107. Margit: Výlet končí - ať žije výlet!

Je neděle večer a já se chystám do prázdné manželské postele v obrovském apartmánu v Kroměříži. Jsem tu trochu opuštěná, ale snad se zítra seznámím s nějakými novými sympatickými lidmi. Čeká mě týdenní kurz hypnózy. Budu zase studentka. Mám trochu trému. Abych nebyla za úplného debila mezi ambiciózními psychiatry a psychology, zkoušela jsem dnes na saunovém lehátku trénovat paměť:

Tak krušné ráno vítá nový den

i slunce svoji hlavu skrývá,

odpustit nevinným a ztrestat provinilé zbývá...

Však navždy bude srdce jímat znova 

žal Juliin a bolest Romeova.

A nebo tak nějak. 

Pamatuju si z toho půlku. A ještě koukám na zprávy a píšu u toho do počítače, takže se vystavuju dvěma monitorům najednou. Alzheimer mě nemine! Třikrát běda!!! Je marné psát si plány na příští desetiletí, stejně si je nebudu schopna vybavit! Bude praktické opakovat si německá slovíčka, abych se mohla domluvit s tím Němcem, co mi bude schovávat věci po bytě.

Víkend s Baru byl opět parádní. Letos o hodně víc odpočinkový. Asi jsme všechna svá kouzla použily na výsledek voleb a nezbylo nám na okouzlování mužů. Navázaly jsme kontakt jen s motýlím básníkem, čupr taxi-dědkem a mladičkým vousáčem z rozvozu pizzy. Pána ve fialových rukavicích, herce ze sauny ani anglicky mluvícího ženáče z baru nepočítám, o těch jsme si jen povídaly. Baru má teda historku z cesty vlakem, ale tu nechám na ní.

Jdu spát. Těším se, co nového se za ten týden naučím. Baru říkala, že by chtěla zhypnotizovat - nevím teda, kvůli čemu, ale asi si bude přát, aby nemusela jíst a každý týden jí ubylo kilo až do požadovaných 52kg. Moje děti se bojí, že je budu hypnotizovat, aby si uklízely v pokoji - to bych si moc přála a jestli mě to na tomhle kurzu naučí, budu je všude doporučovat! Milý se bojí, abych na něj nezkoušela nějaké fígle. Já jen doufám, že si z toho něco zapamatuju.

.... a teď literární odpočinek ... ozveme se až příští pondělí

pondělí, středa, pondělí, středa .... Vaše Baru a Margit