235.díl Baru: Milenkou snadno a rychle aneb Tohle doma nezkoušejte

Tohle téma toužím uchopit už dlouho. Přenést se přes morální odsudky a něco o pozici milenky napsat. Dělám si spoustu poznámek a už mi vlastně zraje v hlavě celý velký příběh o nevěře. Jenže spousta toho je vlastně nepublikovatelná. Emocionální výkřiky. Vzlety a pády. Různé odborné názory, spousta pohledů laických (mezi nimiž samozřejmě nechybí také touhy po ukamenování a podobně). Nic z toho není pořádně k užitku. Ani to ukamenování by zjevně nepomohlo. Některé národy to zkoušely. Neúspěšně.

První, co mě k tématu napadá je: Pokud můžeš, vyhni se tomu dopředu. Je to jako mor. Bude Tě to užírat a zbavit se téhle vyrážky není žádná sranda. Léčí se to blbě. Když už to chytneš. Vakcína neexistuje. Na druhou stranu je to opravdu chytlavý, takže ten ekzém máš dříve, než se neděješ a vůbec Tě nenapadne, jak prudká alergická reakce může přijít. A zároveň je v tom velká spousta nefalšované lásky, něhy, obdivu, pozornosti, zájmu, kouzla, osudovosti, adrenalinu, inspirace a kreativity. Pocitu my dva proti světu. My to dokážeme. Ano, někteří to dokázali. Ale těch příběhů je málo a jak v tom bylo všem těm ženám, o tom se moc nepíše.

Chtěla jsem o milenkách a milenkovství (když se říká manželství a vdovství) uvažovat jako výzkumník na základě žité zkušenosti a napsat odbornou stať. Výzkumnou zprávu, která by obsahovala: Východiska v odborné literatuře, Metodologii IPA = žitá fenomenologická analýza, Výzkumný vzorek: několik žen, o jejichž milenkovství okolí většinou nic netuší, a přece to každá z nich zažila a některá žije už léta. Jsou mezi nimi různé popisované typy. Vdaná žena – Ženatý muž. Svobodná žena – Ženatý muž. I Vdaná žena – Svobodný muž. Mohly by tvořit specifické podkategorie… hmmm …. ale solidní výzkum na tohle téma pořád chybí a nějak mi to stejně napsat nešlo.

Tak se prostě jenom podělím o pár fakt ze života holek, které milují a udržují vztah (a některé už jen jedno z toho) s mužem, který žije jinde se svojí rodinou. Někdy jen s právoplatnou manželkou, obvyklejší je ovšem full verze, tedy: manželka, děti, domácí mazlíčci. Žádná moderní polyamorie, ale pěkně prvorepubliková klasika (tedy zatloukání, lži, vytáčky, blafování a kličkování). Ti pánové jsou mi v tomhle ohledu jedno, teď chci věnovat svoji pozornost těm mnohdy krásným a milým holkám, co jsou o víkendu samy, v rodině jsou oblíbenými hlídacími tetičkami, v práci třeba fantastickými učitelkami, často pečují o své rodiče a některé mají kočku, jiné psa, na papouška jsem nenarazila, ale nevylučuje se to.

Tak zaprvé, holky, milenkovství by mělo být legální až ve chvíli, kdy už máte něco odžito a jste ve fázi, kdy rozhodně nechcete děti. Buď vůbec nebo už ne (protože už nějaké máte a stačí Vám). Tehdy, máš-li dost odvahy, klidně si tuhle disciplínu zkus, ale do té doby zákaz. Je to horší než většina drog, které stát reguluje. Dokáže to život obveselit (ano před Vánocemi taky všichni popíjíme na vánočních večírcích), ale taky ti ho to může pěkně otrávit (kocovina morální i odvykací stavy jsou příšerné). Pro holky, co touží mít děti, někdy mezi třicítkou a čtyřicítkou, je to smrtelná zkušenost. (Nevěřte médiím a skandálům slavných. Většinou to takhle není, většinou z toho nekápne ani slušná dovolená.)

Za druhé, je to jako kdybych Vám tady popisovala život vozíčkáře. Je možné se s tím vypořádat, je možné v tom najít smysl života a někteří to dokonce dotáhnou až na paraolympiádu nebo do Stardance. Ale kdo z nás bychom si dobrovolně sedli na vozík.

Jak říká Margit: Být milenka je něco jako když si dobrovolně uřízneš ruku.

Já to přirovnávám k poruchám příjmu potravy. Za mne je to porucha příjmu vztahu.

Místo pravidelné a vyvážené vztahové stravy se nějakou dobu hladoví a pak se přejíte. Prostě za těch pár hodin do sebe nasoukáte, co jde, protože pak se přívod stravy zavře. Někdy na pravidelný časový úsek (dvojice s harmonogramem), jindy na neurčito (žijeme tady a teď). V mezidobích se podávají drobné jednohubky formou zpráv či telefonátů, ale to je různé dle možností a psavosti muže a jeho rodinného vytížení. (O víkendech převážně zdroj mizivý, takže jestli tě přepadne nějaká nemoc nebo neduha o víkendu, tak s odvozem na pohotovost rozhodně nepočítej. Je potřeba pěstovat i jiné přátelské vztahy. Pro tento účel by se hodil třeba spolek podobně postižených žen, které by si mohly vzájemně vypomoci. Zatím jsem na internetu nic takového nenašla.) Ale zpět k poruše příjmu vztahu: vztah probíhá v nárazech, nepravidelně, převážně v takzvaných okénkách. Rozsah okna je většinou několik hodin, u pokročilejších někdy dva dny. Tohle snášejí špatně zejména milenky – čekanky (ty co čekají, že se situace změní, muž se rozvede či jejich existenci legalizuje). Ty občas po intenzivním krmení následně strádají a křičí hlady. Některé dokonce zoufale kontaktují rodiny milence. Většinou však u tohoto stolu nebývají vítány.

Mnohem lépe jsou na tom ženy, které bychom mohli nazvat sportovkyně. Milenectví je pro ně sport, hobby, povznášející koníček a tyto ženy dle našeho stravovacího příměru nedají dopustit na zdraví prospěšné půsty. Při dobrovolném půstování se na každé jídlo těšíte, pochutnáte si, poctivě ho vytrávíte a jste šťastné, že nejste obézní, vybíráte si jen to, co Vám chutná. Takový vztah nikdy nezevšední. Nemá šanci. Sportovkyně si postupně vypěstují takový instinkt. Když vidí svého milence, už koukají se na hodinky (vidíte, vymezené jídelní okno jako u půstu). Nevědí, jestli svého milence snesou déle než 3 hodiny. Neví se, co je za horizontem těch pár hodin. Nikdy v těch krajinách nebyly. Život po životě. Život po mámě (si povídají dvě dvojčata v břiše mámy: Věříš na život po mámě?). Nikdy žádné praní špinavých ponožek. Nikdy žehlení košil. Žádné víkendy s tchýní. Nikdy ji neuvidí v natáčkách. Sportovkyně Vám řekne: Na dovču můžu jet s kámoškou, to si stejně užijeme víc.

Jsou ženy, co Vám milenkovství budou závidět.

Zejména ty starší, které v muži vidí zejména objekt péče. Říkají: Tak budeš sama a co? Nebudeš mu muset prát, posluhovat, starat se. Je to jen pro radost. Nebude ti furt pouštět televizi. A můžeš si dělat, co chceš. Co já bych za to dala.

Ano, to o prázdných víkendech skutečně můžete: Třeba se v sobotu ráno probudit ze sna, ve kterém jedete vlakem … a … koupit si jízdenku do Drážďan na trh a kafe … prostě tak. Dcera je u tatínka. Milenec s rodinou. Je v tom jedinečnost i trocha smutku. Čtete si. Několik hodin a to je paráda. Ale teda nemáte si o tom s kým povídat. Ale můžete napsat zprávu, která možná bude doručena (a někdy taky ne) a při troše štěstí i přečtena. Nemáte se na koho rozčílit. S kým se pohádat. Na koho v mrazu čekat před obchodem. Nikdo se netváří kysele, když si chcete něco v obchodě vyzkoušet. Nikdo nepodupává významně. Nikdo Vám neleze na nervy. Zásadní dovedností milenek je se nelitovat. Takže žádné výroky typu: moje nervy jsou úplně opuštěné.

Suma sumárum: Když na to tak myslím, rozhodně bych takovouhle zkušenost nepřála svojí dceři.

Přeju jí, aby si našla hodného chlapa, jako je její táta.

Co své přítelkyni jezdí odhrnovat sníh.

Mně tak někdo odhrne krajku z podvazku. Není to špatný, ale vlastně to nějak nestačí.

Vztah tvoří vzájemný prdění pod dekou. Ne že bych si v meteorismu nějak libovala, ba naopak, je to něco, co mě celý život obtěžuje, ale je to o přijetí …

To jí moc přeju. Vzájemné přijetí. Ale taky jí přeju, aby toho svého chlápka jednou vášnivě milovala. Aby zažila sílu toho kouzla, které se neptá a pohlcuje. Je to chemický zázrak. A kdo jednou ochutnal, chce tu touhu zase někdy potkat.

Nakonec nabízím takový obrázek ze života.

Vidíte je. Ten pár. Krásní bohatí zamilovaní lidé po ránu v kavárně, co si dají tři snídaně a ještě párky, protože jsou zfetovaní endorfinem. On je velkopanský, ona něžná. Krásná, zčervenalá ranním orgasmem a tajemstvím podvazků pod teplými kašmírovými šaty. A ráda nosí podvazky a kožichy a mejkapy a chuť má vždycky na ženský, jak na ženský, tak na chlapy. Pobrukuje si. Na ženský chuť nemá. V tom má jasno. A taky nemá ráda mejkap. Ty pudrové masky na obličeji. Stačí, že má svou vnitřní masku. Masku síly, soběstačnosti, sebepéče ….

Není přeci žádná hysterka. Teď se nají. Nají se nejen těmi snídaněmi, nají se i pozorností, něhou, péčí, objímáním a tulením. No tak pak bude mít chvíli hlad. Už to zná. Už se nebojí. Už ví, že na tohle se neumírá. Že se zase jednou nají. Tak může si vždycky přeci koupit sama sobě kytku. I pugét, když na to přijde.

A doma, když pak on odejde, se s gustem převleče do pohodlných spoďárů.

Tak tohle byla moje dnešní úvaha, abyste se trošku odprostili od tématu všudypřítomného Adventu. Dneska žádný svíčky, výzdobičky a adventní kalendáře. Každej teď myslí na pospolitost rodin a já teď myslím na holky, paní a babičky, který to mají v něčem sakra těžký, ale nemluví se o tom. Nehledě na to, že svátky, víkendy a Vánoce zejména jsou pro námi sledovaný druh skutečným testovacím obdobím.

Odsuzujete milenky ženatých mužů?

Byla jste někdy milenkou ženatého muže?

Čekanka nebo sportovkyně?

A je to porucha příjmu potravy nebo zdravý půst?