231. díl Baru Navigace: Dar nebo prokletí?

S navigacemi mám … problém. Ne, není to problém, to není výstižné. Mám respekt i obdiv i odpor i úžas i vztek … Sleduji, jak lidé navigace využívají… A vůbec člověk v autě, řidič, to je plně diagnostická situace. Způsob jízdy funguje jako osobnostní test.

To, jak lidé řídí, zejména pak muži, plně odráží, jak žijí. Kdysi jsem žila s mužem, o kterém jsem byla přesvědčená, že mne v autě zabije. Že to nemůže jinak dopadnout. Jezdil rychle, předjížděl jakkoliv, trvale překračoval povolenou rychlost, řídil zběsile, ale přesně. Nikdy neměl žádnou autonehodu. Ale já se bála bytostně, protože mi šlo o život. A stejně jsem ho milovala. Život s ním, tanec s ním i milování s ním bylo totiž stejné, šlo mi o život. Nakonec to nebylo k životu. Rozešel se se mnou a po pár měsících mi zavolal, že se oženil s jinou. Byla jedna z těch, se kterými mne podváděl. Tehdy mi šlo o život naposledy. Tehdy jsem přemýšlela, jestli to přežiju. Přežila. Bylo to před dvaceti lety. Pak už jsem svůj život nikdy v sázku nedávala.

Další muži řídili různě. Jeden jezdil docela svižně, ale měl příšerný zlozvyk. Rád předjížděl. A to i v případě, že například za pět set metrů sjížděl z dálnice. Prostě auto před sebou předjel a pak začal brzdit a odbočovat. Nemohl si pomoci. Zbytečné. Tak zbytečné ohrožení. Brždění. Naštvání. Vytahování se. No, nemohl si pomoci… a vždycky měl puštěnou navigaci. Často ale jenom proto, aby se s ní dohadoval. Ona něco radila. On jel jinudy. Já jako spolujezdec byla stále svědkem přepočítávání a výzev k otočení se. Ale on nic. Asi to měl rád, tu její bezmoc. Dohadování se. Stálé návrhy. Dobré nápady. A testoval, co vydrží. Vydržela dost.

Teď chodím s chlápkem, co jezdí slušně. Když jsem s ním sedala do auta poprvé, byla jsem dost zvědavá. Co to se mnou uděIá. Jaké to bude. Budu se bát? Jak se jezdí s hybridem? (Hybrid je auto, ne chlápek 😉🤣.) Řídí dobře. Svižně, ale nebojím se. I když za řízení dělá spoustu jiných věcí a občas nadává ostatním účastníkům provozu. Je to až legrační. Pouští hudbu. Někdy posloucháme chill out, jindy operu. Když ho věc nezaujme, odmítá u ní setrvat. Autonavigace je pro něj prohra. Když není zbytí, podívá se kudy, a pak ji zase vypne. Zvuk navigace nepouští nikdy. Nechce, aby mu do toho někdo kecal. Když ji nechá na mou hysterickou výzvu zapnutou, stejně ji zapomene sledovat. Poměrně často bloudíme. Vždycky to ale dobře dopadne.

S ním jsem o navigaci začala vážně přemýšlet.

Kdy ji potřebuji? K čemu mi slouží? Chci ji? A co říká moje vnitřní navigace?

Pamatuji si na situace, kdy jsem šlápla na plyn, i když navigace meldovala: Hazard reported ahead! Připravená na cokoliv.

Ale většinou jí slepě důvěřuju.

Hlavně v cizím prostředí. Je efektivní. Vypočítá čas a já dorazím na schůzku přesně. Přejedu z místa na místo v rekordním čase. Vypočítáno na minuty. V plánování a time managmentu jsme obě velmi dobré. Ze svého pracovního času tak vytěžím absolutní maximum. Pomáhá mi. Jenže jak jsem to dělala dřív? Bože, já už si to vůbec nepamatuju. Už jako dítě jsem podle mapy navigovala svého otce za volantem po celé Evropě. Uměla jsem sledovat cedule. Taky jsem nějak musela trefit, ne? Jak jsem se orientovala v časech před navigací?

Když teď zapnu navigaci, oddám se jí. A občas se divím. Tuhle jsme jeli s dcerou a rodiči na výlet ve známých končinách, ale moje mamka pořád hlásila: Tak tudy jsem opravdu opravdu nikdy nejela. Já taky ne. A užili jsme si spoustu podzimní krásy.

Někdy jsem zvědavá, co mi navigace nabídne.

Nové perspektivy a cesty.

Umělá inteligence už se na nás možná ladí a vytváří nám speciální mód.

Například programy: Zážitkáč. Rebel. Šnekouš. Adrenalin. Kochačka. Courák venkovský. Lakomec bez poplatkový. Blbec. Sběratel bodů. Sběratel pokut.

Jaký žánr byste si vybrali Vy?

Po popsané stránce se pomalu propracováván k podstatě. K tomu, co Vám vlastně chci dneska napsat. Týká se to naší vnitřní navigace. Asi by se mělo říkat intuice. Ale já si ji představuji spíše jako tu krabičku v autě, která má přístup k mnoha informacím, které někdy třeba ostatní lidé nevidí, neslyší, ale my podle ní jedeme. Trochu to připomíná gay radar, který mi popisoval jeden můj trans klient, ale nevymezovala bych to takhle úzce.

Prostě životní navigace.

Pohybujeme se každý ve svém módu. Praktik. Hloubal. Spirtual. Efektiv. Lazygay. Vyhýbač. Řešič. Kecal. Správňák. Stýskal. Radovan. Rejpal. Psychouš.

Naše práce, ta psychologická a psychoterapeutická, je krásná, dobrodružná, ale zároveň nebezpečná …. Naše navigace nás často někam vede, jak postupně vyhodnocujeme informace …. může vypadat jako kouzlo, jak se dostáváme k jádru pudla … a samozřejmě můžeme taky zakufrovat, ale často dojedeme do nebezpečných krajin. Protože s našimi klienty jsou to výlety do vulkanických míst a my taky možná už na základě našich zkušeností víme a vidíme víc, než by bylo přirozený. Tempo výletu určuje klient. Někdy si přeju, aby to byla větší nuda a klídek. Možná vidět míň míň bolí. Mít méně vyladěnou navigaci. Protože tenhle týden to bylo, jako by se samy otevíraly skály a ukazovaly skryté poklady. Teda spíše kostlivce ve skříni … mám pocit, že mi lidé dávali dobrovolně klíče od svých skříní, já to teda otevírala a kostlivci vypadávali … asi ty Dušičky. 😉 Naši kostlivci jsou tu s námi.

Margit, myslím že je to vážná věc, že opakovaně chodíš s chlapama bez řidičáku. Ten příští prostě musí být řidič, jasný. A s navigací teda nevím. Dobrý by bylo, kdyby měl tu svou vnitřní dobře vyladěnou. A viděl tě jako jasný cíl. Jel přímou cestou k Tobě. Moc se neloudal. Měl slušný auto, kterým Tě bude vozit na výlety. V tom autě budeš moc jíst, ale nebude tam mega bordel. Bude Tě vozit radostně, svižně, ale bezpečně. A ty budeš chvíli jen spolujezdec. A budeš se moc koukat z okýnka a dělat playlist.

Věřím, že už jede, jen nevím, jestli někde po cestě není zácpa.

Tak vydrž.

Princezno ve věži.

Máte řidičák?

Jaký/á jste řidič/ka?

Používáte navigaci v autě?

A v životě?

A co Vám říká?

P.S. Moje navigace ještě říká, že začal podzim. Vede mne k tomu, že vařím hutná jídla (hovězí po burgunsku a polívčičky s knedlíčky), koupila jsem si novou teplou peřinu, několik vánočních dárků, zprovoznila jsem topení v bytě, pálím svíčky, zalévám čaje, oprašuji kašmírové šaty a zalézám do pelechu. A taky se mi zdál prazvláštní sen, kdy jsem zjistila, že mi na břiše roste zvířecí srst. :-) ...

P.P.S. ... když jsem tenhle příspěvek četla svýmu klukovi, povídá, že on vlastně teď takový hybrid je, a měl pravdu ...