204. díl Margit: Čarovná noc

Dnes je magická noc - proto píšu už v neděli, abyste to ještě stihly...

Magická noc, magický okamžik, magický čas... Beltain a období kolem. Staré končí, portál se otevírá, přivítejme jaro, sílu, kouzla, lásku, život...Nepalme dnes čarodějnice, spalme všechno, co nám v životě neprospívá, všechno, co nám nedovolí žít naplno ve své síle a energii. Spalme okovy předsudků, pouta cizích požadavků, spalme všechny bychy, pochybnosti o sobě, spalme vlastní necitlivost, upjatost a strachy, spalme nenávist, zlobu a krutost rostoucí z touhy vlastnit nebo mít víc než ti okolo, spalme vše, co nás činí malými, vystrašenými a záštiplnými.... A na spáleném popelu ať pak vyroste naše sebe-vědomí, naše odvaha, síla, sebedůvěra, láska bez podmínek, k sobě i ke světu, víra, že co chceš, to můžeš... Palme to temné, čarodějnice slavme a velebme. Čarodějnice, nebo radši čarodějky a čaroděje v nás. Čarodějka/čaroděj nechávají dít čáry/čara/divy/zázraky. Nejsou to žádné podivnosti, je to jen přijmutí vlastní síly a napojení na Vesmír, Boha, a energii života. Stačí se napojit a nebránit tomu a uvidíte tu sílu! Máme to v sobě každý. Jen se nebát, přijmout svou sílu a otevřít se síle, co proudí okolo. Dneska si to u ohňů můžete vyzkoušet.

Můj vztah s Milým skončil. On ho vzdal a já ho ukončila. Souhra – jako když někomu nahraješ na smeč. Je mi to líto, ale nedalo se s tím už nic dělat. Je mi líto, že nám to spolu nešlo. Ale síly přestaly proudit a vztah přestal žít až dotepal a umřel. Děkuji za všechno, co mi přinesl. Pevnou širokou náruč a stabilitu v dobách, kdy jsem ji potřebovala. Byly to krásné roky, hodně jsme toho zažili a mně teda rozhodně stály za to. Pevně věřím, že i jemu. Teď je to smutné a bolavé. Chtěla bych mu ale dát dar - víru, že vztah, naplněný milostný vztah, přináší do života tolik krásy a bohatství, že stojí za to i přes ty bolavé věci, které občas přináší taky. Kéž by to bylo to, co si z našeho vztahu můj bývalý milý odnese. Standadíž! (kdo nevíte, přečtěte si díly 167. a 168. o rituálu Lví brány a o tom, jak humor může takové čarování posunout a pochopíte, proč ten divný výraz). Budu za to dnes tančit kolem ohně.

Budu taky tančit a kouzlit a žádat pro to, aby můj život znovu plnila láska, život, energie. Já ji teda cítím, ale když za ni člověk poděkuje a přeje si, ať "jen tak dál a houšť!" a posychruje si to nějakým tím čarováním s živly ohně, vody, země a vzduchu, je to dycinky lepčí. A úplně nejlepčí to je, když nečarujete samy, když k tomu máte nějakou kolegyni, parťáka, nebo ještě líp celou grupu naladěných lidí. Někdy ale stačí jeden kamínek, aby se spustila lavina. Tak zkuste dneska u ohně, kde budete, oslovit lidi s tím, ať třeba napíšou na papírek, co chtějí spálit, co už jim neslouží, čeho se chtějí zbavit – jen pozor, platí tu stejná pravidla jako jsem psala u Moreny, nesmíte si přát nic proti jinému člověku nebo živočichu, to je něco jako "kletby, které se nepromíjejí" z Harryho Pottera. A vůbec nejlepší je odevzdávat posvátnému ohni věci, které vám škodí či neprospívají a žádat o jejich přeměnu, transformaci v něco, co vás posiluje a prospívá vám. Já teda budu u ohně, kde se půlka lidí ožere a nepochopí, co jim říkám, na hranici určitě bude figurína babizny a chlapi se možná i poperou, nebo poblejou, ale to je mi fuk. I kdyby se chytil jeden, dva nebo tři, lavina už jede...

Nám čarování výborně funguje s Barčou - umíme otevřít portál a dějí se pak věci. To třeba odjedete do nějakého cizího města a tam potkáváte lidi, kteří jsou inspirativní a věnují vám čas a pozornost a vždycky vás někam v životě posunou. Někdy nemusíte ani nikam daleko jezdit. Stačí vyrazit třeba do sauny nebo na procházku. Mám v životě mnoho takových momentů, kdy jsem pocítila dotek Všehomíra a můj život jako by se o kus pootevřel. Dříve jsem to vnímala jako zázraky. Úžasné dary, které se ale nemusí opakovat. Teď vím, že jsou to dary a že jsou tu stále, že jenom stačí nechávat oči a srdce a portály otevřené a ono to proudí. Teda, občas je dobře i zavřít a odpočinout si. A taky koukat, co vám tamtudy proudí - když je otevřeno moc dlouho, může se vetřít leckdo a leccos. No ale na to si přijdete samy. Je to jednoduchý - všeho moc škodí. Kromě lásky - ale to je na jiný článek.

Letos v té oslavě Beltainu jedu už několik dnů a hodně mi to jde přes tělo. Nepřekvapivě u mě. Zažila jsem teď sérii nesmírně silných saunovacích zážitků. Potkávám v sauně inspirativní lidi, zažívám neskutečně silné rituály (třeba metličkování se skupinkou rusky mluvících mužů bylo fakt megazážitek), poznávám novou hudbu (třeba Into the River od Starling Arrow – ach!), prožívám své tělo tak až ztrácí své hranice a já se rozplývám v horkém vzduchu a ledové vodě... Vrcholem byla Magická saunová noc naplněná až po okraj silnými divadelními rituály naskládanými po sobě natěsno tak, aby člověk zažil, prohřál se až po okraj, ochladil se v ještě stále ledové řece, chvilinku odpočinul pod hvězdným nebem a už byl vtažen do dalšího kola horka, hudby, vůní, příběhu a tak mnohokrát, až do noci, až k ránu, kdy už hranice mezi světy byla tak tenká, že jsme nebyli schopni rozlišit, co je realita a co jen představa, kde končí naše dimenze a kde prostupují dimenze další... Byla to síla. A mně posílila v přesvědčení, že si ten portál nosím s sebou já. Že stačí vzít za kliku a je to tady. Ten POCIT, PROŽITEK, to BOHATSTVÍ. A tak se i dnes večer, kdy zaplanou posvátné ohně, chystám vzít za kliku, otevřít portál a roztočit energii. A doufám, že vtáhnu ještě pár lidí s sebou. A že naše čarování bude mocné, že nám oheň i vzduch pomohou a přetransformujeme věci temné a zatěžující v ty, co nás posílí a posunou a nabijí. Ať zmizí moje pochybnosti o sobě, ať zmizí moje zbabělost, ať zmizí stud za sebe samou, ať zmizí starosti o to, co tomu řeknou lidi, ať zmizí zbytečná podrážděnost, ať zmizí obavy o hmotné zajištění, ať zmizí vztahy, co berou a nedávají, ať zmizí bolesti kloubů a zad, beďary, bolesti břicha, zbytečný chlupy a smrad z pusy...

Standadíž natřikrát!!!

Jak slavíte Beltain? Co si budete u ohňů přát vy?