Obrázek z Pixers.cz
Obrázek z Pixers.cz

Barbora MartaNová

Spisovatelka. Vážně?!

Spíš sběratelka příběhů.
Začalo to povídkou, kterou jsme napsaly s kamarádkou Margit. Začalo to dámskou jízdou v korona časech. A stalo se ledacos :-). A pak se začal měnit svět. Blog o síle ženství. Blog o době, kdy hledáme krásu v denních maličkostech. Blog o zázracích a síle přání. Blog, se kterým můžete růst. A světe div se, taky blog o školách a lásce k učitelství. Tak tomu říkám odvaha. 
Pozor na to, co si přeješ, mohlo by se Ti to splnit.
Baru a Margit Vám píší každé pondělí !

Ozvěte se mi

Jaký je Váš příběh?

Napište mi na programnaochranusvedku@gmail.com


Kontaktujte mě...


Poslední dobou (a vlastně i dlouhé roky předtím, ale poslední dobou se mi to zdá nějak intenzivnější a často dramatičtější) se s ženami kolem sebe bavím o vztazích. Dalo by se říct, že je to můj koníček. Asi to není úplně přesné, ale bez skrupulí přiznávám, že mluvení o vztazích, poznávání variant a možností vztahovosti, v níž lze a...

Vážně jsem přemýšlela, jestli psát blog dál. Margit řekla, že smysl byl naplněn. Ano, nějaký cyklus se uzavřel. Moje přání léty volané se zhmotnilo a dostala jsem dárek. Jenže uvnitř bylo něco jiného, než jsem čekala podle obalu. Margit řekla, že je to holt taková matrjoška. Jsou tam další překvapení, o kterých nemáme tušení. Je to tak, řekni, co...

Dcero moje milá, chtěla bych ti dneska předat nějaké životní zkušenosti. Ty se sice směješ nad heslem jednoho z prezidentských kandidátů, že chce lidem předat své životní zkušenosti, že to přece nejde, protože životní zkušenosti získává člověk jenom žitím - mně nezbývá než souhlasit, ale přece jen to zkusím, třeba alespoň něco málo se mi předat...

Kdo si 21. prosince koupí taneční boty? Já. Krásné. Stříbrné. Pekelně drahé. Velikost 37. Jako pro Popelku. S pásky přísně přitaženými přes nárt, aby se ani nehnuly z nohy. Se silikonovým návlekem na podpatek, aby neklouzal. S nepraktickou koženou podrážkou, které znamená, že s nimi nesmím vyjít ven. Je to interiérová obuv, poznamenává důrazně...

Slunovrat je za námi, Vánoce taky a konec roku se blíží. Letos se mi zdá, že ten rok končí průběžně. Jako kdyby od Slunovratu do Silvestra běželo takový pomalý postupný loučení. Úplně tomu nerozumím, ale zdá se mi, že toho končí hodně. Silvie Rei o tom už nějakou dobu mluví, mým klientům zemřela spousta blízkých, u nichž to nikdo nečekal,...

Jsou časy, kdy se všechno okolo točí jako hurikán a Vy si přejete občas spočinout v jeho středu. Posadit se na Louku. To je relaxační cvičení, které dělá jeden můj blízký přítel s učitelkami v rámci prevence vyhoření a já se mu vždycky směju, ať mi taky udělá tu louku. Vnímat šumění větru, nechat paprsky klouzat po tváři, poslouchat šumění...

"Ide, Kračún, ide, ej koledu nám nese..." Kračún, vánoce, slunovrat, nový rok, advent. Jiná slova, podobná doba. Zaplouváme do temnoty, do mrazu a do nebytí, chystáme se na spojení profánního a spirituálního, všichni to cítíme, ať už tomu říkáme jakkoliv a jakkoliv se na to chystáme. Běží nám advent a já střídavě zůstávám v práci do večera,...

Byla jsem v kině. V poslední době už podruhé. Je ten čas, kdy se líhnou v kinech vánoční pohádky. Před časem jsem viděla Prince Mamánka. 101 minut, ČSFD 56% Výcuc z psychoanalytické teorie v praxi. Dospělý muž fixovaný na matku, který se musí postavit tváří tvář smrti. Ale vlastně mne to nadchlo. Výborná vážná hudba. Dobrý vtipy, při kterých jsem...

Zas je tu advent a zase jsme pekli perníčky. Barča zase zadělala hromady těsta a všechny nás sezvala. Zase schovala do těsta nehet (modří vědí a červení si to dohledají v loňských příspěvcích) a jako odměnu rozdala šuměnky do koupele (hahaha, Káčiny děti se budou muset umýt, hahaha). Zase jsme pekli, pili, radovali se. Letos dostaly děti při focení...

Telka byla fajn, díky za optání. Nevětší radost měli naši, maminka volala, že si mě pouštějí pořád dokola. To mi udělalo velkou radost. Všichni to máme a je těžký se tomu úplně vymanit i ve čtyřiceti. Vlastně nějak rodičům chceme dělat radost. Vlastně pořád stojíme o jejich ocenění. Někdy je to rodič reálný a někdy už jen rodič uvnitř nás....

Je to tu. Čas psaní dopisů Ježuchovi. Máme pro Vás dokonce dopis Ježíškovi v originále od jedné skvělé přemýšlivé slečny. Ale než se k němu dostanete, chci se s Vámi podělit: Dneska ráno jdu do telky. V pátek zavolali. Z Dobrého rána. Tak samozřejmě to polichotí. Když jsem byla v telce naposled, točilo se venku kvůli covidu, a musela...

Jedu tramvají z práce, ztahaná jak kotě. Je pátek a já jedu zas o dvě hodiny později, nestihnu pobýt s dětma, ale oni o to už stejně nestojí, jen se občas zlobí, že není nikdo doma, když přijdou ze školy, že není teplá večeře a rozsvícený světla, že nedělám mámu a nezaprďuju domácnost svojí přítomností. Někdy na to vůbec nemám...

Impulzivní nápad. Margitin. Jak jinak. Tak si tak voláme, abychom setřásly podzimní chmury. Moc se nám to nedaří. Dohodneme si společně rodinné sobotní odpoledne. Alespoň. Rozloučíme se a zavěsíme. A pak ale ještě od Margit blikne zpráva. Co jít místo do večerní sobotní sauny na bál? Do Turnova. Maškarní. Je každýmu jedno, jestli budeme čtyři...

Pokračovací kurz klinické hypnózy v překrásné Kroměříži pro mě začal trochu děsivě. Ještě před nedávnem bych vám tvrdila, že nevím, co je panika, že jsem vcelku kliďas. Teď jsem se na panický záchvat sáhla v krátké době podruhé. Poprvé to bylo na Idině kurzu, kdy jsem při dechovém cvičení měla pocit, že se udusím a málem vyletěla z kůže a...

Jedeme na podzimní výlet. Dítě, z něhož se v posledních týdnech stala šprtající gymnazistka chrlí informace o pravěku. Na hlavě má kulich. Můj. Jen tak tak uhájím svoje místo v autě vepředu. Dcera prohlásí, že za chvíli bude stejně sedět na místě řidiče. A má pravdu, možná těch pár let hrozně uteče. Neandrtálci, pokračuje s výkladem o době kamenné,...

Tak tohle jsme tu ještě neměli. Křeslo pro hosta. Občas sem tak propašováváme myšlenky našich blízkých, ale dneska, dneska, Vám nabídneme text ze života, který mne uchvátil. Je totiž ze školy. Jako by to bylo u nás. Magdo, díky. Tak tedy Program na ochranu svědků uvádí: Magda Nováková: HODINA VÝTVARNÉ VÝCHOVY.

Dneska Vám nabídnu povídku ze života. Gendr je všude. V mnoha podobách. A přitom i jen ty dvě oldschoolový základní varianty přinášejí zcela jiné perspektivy. Tak třeba taková neděle.

Původně jsem vám dnes chtěla psát o tom, kdy se cítím šťastná jako blecha. Že se tetelím blahem, štastná jako blecha, když se holým zadkem přitisknu do klína svýho milýho, že jsem šťastná jako blecha, když se se svýma dětma koukám na film a oni se ke mně oba tisknou a já cítím jejich teplo a vůni té směsi potu...

Září mne pomalu přivádí domů. Zjišťuju, co všechno je v domácnosti po prázdninách zanedbané a hodné opravy. Vzduch voní jinak, ráno je šero a večery nabývají jiného světla. Po cestě do práce zkoumám, zda už budou padat kaštany a ořechy u sousedů.

Září se rozeběhlo jako divoká řeka. Jako by se srazily dvě až tři reality a my je měli žít najednou. Nevím, jak jste na tom vy, ale já mám dojem, že nic nestíhám. A to první dny školy mých dětí opět oddřel můj bývalý muž. Objednal všechny požadované sešity, pravítka, tužky i obaly. Bůh mu žehnej. Naštěstí to ti naši...

Nejhorší smrt je z vyděšení, říkává moje maminka. A ví, o čem mluví, protože se různých věcí děsí často. Myslím si dokonce, že má tak speciální talent, že by mohla pracovat v pojišťovně v oddělení plánovaných rizik. Vymyslí takové varianty špatných konců a neplánovaných komplikací, že můj rozum zůstává v obdivu úplně stát. Nebo by mohla být...

Končí prázdniny a zase začínáme své životy brát vážně. Škoda. Miluju ten pocit lehkosti a volnosti, který s sebou prázdniny přinášejí. I pro nás, kdo už školou povinní dááávno nejsme a práci ve školství jsme už taky opustili. Mívala jsem dřív pocit, že o prázdninách budu mít spoustu volného času. S mojí schopností zaplnit každou skulinku volna...

Tak už je to tady. Jak by řekla moje drahá maminka, dozrávají jeřabiny, a to je příznak toho, že se blíží konec prázdnin. A to je stres. Vyhořelí učitelé už začínají natahovat moldánky. Jeden můj kolega mi onehdy zapůjčil knihu s názvem Psychoanalytická diagnóza. Díky. Šla jsem do sebe. Řekla jsem si, že tu knihu konečně přečtu. Když se blíží...

Tak na začátek je dobré napsat, abyste nečekali žádný halucinogenní historky. Margit, tohle není z Tvého oboru. I když taky trochu jo. Dnešní příspěvek bude o holkách. Ženách. Kočenách. Dvě takové jsou teď na cestě do Londýna a do Paříže. Vlakem. Jedeme spolu s dcerou, páč furt nám platí ty šotoušský jízdenky na cestování první třídou a ona si...

Mám ráda vodu. Piju vodu. Když to jde, lezu do vody. Občas vařím z vody. Jezdím k vodě. Plavím se po vodě. Ráda bych byla za vodou. Někdy se cítím, jako že samá voda. Jindy se snažím udržet nad vodou a stejně v tom plavu. Nerada bych byla podvodnice. Udržuji tělesné zavodnění. Jsou dny, kdy mám pocit, že dokážu chodit...

Dneska mám pro Vás jeden speciální příběh. Od dětství miluju strašidelné historky. Na chalupě po babičce sedíme u ohně, táta nachystal bojovku, je mi devět. Léto. Tma. Žhavé uhlíky. Napětí. Poslouchám, jak táta vypráví Zlatou plachtu nebo Guláš (tu povídku si vypůjčil od Miroslava Švandrlíka a miluju jí do dnes) a v těle cítím neklid. Protože za...

Tak Vám řeknu, že mám nějakou psací krizi. V práci mám za sebou administrativní týden se zadáváním dat do kartotéky a dopisováním zpráv, kde mou vrcholnou kreativní disciplínou je přidělování čísla jednacího. Bože, jak já tu administrativu nesnáším. Na jednu stranu chápu její důležitost v tom, že je moje práce předatelná a nějak ohraničená, na...

Šotouštour skončila. Absolvovali jsme cca 19 cest vlakem, 3 přelety a přežili ve zdraví 2 stávky železničářů. Pomalu je čas vrátit se do reality. Ale prázdninové, a to je paráda! Jestli Vám připadá, že je venku horko, vyslechněte si následující historku z Porta. Porto je město na severu Portugalska a jak říká moje dcera, je to trochu Brno. Velké,...

Tak už jsou z nás poctiví cestovatelé. Když během týdne svůj batoh čtyřikrát zabalíte a vybalíte, tak jste cestovatel ... a už je taky jasný, že byla opět kravina brát si čtvery šaty, když jsem neodolala a už si jedny další skutečně okouzlující červené po cestě koupila a k tomu dva overaly. Mám teď nějaké overalové období. A teda nějaký...

Tak dnes začnu vysvětlením slova šotouš, páč mnoho z Vás se mě ptalo, co/ kdo to teda je. Wiki praví: "Šotouš je člověk, který má zálibu ve fotografování veřejné dopravy, zejména té železniční. Nejde o spisovný pojem. Podle odborného periodika Naše řeč šotouš bývá ověšen fotoaparáty, někdy i diktafonem a poznámkovým bločkem, může jít o mírně...