182. díl Margit: Adventní neděle - vytáhni hlavu z p®dele

27.11.2022

Zas je tu advent a zase jsme pekli perníčky. Barča zase zadělala hromady těsta a všechny nás sezvala. Zase schovala do těsta nehet (modří vědí a červení si to dohledají v loňských příspěvcích) a jako odměnu rozdala šuměnky do koupele (hahaha, Káčiny děti se budou muset umýt, hahaha). Zase jsme pekli, pili, radovali se. Letos dostaly děti při focení zákaz lézt do sítě ve více než dvojici, protože už jsou to habáni a mohli by svou vahou vytrhnout síť ze stropu (a to tam chyběl ten nejstarší a dva z těch nejmenších). Zase to bylo antikoncepční - Káča má zas o dítě víc a já jsem víc zvyklá na drsné puberťácké invektivy než předškolní žvatlání. A my s Robertem s Káčinou pomocí zase dělali ostudu. Snad děti z videa našeho sladkomámícího tanečku neudělají virál. Pro jistotu jsem si je natočila při tančení taky, abych je mohla vydírat.

Všichni se bavili, napekli a nazdobili jsme hromadu perníčků včetně několika barevných kosmonautů (neptejte se mě, jak souvisí kosmonaut s vánocema, moje vykrajovátko to nebylo), nic jsme nespálili (i když při závěrečném sušení polevy - nedivte se, to je taková urychlující inovace - se Barče podařilo část polevy zkaramelizovat dohněda), rolničkové sobí parůžky nám do toho cinkaly (Barčin manžel přípravy na večírek nepodcenil, obstaral víno, rum i parohy pro každého), někdo pil svařák alkoholický, někdo nealkoholický, někdo rum a někdo colu, byla samozřejmě i česneková pomazánka a pršut a párečky a kyselé okurky od babičky Martičky a zase jsme si užili trochy toho lidského teplíčka a štěstíčka a přátelské pospolitosti. Synátor nás obcházel s vařečkou místo mikrofonu a do své reportáže hledal nejvýstižnější moudro dne - já z právě hrajícího hitu obšlehla: "Je naprosto důležité, abych byla šťastná" a Baru stvořila dnešní titulek.

Já tuhle svoji nepokrevní rodinu miluju. Pečení perníčků bylo super. Možná ještě lepší než předadventní návštěva liberecké IQ-landie. Tam zas ovšem třeba moje dcera na obrazovce velkého počítače zjistila, že její penis měří 17,1cm. Jak to souvisí s výškou jejího IQ, to netuším. Po podrobnějším přečtení nám naštěstí došlo, že to není délka jejího penisu (pochopitelně), ale průměrná délka penisu mužských návštěvníků IQ-landie. Rozjelo todebatu (hlavně tedy mezi námi dospělými), jestli je to málo nebo akorát a jak se to měří. Víte, že na měření penisu se dají na internetu najít návody? Máte měřit v klidovém stavu i ve stavu plné erekce, po délce i po obvodu. Zajímalo, jak si penisy měří muži v IQ-landii. Ale pak Baru prohlásila, že jsou to muži a ti při uvádění délky svého penisu vždycky přehánějí a její muž prohlásil, že penis se zásadně měří jen ztopořený a já si tu délku ukázala na stole a teda řeknu vám, jestli je tohle průměr z 25.000 návštěvníků z nichž 80% tvoří děti, nejsme na to zas tak špatně. Jak vysoké je průměrné OQ návštěvníků IQ-landie, jsme nezjistili.

Já jsem si zase během toho výletu udělala SMS ostudu, když jsem při komunikaci s paní asistentkou ohledně jednoho psychologického semináře, který jsem si omylem předplatila na jiný účet pořádající společnosti, poslala SMS "Pojď do oranžového sálu, budeme se přetlačovat mozkem!!!" poslala ubohé nic netušící paní asistentce namísto své dcery, kterou jsem chtěla zlákat do oddělení "lidské tělo", kde bylo možné svést zápas pomocí EEG. Vyděšená paní asistentka, která se snažila dohledat, na který z účtů společnosti jsem asi peníze poslala, se mě ptala, co má ta SMS znamenat a já se jí (zřejmě marně) snažila vysvětlit, že nejsem žádný šílenec, že jsem poměrně příčetná, jen trochu zmatená psycholožka na výletě s dětmi. Mimochodem - v EEG přetlačované samozřejmě vyhrála dcera, ale já jsem přesvědčená, že jen díky tomu, že měla výkonnější elektrody (ona si samozřejmě myslí, že je to tím, že je chytřejší - což je možná pravda, ale to bych jí nikdy nepřiznala).

Zažila jsem také v době, kdy jsem vám nepsala, několik dalších zajímavých zážitků. Absolvovala jsem třeba přednášky o psychospirituální krizi a léčbě psychedeliky a holotropním dýchání, které jako by skládaly moje úvahy posledních let do jasných slov a teorií a nebo seminář Přepis limbického otisku - fascinující imaginace cesty životem od pouhé myšlenky či duše, přes touhu se zrodit, orgasmické splynutí vajíčka se spermií, přes porod, všesytící kojení, postupný růst až po dospělost... To vše plné lásky a bezpečí, po kterém všichni toužíme. Bylo to úchvatné. Doporučuju! Všem. Těm, kdo jste takové dětství a zrání zažili i těm, kdo po něm jen toužili a nejvíc těm, kdo vůbec netušili, že něco takového, jako je idylické láskyplné dětství a bezpodmínečná láska, existuje. Kupte si to jako vánoční dárek. Rozhodně to chcete zažít.

Mimochodem, už jste napsali Ježíškovi? 

A už máte nějaké dárky? 

A chystáte se na Slunovrat? 

A pečete perníčky?

Ps: Tady Baru, dovolím si malou poznámku. S nehtem je to tak, že kdysi před léty mi zůstal v těstu  kousek laku (představte si růžový pružný plastový plátek velikosti mého drobného  nehtu). Děti ho našly a já se styděla, ovšem vybruslila jsem z toho kreativně, neb jsem        prohlásila nálezce za šťastného výherce a odměnila ho. Taky jsem si tím ovšem zavařila.   Protože děti od té doby na nehtu v perníku trvají (ač jsem se mnohokrát snažila o korekci).    I letos.   Letos jsem povolila dva. Pracovaly týmově a společně jeden našly a vysloužily si odměnu: každé bombu do koupele. (viz výše) Jenže. Jenže! Ten druhý je stále nenalezen. Můj muž uprosil Kačku, aby mu vykrájela a omalovala 12 perníkových prasátek, které chce pověsit jako PF na lahve, které poputují s přáním a odměnami k jeho podřízeným. Už víte, kam mířím? Jo. Obávám se, že někdo z ajťáků najde v perníčků můj nehet. Tomu říkám trapas. Muž reagoval klidně. Prasátka rozhodně rozdat chce. 

Jen se ptal, zda dostane taky bombu do koupele pro vítěze. Šmarjá...