190. Margit: Dopis mému synovi a těm dalším

Poslední dobou (a vlastně i dlouhé roky předtím, ale poslední dobou se mi to zdá nějak intenzivnější a často dramatičtější) se s ženami kolem sebe bavím o vztazích. Dalo by se říct, že je to můj koníček. Asi to není úplně přesné, ale bez skrupulí přiznávám, že mluvení o vztazích, poznávání variant a možností vztahovosti, v níž lze a nelze žít, přemýšlení o souvislostech historických, ekonomických, společenských, hledání neopodstatněných předpokladů a očekávání, braní ohledů, strachů či pravidel, které nás vedou k různým rozhodnutím. Zdá se mi, že poslední dobou se my ženy dostáváme ve svých životech do bodů, kdy už TAKHLE (ať už to pro kterou z nás znamená cokoli) nechceme a nemůžeme dál. A velmi často v tom hraje významnou roli muž, s nímž nás pojí posledních pár let či měsíců společného soužití. Možná je to jen náhoda, že se mi teď ty příběhy schází - ale znáte mě, já na náhody nevěřím.

Jedna kamarádka čeká dítě s chlapíkem, co asi dostal strach, že by se měl stát živitelem rodiny, a začal ji nevybíravým způsobem tlačit k nástupu do lukrativního zaměstnání, když ona už roky velmi dobře funguje na volné noze. Začal malovat katastrofické scénáře a strašit ji tím, jak s dítětem nebude mít co jíst a kde bydlet. Přesně to dopadalo na strachy, které ona sama mívala, když s podnikáním začínala. Teď už je dávno nepocítila - taky není proč, daří se jí velmi dobře, je ovšem pravda, že její výdělek je vázán na její fyzickou přítomnost a tak milý mladík přesně uhodil hřebíček na hlavičku: "Zvládnu to, mít dítě a dál podnikat?" Ve chvíli, kdy si uvědomila, jak moc velká podpásovka to byla, dostal panáček distanc. Bez ohledu na moudré a starostlivé řeči lidí okolo, že přece "sama s dítětem zůstat nemůže" a "dítě potřebuje tátu" a další a další. Samozřejmě, třeba se to ještě nějak urovná, nezabila ho, tak má chlapec ještě šanci, ale co jsem ji tak viděla, je nasraná řádně. Aspoň si ale jasně uvědomila, co od svého partnera chce a co fakt nechce a dala mu to jasně najevo. Mimochodem, jiná moje známá, která má 3 malé děti a podniká 10 let o tom nedávno napsala moc inspirativní příspěvek (https://1url.cz/brIGe kdyby vás to zajímalo).

Jiná kamarádka věřila na dokonalou lásku s tím pravým. Roky kolem sebe kroužili, psali si, někdy opatrně, jindy s náznaky vášně, sem tam se překročily hranice toho, co by být "mělo". Čas od času reagoval na nějakou její fotku vyjádřením, jak je krásná a jak po ní touží. Ona se netajila tím, že se jí o něm zdává a že si na něj myslí. Měl ale jiné vztahy, jiné závazky a stále nebyl tak nějak připravený, stále nenastávala ta správná doba. Nečekala na něj tak zcela. Měla v mezidobí i jiné vztahy, hezké vztahy. Jen vždycky, když se cítila opuštěná, nebo když byl měsíc při síle a vesmírem létaly energie, když jí bylo smutno a nebo její tělo volalo po dotecích, vášni a extázi, myslela na něj a do snů mu posílala svoje slova, vzdechy a objetí a někdy mu psala dopis či básně, které mu pak nikdy neposlala. Až pak toho jednou měla dost a řekla mu: "Já už takhle dál nemůžu. Posílám energii někam, kde nemá odezvy. Vem si mě, nebo mě pusť." a on se provinile usmál a začal mluvit o vesmírných znameních a správném načasování a ona viděla, že má strach - ze sebe, z ní, z nich... A tu ona pochopila, že to není jeho úkol, ale její a že ona právě vesmírné znamení dostala. A tak se pustila. A s myšlenkou na to, ať on si svoje vesmírné načasování strčí za klobouk a nebo rovnou do prdele, vyletěla do svobody. Byla to ohromná úleva.

A další, co se rozvedla kvůli panu Božskému a nebo spíš kvůli sobě, jaká byla, když byla s ním a nakonec se ukázalo, že pan Božský, o němž ona stejně věděla, že svou dokonalost jen předvádí, aby se neukázalo, jak je tam uvnitř malý a ustrašený, je jen malej vystrašenej kluk. Jí to nevadilo, ona znala dobře i toho malého kluka vyděšeného vlastní malostí. Ona i v tom malém klukovi viděla jeho božskou podstatu a možná právě s tímhle malým klukem uměla být nejlíp ve spojení. Těm velkým ramenům navzdory. On se ale urazil, když mluvila ke klukovi a znevážila jeho zlaté brnění. A taky se asi zalekl, že by třeba časem chtěla, aby ze svého bezpečného brnění začal vylézat i jindy než ve chvílích intimního splynutí. A že by to asi chtěla poměrně brzy, protože my ženy býváme často netrpělivé - Eva taky neřekla Adamovi: "Hele, tahle věc na stromě vypadá zajímavě, myslíš, že by se to dalo jíst? Dobře to promysli, miláčku, dám na tvoji radu, ale nespěchej a zvaž to řádně ze všech stran. A neboj, času dost, ono jen tak nezmizí, nebudu ti to každého půl roku připomínat..." No a tak se i pak Božský, tak jako ti dva z předchozích příběhů, posral strachy a vzal do zaječích. Teda, on to udělal fikaně - vzal si na sebe svou blyštivou zbroj a označil ji za původkyni všeho zla, tu která tlačí, spěchá, chce všechno a chce to hned a ještě si neváží jeho skvělosti, lesku a slávy a zapudil ji.

A tak se dnes pokusím napsat svému synovi, aby z něj nevyrostl muž, na kterého si jeho žena bude stěžovat svým kamarádkám.

Milý můj synu,

Pro začátek tě žádám, abys v životě nebyl šmejd a srab (ano, napadají mě i ostřejší slova, ale mám tě ze srdce ráda, tak je nepoužiju). Když vstoupíš do vztahu, nekličkuj, neuhýbej, nemachruj. Neboj se, že nebudeš dost dobrej - když se budeš bát, budeš se vytahovat a nebudeš upřímnej. Seš dost dobrej takovej, jakej seš. Buď se svojí partnerkou i ve chvílích, kdy vůbec nerozumíš tomu, co se s ní děje, co chce a proč tak vyvádí - právě v těchhle chvílích tě nejvíc potřebuje a věř mi, že až se zklidní (a když budeš stát při ní, zvládne to rychleji), bude o tom schopná mluvit slovy, kterým nějak porozumíš. Neboj se zklamání a bolesti. Neboj se selhání ani trapnosti. To všechno do života a do vztahu patří. Buď svůj. Měj svoje kamarády a svoje koníčky, svoji práci. Říkej otevřeně, co chceš, potřebuješ a na čem ti záleží a co ti vadí, ale dělej to s něhou, respektem a citem. Upřímnost není hulvátství. Stejně tak poslouchej, co je ti říkáno - prober si, co z toho patří opravdu tobě a zda je na tom kus pravdy a jestli s tím jsi schopný něco udělat. Některé věci prostě nezměníš, ale většinu můžeš posunout. Když chceš.

Mužský je taky jen člověk. My ženy chceme, aby byl silný i něžný, citlivý i odolný, samostatný i se smyslem pro partnerství a rodinu. Vypadá to neslučitelně, ale dá se to - většina žen to v sobě spojuje tak nějak přirozeně, věřím, že to dáš i ty. Neznamená to ale, že máš být bezchybný a dokonalý. Strom bez suků je nudný. Jen je dobrý, když svoji sílu staví od kořenů a zevnitř a ne zvnějšku. Nepovyšuj se ani neponižuj. Vzpomeň na Avatara a věz, že: "Zřím tě" ve smyslu vnímám tě, cítím tě, přijímám tě, všemi smysly, takovou, jaká jsi, takového, jaký jsi, je největším vyznáním.

Mám radost, že na svou milou čekáš ráno u autobusu, abys ji doprovodil do školy a že vymýšlíš, kam ji pozvat, abyste spolu zažili něco hezkého. Těší mě, že jí píšeš na dobrou noc a nespěcháš na ni. Že se nechlubíš tím, že máš holku ani se za to nestydíš a mluvíš o tom s takovým klidem a noblesou, že by ti to mnozí mnohem starší mohli závidět. Jsem hrdá, že víš, co ráda jí a co ji baví a neřešíš jaké má vlasy, prsa, zadek nebo kolik váží. Neumím tě naučit, jak být Mužem s velkým M, to je práce tvého otce a dalších mužů v tvém okolí. Zkusím ti ale předat, jak být dobrým partnerem. Aspoň se budu snažit. Jsi totiž nejdůležitějším mužem v mém životě. Miluju tě a věřím v tebe.

Tvoje máma 

P.S. A co se týče sexu a intimity - vždycky je dobrý, abyste byli spokojení oba. Opravdu spokojení. Intimita je o propojení, ne o výkonech. A pamatuj si, že ne znamená ne!

Co byste vy napsali svým synům?
A co svým mužům, milencům, partnerům? Současným, minulým i budoucím...