180. Díl Baru: Ježíšek v telce

Je to tu. Čas psaní dopisů Ježuchovi. Máme pro Vás dokonce dopis Ježíškovi v originále od jedné skvělé přemýšlivé slečny. Ale než se k němu dostanete, chci se s Vámi podělit: Dneska ráno jdu do telky. V pátek zavolali. Z Dobrého rána. Tak samozřejmě to polichotí. Když jsem byla v telce naposled, točilo se venku kvůli covidu, a musela jsem mít roušku. Teď budu vidět v celé kráse. Tak super. Než jsem dala průchod své exhibicionistické touze a souhlasila, zeptala jsem se chlápka z redakce, o čem že to celé bude. Odpověděl, že téma je: Jak připravit děti na chudší Vánoce. Že jako Ježíšek zchudl. Bože, nechce po mně snad, abych něco takového vykládala dětem v přímém přenosu? To neudělám. Tak to je protiúkol. Proč zrovna já? Když na něco takového nevěřím. Teda na Ježíška jo. Na zchudnutí ne. Nevěřím a odmítám podlehnout tlaku médií, co nás děsí tím, co všechno podraží, jak se budeme mít blbě, jak silné ročníky jdou k přijímačkám a tak podobně. Bububu! Bojte se! 

Nas.at! (to v telce říkat nebudu, nebojte) Nebudu se bát. 

Jupí! Je to výzva. Tak co teda letos uděláme jinak?

Několik bodů, co chci říct aneb Ježíškovská mise:

• Ježíšek existuje a nesmím proláknout, že někteří mají pochybnosti. (Sama je nemám.)
• Rodiče můžou jít dětem příkladem a psát si o zážitek. (A možná si pak i děti budou přát odpoledne s mámou, válení se v posteli s tátou, masáž zad nebo nohou, zoo, společný vaření nebo učení, čas pro sebe. Dospělí pak uvítají poukaz na hlídání dětí od přátel.)
• Nejvzácnější komoditou je čas. A čas spolu s tím, koho máte rádi, je nejvíc.
• Dárek se dá vyrobit. Můj táta jednou mojí dceři složil písničku a natočil jí. Nepamatuju si, co hmotného jsem dostala v posledních letech, ale tuhle píseň ano. S náušnicemi z kapslí od Nespressa od kámošky dělám megaparádu. Panenku, co jsem ušila dceři, už miluje léta. Margit maluje skvělý obrazy a dělá koupelové soli a masážní oleje. Některé básně, které jsem kdysi dostala, si schovávám dodnes. Knížky se dají lovit v antikvariátu. Playlist hudby, co máte rádi, rozhodně potěší. A tak dál.
• Hora barevného plastu pod stromem nerovná se pocit štěstí.
• Fakt chceme koupit a vyrobit všechno to jídlo, co se nakonec trápíme tím, že jsme ho snědli?
• Hromady čehokoli jsou toxické. (I hromady sněhu? Ty asi ne.)

Je čas psaní si Ježíškovi. Vidím to i ve škole. Ve spoustě dětských přání stojí na počátku zdraví a mír. Tohle děti vědí a není to fráze. Hodně mi v úvahách pomohl i následující dopis naší čtenářky.

                                                  Křeslo pro hostku. Antonie: Dopis Ježíškovi

Milý Ježíšku,

přála bych si, aby se moji rodiče nehádali, kvůli tomu se přece rozvedli, no ne? Jsem ráda, že spolu vychází aspoň tak, aby nám to s bráchou nezkazilo dětství, jestli se vůbec dá tohle zmatené období dětstvím nazvat.

Přála bych si, aby v naší rodině existovalo něco jako šťastné konce a taky zjistit, kdo vlastně jsem a jaký má život smysl, jestli vůbec nějaký má.

Chtěla bych vidět úsměv na tvářích svých blízkých a aby ještě dlouho žili, anžto nemám ráda změny, a rozhodně nejsem připravená s někým se nadobro rozloučit, aby lidem záleželo i na ostatních, ale ne moc, aby nezapomněli sami na sebe.

Svým kamarádům bych přála štěstí a lásku, své nejlepší kamarádce, aby se nebála, aby se vypořádávala se svými emocemi a aby se zlepšily její vztahy s nejmenovanými lidmi, svému nejlepšímu kamarádovi, aby si mohl sám prožít jeden ze svých příběhů a zažít lásku s nejmenovanou osobou. Patricii, aby se její rodinné vztahy zlepšily a někteří spolužáci si z ní přestali dělat legraci, Kristiánovi, aby se nebál sebe sama a dokázal se lépe otevřít lidem, Kryštofovi, aby mu to vyšlo s Klaudií a aby jeho otec dostal rozum, a části svých spolužáků přeji, aby dostali rozum.

Svému bráchovi, aby ho základka nestrhla do žádných problémů a aby se dostal mezi lidi, se kterými si bude rozumět a budou na jeho intelektuální úrovni. Svým prarodičům, aby měli méně starostí a užili si stáří. Svým rodičům, aby se jim dařilo v práci i v životě, aby se nebáli se svým dětem otevřít a vpustit nás do svého života, anžto my jeho součástí jsme už pěknou řádku let. Aby nám dali prostor a nechali nás vyjádřit svůj názor.

A nakonec mé přání sobě, sobě přeju, abych se naučila organizovat si čas a pracovat se svými emocemi.

Vím, že tohle asi není to, co jsi očekával, Ježíšku, ale je to od srdce a mé upřímné přání. Pochopím, pokud pro tebe budou má přání moc komplikovaná, a proto nečekám, že by se splnila.

Omlouvám se, pokud jsi chtěl seznam materiálních dárků, a jestli mi dáš svůj e-mail, tak ti klidně pošlu seznam odkazů, ale tohle jsou ta skutečná přání.

Tak zase za rok Ježíšku.

                                                Antonie

Dojemné? Ano.

Pravdivé? Ano.

Lidské? Ano.

Tohle si přejí Vaše děti.

Moje dcera si přeje světový mír, pár drobností, a hlavně žádný ponožky. Je vidět, že vlastně všechno má.

A co bych si letos od Ježíška přála já?

Přála bych si mít v životě poezii. Došlo mi to na představení Terapie v Dejvickém divadle.

V programu se psalo: Poezie je bezpodmínečně nutná - jen, kdybych věděl k čemu. (Jean Cocteau) Poezie je taková zbytečnost, a přesto si ji přeju. (No dobře a pár krémů na obličej, abych byla i nadále krasavice, to uznávám.) Přeju si, aby můj život nebyl jen odborným textem. Daňovým přiznáním nebo výroční zprávou. Ani nákupním seznamem. Nebo jen prózou. Mám ještě neskromnější cíl. Chci, aby byl i poezií. Alespoň občas. Poezii jsem psala už jako dítě. A souhlasím s Puškinem, že Nikde nenajdete poezii, jestliže ji nenosíte v sobě. I se Saadi Yous, že Poezie je podobná tanci.

Kdysi jsem dostala báseň od ctitele a schovávám ji dodnes:

Je noc

Unavený moc

Jsem

Nemám nic

Chci víc

Nevím

Naloženo na zádech

Výdech

Nádech

Je noc, kdy se nechce spát

A už vůbec ne být vzhůru

Cuknu sebou třicetkrát

Dělám inventuru

Třeba si ještě někdy zatancujeme

Třeba se oddáme zmrzlině

Třeba se ještě uvidíme

Třeba jo a třeba ne

Tenkrát byl tanec i zmrzlina. Vzpomínka k nezaplacení. A když už jsme u těch milostných básní, přidám jednu, kterou v mé oblíbené knize píše hlavní hrdinka svému milému:

Přistihnul jsi mne v nedbalkách.

A já nedbala slušného vychováni.

Přistihnul jsi mne, jak na Tebe myslím,

a nevím, že jsi to Ty.

Miláčku.

Přistihnul si mne, jak toužím.

Přistihnul si mne s duší dokořán,

když jsem zapomněla zavřít dveře.

Jsem nějaká roztržitá, zdá se.

Poslední dobou.

Přistihnul si mne.

A je to tu. Poezie Vánoc. Přistihli jste mne. Leze to na mě.

Píšete si Ježíškovi?

A o co?

Jak dopis odesíláte?

Napsali jste někdy někomu báseň nebo složili píseň?

Vyrábíte dárky?