210. díl, Margit: Hmyzí válečná trilogie aneb Mravenci v kredenci

Léto začíná. A s ním ohrožení mých základních jistot, mého primárního bezpečného místa, mého domova. Začala hmyzí válka.

Všude po bytě mám mravence.  Napochodovali jako každé jaro z balkonu, našli si cestičky ve škvírách a hodlají anektovat můj byt ke svému mraveništi. Ale já se nedám!!! Poučena předchozími lety mám už na polici mravenčí Biolit a nebojím se ho použít. Teda trochu se bojím - bojím se, že mi přiotráví kočku. Ale hřebíček ani pepř loni a předloni moc nepomáhaly. Tak jsem hned ráno, poté, co mě jeden mravenec probudil svým pochodem po mém obličeji, druhý ťapáním po ruce a další čtyři se mi promenovali po pelesti, vyhlásila chemickou válku. Ignoruju mezinárodní úmluvy - koneckonců smlouva s mravenčím národem nebyla dosud signována - a stříkám Biolit do všech škvír, které tuším ve zdech vedoucích na balkon. Mravenci padají jako podťatí. Sláva. První bitva vyhraná. Teď ještě zlikvidovat potravinové moly. A doufám, že letos nikdo nechytneme vši (v jednom ze svých příspěvků v minulých letech se k nám kromě mravenců nastěhovali i potravinoví moli a vši - to bylo výrazně horší). A hmyzí válka snad brzo skončí.

Mravenci v kredenci aneb válka pokračuje

"Ty jsi takovej idiot! Já tě uškrtim!!! To snad neni možný!!! Ty jeden...." ozývá se z dětského pokoje. Zůstávám v klidu, moje impulsivní princezna takto se svým bratrem komunikuje vcelku běžně (ve skutečnosti použila ještě hrubší výrazy, ale to by se tyhle stránky asi propadly studem do hlubin internetu). Když nadávání pokračuje, jdu nahlédnout, zda synkovi nehrozí fyzická újma, a on k mému překvapení uklízí.  Moje děti mají ve svém pokoji neskutečný nepořádek - a já se to v rámci paktu o neútočení snažím ignorovat a neřvat na ně kvůli tomu - mezi hromadou oblečení, učení, papírů, Rubikových kostek, talířů se zbytky jídla, papírky od bonbónů, kousky sušenek a čokolád a skleničkami se zbytky šťáv totiž pochodují zástupy mravenců. Vzhledem k tomu, že nepořádek se plynule přelévá až na dceřinu polovinu pokoje včetně její postele (ta tam sice nemá zbytky jídla, ale to mravencům nebrání v průzkumu), jsou mravenci skutečně všude. Potutelně se směju (samozřejmě jen v duchu), nechávám děti nadávat a uklízet a pouze krčím rameny, že holt je mravenčí sezóna a že oni rádi sladký a že to bez řádného úklidu asi nepůjde... Předávám dětem Biolit a jdu si číst do sítě na balkón

Mravenci v kredenci, na stole i na balkóně - díl třetí

Ty bestie expanzivní, ty megery šestinohý, ty potvory všežravý!!! Ty mi hejbly žlučí! To, že se roztahujou u dětí v pokoji a donutily je trošičku si uklidit (ovšem opravdu jen trošičku - včera jsem hledala synovy protiskluzový ponožky a našla za jeho postelí 9 různých ponožek různého stupně zašpiněnosti a smradlavosti, jednu plesnivou mandarinku, několik polomáčených sušenek různé rozdrobenosti, rozložený luk, papírová mávátka pro dětské cheerleaders, dvě Rubikovy kostky, spoustu prachu, několikero slipů jejichž stádium zašpiněnosti jsem raději nezkoumala a pod tím vším se možná skrývá i něco dalšího, pomalu nabývajícího organickou formu...), to kvituju. Ale tohle, tohle už fakt ty potvory přehnaly!!! Ožraly mi první letošní truhlíkovou jahodu!!!! To jim nedaruju! Vyrážím pro nový silnější a zákeřnější Biolit. Válka neskončila. Válka trvá.

Bojujete s hmyzem?

Donutíte svý děti uklízet?

A co Vám spolehlivě hne žlučí?

Douška - děti se nakonec rozhodly, že když už je fakt potřeba ten pokoj uklidit, rovnou si přestěhují nábytek v něm (vymyslela to dcera - čuchám geny po své matce, která měla potřebu přestavovat nábytek neustálou). Pracují na tom už třetí hodinu a zatím to vypadá, že budou dnes nocovat na balkóně, protože v jejich pokoji nebude kde. Pevně doufám, že to dokončí nejpozději před svým odjezdem na prázdniny...