121. Baru: Romantické vánoční filmy

Vím, je středa, ale dnes zaskočím za Margit. Proč? Prostě proto :-)... Mám skvělého kolegu, se kterým vedeme terapeutické skupiny pro děti. A on má něžnou ženu, která se už opravdu dlouho těší na Vánoce. Nejdříve se musí těšit tajně, ale od poloviny listopadu se už ke své vášni může přiznat. Jak je to opravdu, to nevím, ale představuji si, že pomalu nenápadně zdobí byt, tajně tahá domů chvojí a jmelí, aranžuje svíčky, betlém, ubrousky, adventní kalendáře a další svíčky. Nejdříve si potichounku brouká a pak už si i otevřeně pouští koledy. Tohle totiž dělám já. Pomalu a nenápadně, aby si nikdo nevšiml, infiltruju Vánoce do domácnosti. V čem mne však kolega a jeho žena inspirovali, je rituál sledování vánočních filmů.

Ptala jsem se: Třeba Láska nebeská?

Ne ne, ta ještě ne, ta až později. Odpoví kolega.

Pelíšky? Chci se blýsknout, že taky vím.

Ne, ty až po desáté na Štědrý den. Zazní.

Sám doma? Ptám se nejistě, protože moje fantazie je v koncích.

Taky ještě ne.

Tak co teda? Tážu se zoufale a připadám si úplně mimo.

No na začátku adventu jsou to spíše takový americký béčkový filmy.

Aha, a to je jako co? Ptám se tupě.

No nevim, říká kolega, já už viděl čtyři. Něco jako ona nemá smysl života, je přepracovaná, pak na doporučení kamarádky, nebo to taky může být sestra, zajede na venkov. Tak potká dávnou lásku. Většinou chlapa, co odhazuje sníh lopatou, a zamiluje se. A pak ty Vánoce do toho. Prostě romantika.

Jako, že se desátého ledna ráno probudí a chodí s vlekařem? Řeknu trochu netaktně.

No tak nějak.

Ty vole! Vykřikla jsem, ale pak mě ta myšlenka nadchla.

Tak tady máte taky jeden vánoční příběh.

Diana sedí ve své rohové kanceláři na Mahattanu. Za oknem se snášení první vločky letošního roku. Co se na ně načekala. Má za sebou vánoční večírek. Spoustu skleniček Don Perignonu. Když Perignon došel, pak teda Moet, ale to už bylo hluboce pod její úroveň. Dobře, a pak dvě borovičky s jedním kolegou ze Slovenska, které by nikomu nepřiznala. Ale to byla taková nostalgie. Fero si nechá posílat borovičku z domova, tomu prostě nemohla odolat. Holka z východu. Diana je Češka, ale v státech pracuje už patnáct let a vážně se vypracovala. V jejich korporátu je na špici. Stálo ji to mnoho sil, aby se stala ředitelkou korporátní komunikace a udržitelnosti.

Postupně stoupala po firemním žebříčku a je pyšná na to, že nikdy nešla přes mrtvoly ani nevyužila svého těla. A to měla nějaké tělo. Pravidelná hot jóga před zaměstnáním, kardio a spinning třikrát v týdnu, dělený půst a samozřejmě žádný lepek. Už při tom slově dostávala osypky. Lepek, pečivo, karbohydráty. Ne, už nikdy. Tohle bylo pro chudý a nevzdělaný!

To vše přispělo k tomu, že Diana byla ve svých pětatřiceti pružná, atraktivní, lehce opálená, ale samozřejmě žádné béčkové solárium, jen vertikální rozjasňovač pleti. Dlouhé blond vlasy v masivní copu. Ale samozřejmě s rybím vzorem, žádná klasika. Nechce, aby si o ní někdo myslel, že je Ruska nebo nedejbože Polka. Několik let pravidelně docházela k logopedce, kde aktivně pracovala na odstranění svého akcentu. Dvě stě dolarů za lekci. Ale vyplatilo se to. Američané si mysleli, že je maximálně odněkud z Massachusetts nebo Hustonu. A potom zřejmě Univerzita v Yale. Rozhodně netipovali gymnázium ve Valašském Meziříčí. Ani Valašské. Ani Meziříčí. Diana se na svůj původ taky snažila zapomenout. Byla skvělá. Všechno natrénovala, získala všechna stipendia, jaká si dokážete představit a teď tu sedí. Má výhled, každý rok novou Vuittonku, pořadník na Birkin bag, zdravotní pojištění a naději na americké občanství. Není víc, co byste si mohli přát.

(Něco jako u nás stravenky a Multisport karta. Pro lepší porozumění.)

Svůj domácí akcent a česká slova používala Diana zásadně jen v posteli.

Ty Bejku! Ty kanče! Ty stříbrná stříkačko! Vykřikovala v extázi. A na americké managery to působilo exoticky. Ale teď už Diana neměla sex opravdu dlouho. Zdráhala se to počítat. Ale budou tomu už možná tři měsíce, co se rozešla se Stevem, protože už nechtěla být jen záplatou na jeho duševní nevyrovnanost. Steve byl nezralý, egocentrický a hlavně ženatý. Takže ho nebyla škoda a Dianina koučka Dianu za uvážlivý krok pochválila a přisuzovala jej jejímu osobnostnímu zrání v pravou ženu.

Diana právě připravovala novoroční tiskovou zprávu pro média: "Naše společnost je velmi otevřená a komunikativní. Jsme nejen v oboru telekomunikací lídrem v odpovědném podnikání, prosazování rovného přístupu, diverzity a ohleduplnosti k životnímu prostředí. Chováme se tak nejen vůči svým zákazníkům, ale v první řadě vůči všem svým zaměstnancům. Společně věříme, že technologie nám pomáhají zlepšit naši budoucnost a že otevřený a lidský přístup je něco, co naši firmu charakterizuje a zároveň odlišuje".

Se zprávou byla spokojená. Vyrovnanost, zodpovědnost, diverzita a životní prostředí. Budoucnost a lidskost. Ještě tam někam musí narvat gendrovou a rasovou toleranci. Ne tolerance už se neříká. To je pasé. Rovnost? Ne, to zní, jako by před tím bylo něco nevyrovnaného. Kurva. Neměla se včera s tím Ferem líbat. Ne prostě ne. Co je v domě, není v pro mě. Diana to ví. Ví to, ale to ty blížící se svátky. Je prostě nostalgická. Tak nostalgická, že se rozhodla si nechat zmrazit vajíčka. No jo, není nejmladší. Nechá si je zmrazit, a to si dá jako vánoční dárek. Investici do sebe. Do budoucnosti. Až jednou potká toho pravého, budou se hodit.

Hlava jí bolí jako střep. Její podřízení se pomalu vytrácejí s různými výmluvami z pracoviště. Jasné, nakupují dárky, ozdoby, chodí na vánoční besídky dětí. Dianu ty nezodpovědné matky a o co hůř i otcové, vyloženě serou. Nechápe, proč se rozplývají nad vánočními převleky unudlaných spratků, nerozumí tomu, proč je někdo ochoten si na hlavu dát sobí čelenku. Ani v opilosti ne. Prostě ne. Ježiši, neměla se líbat s Ferem. Je to její podřízený. Ale když ty jeho masité rty a ta dravost. Bylo v něm něco neomaleného. A pak ta pachuť borovičky. To byla chuť prázdnin u babičky v Žilině. Diskotéka na Solinkách. Neměla. Bože, jenom, aby ji nezažaloval za sexuální obtěžování. Její aktivita to rozhodně nebyla. Ona se jen otočila, aby si vypnula počítač, a když se její tělo přetočilo zpět, tak se jí noha v botách od Blahnika lehce podvrkla a ona zavrávorala. A Fero ji chytil. A když už byli tak blízko, když už se jejich tváře téměř dotýkaly, ucítila jeho dech a zasnila se. Ten zlomek vteřiny způsobil, že ztratila kontrolu. Že její pohled zmatněl, že zkřehla a propadla se do něžnosti. Že vydechla a ve zpomaleném záběru se mu podívala do očí s výrazem střelené laně. Zjihla. Kolena se jí podlomila. Viděla jen jeho přibližující se rty. V ten moment nebyla šéfkou. V ten moment byla něžnou dívkou z východu, jeho galánečkou. A Fero líbal jako Bůh. Hltavě. Bral si ji jako poddajnou děvku a ctil ji jako nevinnou pannu. Vše v jednom. Ten okamžik byl nekonečný.

A přeci trval jen krátce. Pak ji něžně pohladil po tváři.

Políbil na čelo a řekl: Promiň, kočko. Včil se musím jít vychcat.

A s tím se vytratil z její kanceláře zařízené převážně kombinací skla a chromu.

Jak si vedou akciové trhy? Pomyslela si Diana v návalu aktivity. Ano všechno je v pořádku, ukázala její aplikace. A co teď? Tisková zpráva je hotová. Co se všemi těmi dny volna?

Pojede domů? Na svátky? Na svátky domů?

Na Sportify si tajně stáhla vánoční kolekci nedávno zesnulého Karla Gota.

Musíš, Karle! Musíš!

...

Chodili jste někdy s vlekařem?

Koukáte na vánoční filmy?

A milujete Saturnina?

A byli jste někdy ve Valašském Meziříčí?

... pokračování příště ...