Máme tu Samhain. Období, kdy se brány mezi světy mrtvých a živých pootevírají a jsou prostupnější než jindy. Zapaluju svíčky, vystavuju fotky, myslím na své zemřelé blízké. Pomalu jich začíná přibývat, nijak dramaticky, ale přece jen.

Svět se točí, zase se mi zdají sny. Někdy jsem smutná, mnohdy šťastná, převážně veselá … a … živá. Životní síla mnou znovu proudí. Aranžuji květiny. Peču halloweenské perníky. Vyrábím svíčky. Dlabu dýně. Sázím česnek na chalupě. Hraju karty se seniory. Posílám pozdravy do Osla. Vařím těstoviny. Dnes nad ránem se mi zdá sen o kulatém okně, jímž...

Koukám z okna na podzimní krásu. Mlha, z níž vykukují barvy. Zlatožlutá, hnědožlutá, oranžovožlutá, červenofialová, zářivě hnědá, temně zelená, šedohnědá, rezavá, krvavá, sluníčková… A až se slunce vyhoupne z té zasněné mlhy, prozáří navlhlé listy a celý svět zalijou barvy. Pro mě je to každoročně nejkrásnější období roku. Nevadí mi zahalit se do...

Jak si žiju? Žiju plně. Jsou dny, kdy mám večery pro sebe, jsou dny, kdy nevím, jak vyjít s časem. Pracuju. Pracuju hodně a dělá mi to radost. Živím se něčím, co mě baví. Ale taky mám naplánovaná okénka prázdného času pro relax. Jsem zvědavá. Jsem zvědavá na každý další den. I když se dny krátí a ubývá světla. Vnímám...

Nemám zážitky z cest, prázdniny skončily.

Takže podzim, nuda nuda šeď šeď. Nákup kašmírových svetrů. Ať mají moli co žrát. Péče o kytky a kočku. Vaření paštik. S portským a brusinkami a kaponským pepřem. Výroba svíček. S esenciálními oleji a knoty z růžového dřeva. Kupuju si kytky a dělám výzdobu z dýní. Sama sebe jsem pozvala do kina na romantickou komedii. Vyhýbám se dramatům. Když se...

Před mnoha a mnoha lety jsme s Barčou a Péťou uspořádaly v září Oslavu manželství. Velkolepou divadelně improvizační šou s dobrým jídlem a karaoke a hromadou přátel. Radostně jsme slavily naše tehdy mladá manželství, která byla uzavřena v září. Zářily jsme štěstím a oslavovaly, naši muži taky zářili štěstím a oslavovali s námi. A to i přesto, že...

Absolvovala jsem pár výjezdů se školami a nějaké to vzdělávání a mám pocit, že svět tam venku nedokážu stihnout. Já. Já co byla vždycky tak rychlá. Nu čož. Pomalu se vleču. Chci později vstávat. Chci odpočívat. Chci si číst a koukat do nebe. Chci se potulovat vlakem. Chci vysedávat na kafi. Potkávám se s přáteli po prázdninách. Někdo je...

Návrat z dovolené bolí. Bolel a bolí furt. Tři týdny dovolené byly super nápad z hlediska psychohygieny, nedomyslela jsem však, jak těžký pak bude návrat. Hlavně moje záda a klouby protestují. Tělu se nechce celý den sedět. Chce se procházet, protahovat, plavat, milovat, nebo jen tak povalovat. Po několika hodinách v práci se sotva zvednu z...

Je po prázdninách ... tak dneska letní povídka. Všechny osoby smyšlené ... znáte to :-). Mohlo by to začínat jako vtip: Potkal se Španěl. Venezuelan. Nor. Maďar. A Češka. Jenže tohle vtip nebyl. Ve skutečnosti jsem na začátku srpna, ve středu v noci, po třech dnech workshopů a výpadku vody v práci, přiletěla za cizím chlapem. Já Češka a on...

Tři týdny dovolené jsou past. Zanořila jsem se tak, že vynořit se zítra do pracovního procesu, bude dost oříšek. Už jen to, že jsem od včerejška v bytě, mezi 4 stěnami, a ne na lodi, ve stanu, pod širákem, na paddlu, v horách, v moři, na pláži, v přírodě, prostě někde a někde venku, je děsná změna. Mám aspoň dokořán...

tohle bude těžký napsat ... a rozhodně to nebude zítra v pondělí, ale, dělám na tom, celý to musím nějak schroustat, sedím v dece u bazénu, pijeme pivo, a voba chvílema brečíme a pak prostě plkáme o tom, jaký je to udělat něco, co většina lidí prostě neudělá, protože je to moc ujetý, mimo plán, mělo by se to stát...

Jdu. Moje nohy jako by se na ten pohyb horko těžko rozpomínaly. Chybí jim voda a ploutve a nebo alespoň houpání paluby. Je zvláštní být zase suchozemským dvounožcem. Oči se pomalu smiřují s pohledem na šednoucí trávu a po chvíli v ní namísto barevných korálů rozpoznávají sytě růžové kvítky plamínků, bílých řebříčků a modrofialových bodláků. Místo...

Stojím v poli plném slunečnic. Pět si jich ukradnu domů do vázy. Ten počet není náhodný. Jedu z návštěvy, na které se mísilo vnitřní vzrušení, touha a vášeň s vnějším poklidem švestkového sadu. Moje tělo je pro tuhle chvíli teplé, klidné a bezbolestné. Kdyby ta chvíle šla zakonzervovat, udělám to. Udělám to na horší časy. A myslím na Jéňu, který...

Prázdniny vytvářejí v časoprostoru zvláštní bublinu, ve které čas plyne nevyzpytatelnou nekonstantní rychlostí a vzdálenosti se zkracují a prodlužují podle neznámého vzorce. Navíc se v té bublině potulují podivná individua, která v normálním profánním časoprostoru nepotkáte. Jednou jsem na dálném Slovensku, kde sdílím pokoj s urostlým vousatým...

Do Kodaně jsme dojely, a myšlenka na ty dvě gertrůůůdy žeroucí 11 hodin v kuse nás otravovala tak dlouho, že jsme si ji musely aktivně zakázat. Abychom se jimi nestaly. Brrr.

Co mi letošní léto už přineslo:

pondělí ... Baru ... a furt nic ... jo .... páč jsem vám nevěrná. Nemám čas. Už týden věnuju pozornost svojí knížce. Miluju se se svojí hrdinkou, provázím ji, žiju s ní, směju se s ní, brečim, píšu, píšu, píšu ...škrtám, škrtám, škrtám, škrtám, škrtám, škrtám, škrtám ... prořezávám věty, aby byly plodné jako stromy.

Je takové horko, že se mým neuronům utavují synapse. Nemyslí mi to. Ležím nahatá v hamace, koukám do listí stromů nad sebou, silou vůle odháním hmyzáky a snažím se udržet svoje tělo v pevném skupenství. Střídavě zaplouvám do mělkého spánku a do otupělé bdělosti. Ani číst mi nejde. Teploty ve stínu se blíží čtyřicítce. Na sluníčko se mezi polednem a...

kočka už dávno věděla,
že svět je podezřelé místo.

Nevím, jestli je to blížícím se Slunovratem, nebo koncem školního roku, ale můj život zas neskutečně zrychlil. Víkend s BBm v Berlíně, nabitý zážitky intimními, společenskými i kulturními. Berlínské dvorky s galeriemi, kavárnami a obchůdky, od hipsterských po punkové. Lesbické šedesátnice bavící se otevřeně o BDSM praktikách a erotické literatuře u...

Když gejša (v Kjótu se používá označení "geiko") ukončuje svou kariéru, nejde o dramatický okamžik jako ve filmu, ale o velmi důstojné a dojemné loučení plné vděčnosti. Nejznámější rituál se nazývá hiki-iwai – slavnost odchodu. Gejša navštěvuje lidi, kteří ji během kariéry podporovali. Učitele, majitelku domu, starší kolegyně, dlouholeté zákazníky...

Když jsem zanechaná bez dozoru, nasekám si tolik super věcí do diáře, že se nezastavím. Ve čtvrtek ráno jsem odešla z bytu a v bdělém stavu v něm pak strávila do pondělního večera asi dvě hodiny. Mezitím jsem zažila několik druhů supervizního vzdělávání, sraz se spolužáky, výlet na padllebourdu, dceřino imrpo-představení, večer s kámoškou a nějaké...

Ráno vstane. Je středa, pět třicet. Její tělo je zbitý. Bolesti nártů nohou i rukou. Unavené paže. Bolest v bedrech. Zatuhlý krk. Ví bůh, jestli je to ten věk. Nebo nějaké podivná nemoc, co ji otravuje tělo. Paralyzuje ji to. On řekne: Nevstávej. Ona: Uvařím ti alespoň kafe a pak si ještě lehnu. Mají spolu tak málo času. Vstává s...

Za oknem blýská a burácí první předletní bouřka a já popíjím růžový čaj a snažím se zachytit do slov, co jsem dneska zažila. Moje třetí holotropní dýchání. V úvodním kolečku říkám, že je tohle dýchání jedním z mnoha mých přechodových rituálů k hezkému vlídnému stárnutí. Jedním z dárků k padesátinám. A že jsem si tentokrát přišla užít propojení s...

Sedím na balkoně a užívám si chvíli, kdy prostě není nic. Jen klid. Taková krása. Ta chvíle klidu. Protože po většinu času jsem poslední dobou neklidná. Furt mě něco zneklidňuje, bolí, rozvibrovává. A obtížně se to vypíná. Pozoruju to. Nechci s tím bojovat. Nechci to přeprat. Chci zjistit, kým se to stávám. Za poslední 4 roky jsem se stala někým...

Prošli jsme Beltainem, Prvním májem i úplňkem. Bylo to veliké, bylo to silné. Je to silné. Posledního dubna jsme byli s milým u nás kousek za domem na louce u třech Bohyní a pletli věnce na májku s pár dalšími nadšenci. Chodila jsem bosa, jako na té louce aspoň chvilku chodím vždy, když to jen trochu jde. Následovalo povídání o...

Během následujících dní jsem se pomalu seskládala. Furt tomu puzzle teda něco chybí. Sem tam nesedí kousek. Ale už nabývá původního tvaru. Testy ukázaly, že mi chybí déčko. Moje tělo jasně říká, že chce žít na jihu, ležet na slunci a cpát se rybama. Takže po práci pobývám na balkoně a cpu se pilulema Vigantolvitu. Cha cha. Taková imitace...

Holky, slyšely jste už o terramaci?" "To je nějaká matrace?" "Ale ne, to je něco jako kremace, akorát tě kolébáním proměně v humus." "No fuj, to bych teda nechtěla!" "Prosimtě a co si myslíš, že se s tebou stane, když tě zahrabou do země v rakvi? To tě sežerou brouci a žížaly, pak tě vykaděj a taky se z tebe...

Pět dní volna. Velikonoce. Vysněná meta. Jak s ní naložit? Výlet? Zájezd? Zahraniční nejlíp. Ještě před tím nechat přezout auto na letní. Aha tak ještě je třeba vyměnit brzdové destičky a kotouče … Kdy? Co nejdřív. Ok, tak po Velikonocích. Jo a velikonoční zajíček by si měl připravit tak desítku … kdo chce mít opici, musí mít na banány...