že máme hojnost. Hojnost dárků, hojnost jídla, hojnost pohodlí. Vlastně se kruhem vracíme k těm pohanským tradicím a staráme se o svůj život vezdejší - jen by to chtělo přidat tam trochu pokory, vděčnosti za život a jeho dary, vděčnosti přírodě a jejím božstvům, Vesmíru, Všehomíru. Trochu toho přesahu, víry ve vyšší sílu, smysl, víru v to, že vše směřuje k dobrým koncům. Trochu toho usebrání, trochu ohně a krve.

Mimochodem - zaznamenali jste tu kauzu kolem fotky Heleny Houdové (nebo nějaké jiné modelky?) pomazané menstruační krví? Vyvolala bouřlivou diskusi. Je to OK pomalovat se vlastní krví? A navíc menstruační krví?!? Není to ekl (Barunčino oblíbené slovo - všimli jste si?)? Osobně se snažím brát lidské věci jako přirozené (pravda, u některých mi to jde hůř, ale krev patří mezi ty, které jsou úplně a naprosto OK). Kolegyně doporučuje na různé fyzické i psychické neduhy autopatii - jedna klientka ji trefně nazvala flusterapií - to si flusnete do kelímku, naředíte to hodně vodou a plácnete si to na čel. Chápu, že spoustě z vás to zní jako blbina, nejspíš ještě větší, než homeopatie. Ale spoustě lidí to pomáhá. A je-li to placebo, tak taky nevadí, nebo ne? Jasně, že tím kolegyně neléčí třeba rakovinu, ale třeba na úzkosti, migrény a blbé nálady to zabírá skvěle. Ovšem nesmíte být cimprlich (to je zas moje oblíbené slovo; pro neznalé - cimprlich jste, když vám přijde ekl kdeco). Jako moje dcera třebas. Tý přijde plivanec, byť mnohonásobně naředěný vodou, na vlastním čele, navýsost ekl. Zrovna ona teda cimprlich dost je. Jsem zvědavá, jak zvládne až začne menstruovat. No, menstruační kalíšek jí nabízet nebudu (i když já ho používám už od té doby, co se holčička moje narodila, a nedám na něj dopustit). Ani jí neprásknu, že občas svou menstruační krev přidávám do vody na zalévání kytek - krásně po tom rostou...

Věděli jste, že menstruační krev obsahuje mnohonásobně víc (a navíc rychleji se množících) kmenových buněk než kostní dřeň? Dokážeme stvořit život - i když samozřejmě ne samy - ve svém těle, produkujeme a vylučujeme buňky, z nichž mohou vyrůst nové tkáně... Jsme prostě bohyně - my, ženy. "Dáš ženě potraviny, vytvoří z nich jídlo, dáš ženě dům, vytvoří z něj domov, dáš ženě své sémě, vytvoří z něj život..." Dřív jsem měla za to, že si s holkama nerozumím. Než jsem potkala Barču a naučila se ženy milovat. A po ní jsem pak potkala spoustu dalších skvělých žen - ale Barunka mi změnila pohled na ženy. Teď si umím ženská přátelství, ženská spolu-bytí užít. V létě jsem třeba potkala Jitku, Jitku-Kytku a ta mi ukázala holčičí trhání kytek. Magický rituál vytváření krásy. Jdeš loukou a trháš kytky a skládáš je k sobě a vytváříš něco, úchvatného, krásný pugét, kde celek je víc než součet částí. Trhám kytky často, ale sama - ve dvou je to daleko lepší. Jako pečení cukroví - jak tvrdí jedna moje kamarádka. Říká, že pečení cukroví je vlastně takový magický rituál, kde za použití základních elementů vytváříte vlastníma rukama něco, co je významně víc než jen soubor částí. Poslední roky peču taky ve společenství žen. Tradiční Barčiny perníčky už znáte, peču ale i s jinými ženami a je to skvělé - takové novodobé draní peří. Mše svatá pro pytel mouky, hroudu másla, kopec cukru a několikero rukou. Letos chci poprvé zkusit upéct vánočku - tu chci ale péct sama (mimochodem, původně to bylo malé miminko, symbol Božice). Vím, že Barunka ji peče už spoustu let, ale já to říkám furt, že ona je ve všem napřed. Ale já si dlouho myslela, že neumím péct. Koneckonců jsem myslela, že neumím ani malovat, zpívat, zavařovat nebo žít v monogamním partnerství - zdá se, že to všechno nějak jde či půjde. I marmelády už dělám, tak proč by nešla vánočka. Už jsem přece velká holka.

A jaké rituály máte ve svém životě vy? A co vaše Stíny? A jakou verzi příběhu jste tipovali v Barčině mikulášském příběhu (já A, ale netrefila jsem se)?