Sedím před školou v autě na sídlišti ve vyloučené lokalitě v Bílině a nevím, jestli vůbec dokážu vystoupit. Po cestě lesem mi volala paní ze sociálky, že je kolizním opatrovníkem mého dítěte a můj manžel už si s ní dohodl termín, kdy bude mít sociálka s dcerou pohovor. V mém týdnu. Polknu. Nejsem připravená, nikdo mne nevaroval. Zastavím na kraji...

Šmarjá, já zapomněla napsat blog!!! Prolítne mi hlavou ve chvíli, kdy v neděli usínám. Za sebou nabitý masážní víkend. Každý večer domů až v noci a ráno zase vstávat a zpátky a vnímat a masírovat a vstřebávat. A v neděli tradiční topení Morany a pak deratizace domácnosti po víkendu samostatného hospodaření dětí a dohánění restů s ratolestmi, které...

Jsem na Severu. V místě, které jsem před tím neznala. Takový neplánovaný výlet. Brodím se závějemi. Jdu v cizích stopách a nejsem si jistá, zda jdu správně. Ve vypůjčeném kabátě a rukavicích. Ve městě je jaro na spadnutí, pupeny, jarní kytky, pomalu vykukující lístečky a číhající zlatý déšť, ale tady se propadám do sněhu po kolena. Sněží. Zubím se...

Energie a opálení, které jsem si dovezla z Thajska neúprosně odcházejí. Snažím se je zuby nehty zadržet a nepodléhat jarní únavě a pesimismu, který na mě číhá za každým rohem. Není to zrovna snadné a ne vždy jsem úspěšná. Byla jsem na několika koncertech, jednom candrbále, několika obědech s přáteli a jedné skvělé večeři. Dovoluji si trávit čas i o...

Je neděle večer. Sedím u svého starého, ale nově umístěného, pracovního stolu a koukám francouzským oknem na balkon. Venku sněží. Kočka spí schoulená na židli. Můj byt dýchá. V průběhu víkendu ho opustila snad tuna odpadu. Jako by má akademická kariéra končila až teď. S popelnicí na tříděný odpad plnou starých poznámek ke knihám, přednáškám a...

Dovolená byla božská. Dovolily jsme si zažít leccos. Já kupříkladu zažila nejméně pět věcí, které jsem ještě nikdy v životě nezažila. Pak jsme také zažily spoustu věcí, které už jsme někdy měly možnost zažít, ale jsou natolik skvělé, že je dobře je opakovat. A taky jsme zažily některé věci, které bychom si klidně odpustily, ale nebylo zbytí nebo...

Zdál se mi sen, ve kterým jsem schválně nechala v MHD batoh s diářem a taky notebook. A vlastně je moc nehledám, zkouším možnosti, možná bych měla zkusit nějaké ztráty a nálezy .... Kupodivu nejsem v panice, jsem klidná, najednou zjišťuji, že telefon mi zůstal v kapse, super, jsem ráda, že mám klienty v elektronickém kalendáři, to mě zklidní,...

Dvě ženy a tři děti cestují do Thajska. A kombinace výhodnější ceny a touhy po větším dobrodružství způsobí, že jedeme přes Hongkong a máme tam 14 hodin na přestup. Plánujeme jít na noční trh, nacpat se nějakou exotikou, zmapovat úroveň místních záchodků a dospat to na letišti, než vyrazíme na poslední let do Phuketu.

Jsem legrační. Vím to. Mám za to na sebe vztek, soucítím se sebou, vedu se sebou rozhovory, pláču nad sebou, přemlouvám se, směju se sobě a mám pro sebe pochopení. A čtu knihy. Intelektuálové (a teda i já, už jsem se s touhle diagnózou prostě smířila, je to tak) mají pocit, že najdou pravdu v knihách. V beletrii, v odborných,...

Poslední dobou (a vlastně i dlouhé roky předtím, ale poslední dobou se mi to zdá nějak intenzivnější a často dramatičtější) se s ženami kolem sebe bavím o vztazích. Dalo by se říct, že je to můj koníček. Asi to není úplně přesné, ale bez skrupulí přiznávám, že mluvení o vztazích, poznávání variant a možností vztahovosti, v níž lze a...

Vážně jsem přemýšlela, jestli psát blog dál. Margit řekla, že smysl byl naplněn. Ano, nějaký cyklus se uzavřel. Moje přání léty volané se zhmotnilo a dostala jsem dárek. Jenže uvnitř bylo něco jiného, než jsem čekala podle obalu. Margit řekla, že je to holt taková matrjoška. Jsou tam další překvapení, o kterých nemáme tušení. Je to tak, řekni, co...

Dcero moje milá, chtěla bych ti dneska předat nějaké životní zkušenosti. Ty se sice směješ nad heslem jednoho z prezidentských kandidátů, že chce lidem předat své životní zkušenosti, že to přece nejde, protože životní zkušenosti získává člověk jenom žitím - mně nezbývá než souhlasit, ale přece jen to zkusím, třeba alespoň něco málo se mi předat...

Kdo si 21. prosince koupí taneční boty? Já. Krásné. Stříbrné. Pekelně drahé. Velikost 37. Jako pro Popelku. S pásky přísně přitaženými přes nárt, aby se ani nehnuly z nohy. Se silikonovým návlekem na podpatek, aby neklouzal. S nepraktickou koženou podrážkou, které znamená, že s nimi nesmím vyjít ven. Je to interiérová obuv, poznamenává důrazně...

Slunovrat je za námi, Vánoce taky a konec roku se blíží. Letos se mi zdá, že ten rok končí průběžně. Jako kdyby od Slunovratu do Silvestra běželo takový pomalý postupný loučení. Úplně tomu nerozumím, ale zdá se mi, že toho končí hodně. Silvie Rei o tom už nějakou dobu mluví, mým klientům zemřela spousta blízkých, u nichž to nikdo nečekal,...

Jsou časy, kdy se všechno okolo točí jako hurikán a Vy si přejete občas spočinout v jeho středu. Posadit se na Louku. To je relaxační cvičení, které dělá jeden můj blízký přítel s učitelkami v rámci prevence vyhoření a já se mu vždycky směju, ať mi taky udělá tu louku. Vnímat šumění větru, nechat paprsky klouzat po tváři, poslouchat šumění...

"Ide, Kračún, ide, ej koledu nám nese..." Kračún, vánoce, slunovrat, nový rok, advent. Jiná slova, podobná doba. Zaplouváme do temnoty, do mrazu a do nebytí, chystáme se na spojení profánního a spirituálního, všichni to cítíme, ať už tomu říkáme jakkoliv a jakkoliv se na to chystáme. Běží nám advent a já střídavě zůstávám v práci do večera,...

Byla jsem v kině. V poslední době už podruhé. Je ten čas, kdy se líhnou v kinech vánoční pohádky. Před časem jsem viděla Prince Mamánka. 101 minut, ČSFD 56% Výcuc z psychoanalytické teorie v praxi. Dospělý muž fixovaný na matku, který se musí postavit tváří tvář smrti. Ale vlastně mne to nadchlo. Výborná vážná hudba. Dobrý vtipy, při kterých jsem...

Zas je tu advent a zase jsme pekli perníčky. Barča zase zadělala hromady těsta a všechny nás sezvala. Zase schovala do těsta nehet (modří vědí a červení si to dohledají v loňských příspěvcích) a jako odměnu rozdala šuměnky do koupele (hahaha, Káčiny děti se budou muset umýt, hahaha). Zase jsme pekli, pili, radovali se. Letos dostaly děti při focení...

Telka byla fajn, díky za optání. Nevětší radost měli naši, maminka volala, že si mě pouštějí pořád dokola. To mi udělalo velkou radost. Všichni to máme a je těžký se tomu úplně vymanit i ve čtyřiceti. Vlastně nějak rodičům chceme dělat radost. Vlastně pořád stojíme o jejich ocenění. Někdy je to rodič reálný a někdy už jen rodič uvnitř nás....

Je to tu. Čas psaní dopisů Ježuchovi. Máme pro Vás dokonce dopis Ježíškovi v originále od jedné skvělé přemýšlivé slečny. Ale než se k němu dostanete, chci se s Vámi podělit: Dneska ráno jdu do telky. V pátek zavolali. Z Dobrého rána. Tak samozřejmě to polichotí. Když jsem byla v telce naposled, točilo se venku kvůli covidu, a musela...

Jedu tramvají z práce, ztahaná jak kotě. Je pátek a já jedu zas o dvě hodiny později, nestihnu pobýt s dětma, ale oni o to už stejně nestojí, jen se občas zlobí, že není nikdo doma, když přijdou ze školy, že není teplá večeře a rozsvícený světla, že nedělám mámu a nezaprďuju domácnost svojí přítomností. Někdy na to vůbec nemám...

Impulzivní nápad. Margitin. Jak jinak. Tak si tak voláme, abychom setřásly podzimní chmury. Moc se nám to nedaří. Dohodneme si společně rodinné sobotní odpoledne. Alespoň. Rozloučíme se a zavěsíme. A pak ale ještě od Margit blikne zpráva. Co jít místo do večerní sobotní sauny na bál? Do Turnova. Maškarní. Je každýmu jedno, jestli budeme čtyři...

Pokračovací kurz klinické hypnózy v překrásné Kroměříži pro mě začal trochu děsivě. Ještě před nedávnem bych vám tvrdila, že nevím, co je panika, že jsem vcelku kliďas. Teď jsem se na panický záchvat sáhla v krátké době podruhé. Poprvé to bylo na Idině kurzu, kdy jsem při dechovém cvičení měla pocit, že se udusím a málem vyletěla z kůže a...

Jedeme na podzimní výlet. Dítě, z něhož se v posledních týdnech stala šprtající gymnazistka chrlí informace o pravěku. Na hlavě má kulich. Můj. Jen tak tak uhájím svoje místo v autě vepředu. Dcera prohlásí, že za chvíli bude stejně sedět na místě řidiče. A má pravdu, možná těch pár let hrozně uteče. Neandrtálci, pokračuje s výkladem o době kamenné,...

Tak tohle jsme tu ještě neměli. Křeslo pro hosta. Občas sem tak propašováváme myšlenky našich blízkých, ale dneska, dneska, Vám nabídneme text ze života, který mne uchvátil. Je totiž ze školy. Jako by to bylo u nás. Magdo, díky. Tak tedy Program na ochranu svědků uvádí: Magda Nováková: HODINA VÝTVARNÉ VÝCHOVY.

Dneska Vám nabídnu povídku ze života. Gendr je všude. V mnoha podobách. A přitom i jen ty dvě oldschoolový základní varianty přinášejí zcela jiné perspektivy. Tak třeba taková neděle.

Původně jsem vám dnes chtěla psát o tom, kdy se cítím šťastná jako blecha. Že se tetelím blahem, štastná jako blecha, když se holým zadkem přitisknu do klína svýho milýho, že jsem šťastná jako blecha, když se se svýma dětma koukám na film a oni se ke mně oba tisknou a já cítím jejich teplo a vůni té směsi potu...

Září mne pomalu přivádí domů. Zjišťuju, co všechno je v domácnosti po prázdninách zanedbané a hodné opravy. Vzduch voní jinak, ráno je šero a večery nabývají jiného světla. Po cestě do práce zkoumám, zda už budou padat kaštany a ořechy u sousedů.

Září se rozeběhlo jako divoká řeka. Jako by se srazily dvě až tři reality a my je měli žít najednou. Nevím, jak jste na tom vy, ale já mám dojem, že nic nestíhám. A to první dny školy mých dětí opět oddřel můj bývalý muž. Objednal všechny požadované sešity, pravítka, tužky i obaly. Bůh mu žehnej. Naštěstí to ti naši...

Nejhorší smrt je z vyděšení, říkává moje maminka. A ví, o čem mluví, protože se různých věcí děsí často. Myslím si dokonce, že má tak speciální talent, že by mohla pracovat v pojišťovně v oddělení plánovaných rizik. Vymyslí takové varianty špatných konců a neplánovaných komplikací, že můj rozum zůstává v obdivu úplně stát. Nebo by mohla být...