205. díl Baru: Holky a mašiny aneb krize středního věku

Jestli takhle vypadá krize středního věku, tak zaplaťpánbůh za ní, povídá jeden můj kamarád trochu hystericky. Vzpomenu si na to, když cestuji v buse ze Suchdola a naproti mně na sedačce jeden muž vypráví druhému celý svůj příběh a životní filozofii.

Matka mě neporodila, abych se bál, tak se nebojím a bát nebudu. Začne, a tím přitáhne moji pozornost.

Ale řeknu ti, nejlepší ženy jsou na severu, severozápadě Čech … takhle věta mne díky mému původu zaujme …. v Chánově, dodá, a to mě trochu zarazí, odtamtud tedy nejsem… a pak pokračuje: kůže voňavá, nemusí se holit, žena má být chlupatá (hmmm, slyšíš to, Margit). A beru jen ženskou po 40. Kdyby byla třeba jen 39,5, neberu, to je prostě moc mladá. Ženská má být zralá, vědět, co chce a co má ráda. (… ten chlap má vkus)

A sex, sex musí trvat alespoň 4 hodiny, tuhle to uspěchala, já byl hotovej už za 20 minut. Taková škoda. (… ježíši…)

A nesmí mít kerky, ta ženská, to by byla jako chlap … musí být čisťoučká, bílá jako sníh…(tak tím pádem jsem ze hry) a má být blondýna, rozpovídá se chlápek: a chci audinu červenou tétéčko (nevím, co to je, ale asi nějaká síla motoru), pouštět si Depešáky (ty znám dobře, budeme zřejmě vrstevníci), a pak se zasní: nejlepší jsou stejný soupravy a brejle, to si koupíme, a budeme se pořád smát, to sluší každému….

Představím si sebe, jestli by se mi líbilo, jet v červeným sporťáku s chlápkem ve stejný teplákovce a vypalovat Depeche Mode. Z představ mě vytrhne chlápkův epilog, protože už přijíždíme do Dejvic: Vrátil jsem se do Čech omylem, deportovali mě z vězení … ale seděl jsem vždycky maximálně rok, musím to zaťukat… a skutečně to zaklepe na rám okna autobusu … škoda že naši už nejsou. Máma umřela, byla hrozně hodná, a brečel jsem jeden den. Táta byl hroznej prevít, ale plakal jsem pro něj tejden. No jo, bylo to tak, to je život. Já s Bohem usínám i vstávám. Dodává melancholicky. A svý ženě, teda bejvalý, měl jsem dvě ženy a s něma ty čtyři děti, jsem říkával: Deniso, tu trávu já kouřit nepřestanu. A vidíš, nepřestal jsem. S tím vystoupí oba pánové na Dejvické z busu. Aktuální intoxikací se zřejmě dá vysvětlit otevřenost toho muže. Tomu říkám rekapitulace životních hodnot. Možná taky krize středního věku. Anebo ne…

V minulém týdnu jsem se několikrát zastavila …. Na chvilku. Na sluníčku. Zpomaleně. Nechala se opalovat. Dala si kafe jako vzácnost. Protože se snažím snížit přísun kofeinu kvůli potenciálním úzkostem. Go slow. Jako bych poslední rok běžela, i když teď vůbec neběhám. Ale o víkendu zase začnu.

Červená kontrolka v mým autě pořád svítí. Rozhodla jsem se jí ignorovat. Když je hezky, stahuju střechu a smrad z benzínu mi začíná připadat sexy. Nedávno jsem parkovala vedle tenisových kurtů, kam vozím dceru a moje oldschool auto tam mezi všemi těmi sedany a limuzínami místních bohatců (oblíbený hovor matek se tu stáčí na kvalitu soukromých škol apod.) vyvolalo obdiv hned několika mužů. Tím bych mohla skončit, ale popravdě musím dodat, že to se právě ve svých mundůrech vracela skupina mužů zpět do věznice. A nebyli to evidentně zaměstnanci. Takže to vypadá, že když utajím kérky, mohu mít já a moje auto šanci u někoho, kdo se vrátí z výkonu trestu.

Minulý víkend jsem strávila na horách. S dcerou a rodinou své kamarádky, co má pět dětí. Každý den byl nějaký výlet, slunce svítilo a opalovalo a nabíjelo. V podvečer pak kamarádka vedla konverzaci se svými dětmi, že, až budou velký, že ji každý z nich bude mít na starosti jeden den v týdnu. Sedmiletý syn jí slibuje, že ji vezme do restaurace každé pondělí. Pak se baví o tom, co kdo z nich o ní řekne na jejím pohřbu. Děti se předhánějí v lichotkách. Syn se zamyslí a nakonec dodá: řeknu, že maminka byla hodná a že jsem rád, že teď teda ušetřím …. ty pondělky 4x měsíčně lezly dost do peněz 🤣🤣🤣. Co by řeklo moje dítě o mně, to nemám odvahu se ptát. Ale měli jsme moc fajn víkend. Cestování naším oranžovým Plurielem nás spojuje. Onehdy vytáhla z batohu svačinku z minulého týdne od tatínka. Pečlivě nakrájené papričky v Ikea pytlíku připomínaly po týdnu kvašení infuzi plazmy (žlutá) a krevní konzervu (červená, z jiného dne). Prohlásila však, že to není nic proti tomu, když minulý týden stále měla pocit, že cítí v rohu pokoje kozu. Zrající kozí sýr po pár dnech nabral na kvalitě … a to by prý přebylo i benzínový sexy odér našeho auta. V autě máme jen jediné cédéčko. Když nastartuju, spustí se vždy stejný song (už si to bez něj ani nedokážu představit). Dcera dělá dýdžeje. Když mě chce potrestat, stále pouští píseň číslo 10 (příšerný rock and roll) a za odměnu mi pak servíruje mnou oblíbenou romantickou 14. Tak přesně víme, na čem spolu jsme. Ale smějeme se tomu obě.

Apropos Koza. Nedávno jsme s jednou kámoškou zkomolily přísloví, ona povídá, že starýho kozla novým kouskům nenaučíš. A mně to ani nebylo podezřelý. Že to má být pes. Holt stárnu a blbnu. Takže od teď se držím toho, že ranní koza dál doskáče, a lepší koza v hrsti než holub na střeše.

Přemýšlela jsem o Margitině příspěvku o polyamorii. Vím, že pro mě to není. Neuměla bych to. Asi bych nedokázala otevřeně komunikovat s tolika lidmi. A navíc, já chci vždycky milovat právě toho jednoho chlápka. Mám v tom jasno. Moje krize středního věku jasně ukazuje, že nejsem nebinární ani jinak bi. Respektuju všechny ostatní, ale já jsem holka, co chce, aby jí chlap vzal do náruče. Aby s ní tančil. Aby měl řidičák a uměl řídit i starý auto. Nejlíp, aby byl kdysi na vojně. Aby mě pozval na oběd a zaplatil ho. Vlastně po tom všem zjišťuju, že se toužím někomu oddat. Někomu, ke komu budu moc vzhlížet, kdo mě občas "převálcuje" v tom pravěkém slova smyslu. A přitáhne domů mamuta, kterého naporcuje a já ho budu klohnit na kopru doma v jeskyni a u toho teda trochu remcat, že ani ty mamuti už nejsou to, co bývali.

Zažila jsem skvělej výlet na motorce. Tak když si představíte krizi středního věku jako klišé, je motorka typická rekvizita. Motorkářská holka sedí vzadu. Má helmu a rukavice a úzký kalhoty a křiváka. Takže vypadá sexy. Její úkol je se držet a zdravit okolní motorkáře (to jsem si osvojila vcelku rychle). Několik hodin sedíte s rozkročenýma nohama, takže zážitek je v něčem podobný opravdu dlouhému milování. Po obojím Vás totiž bolí kyčle. 🤣🤣🤣

Ale i jinak je v tom něco opravdu výjimečného, protože v ten moment odevzdáváte svůj život do cizích rukou. Na dálnici se krčíte za cizími zády proti prudkým nárazům vzduchu a je v tom něco hluboce meditativního. Na venkově se kocháte krajinou a spolu s řidičem se synchronně nakláníte v zatáčkách jako jedno tělo. Jízda na motorce je o oddání se. Musíte tomu druhému plně důvěřovat, protože za jízdy nejde vystoupit. Stížnosti není slyšet. Ale občas Vám zastaví na točenou zmrzlinu. A s těmi se o víkendech roztrhl pytel.

Dokonce musím uznat, že i dečka, kterou mi matka vnutila a která se mi vrátila jako bumerang v mém autě, má v těchto dnech příjemné využití.

Začíná sezóna pikniků a povalování se pod otevřeným nebem.

Tak já si ji teda nechám. V autě se může hodit.

Jeli jste někdy na motorce?

Co si myslíte o krizi středního věku?

Co by o Vás řekly Vaše děti na Vašem pohřbu?