240. díl, Margit: Jak na Nový rok
Jak na Nový rok, tak po celý rok. Prý. Pokud bych to měla vztáhnout jen na ten první den v roce, nebylo to vůbec špatné. Po Silvestru u Barči jsem se probudila u ní v obýváku, byla snídaně, procházka, oběd, nad kterým ohrnovala nos jen Bářina dcera (ale ta jí jenom suchý housky a Brumíky, takže jsem si to nebrala osobně), odpoledne klid doma s dětma, romantický seriál s dcerou, vaření se synem... Fajn to bylo. Silvestr byl taky fajn. Se třemi vlastními a jedním vypůjčeným adolescentem jsme prochodili kus Hradčan a okolí, dali si skvělý oběd v asijské restauraci kousek od místa, kde jsem kdysi koukala z nádherné terasy bosá na Strahovský klášter a poprvé v životě byla s mužem, kterého jsem si myslela, že si vezmu a budu s ním mít děti. Zašli jsme na výstavu betlémů - děti se mnou letos v adventu na žádnou nechtěly, ale teď v partě neprotestovaly; sice to nebyla žádná z těch velkých, námi dříve tradičně navštěvovaných, ale lepší než drátem do oka, aspoň jsem konečně zjistila, kde že je ono vyhlášené Keplerovo gymnázium. Tradičně jsme sbírali body v bojovce, kterou Baru netradičně nepřipravila předem a úkoly jsme vymýšlely za pochodu. Prošli jsme si naboso venkovní senzomotorický chodník a vzbudili pozornost skupinky turistů, houpali se na šibeničních houpačkách, hledali náhrobky, bloudili, smáli se, prošvihli galerii, bruslili (někteří) a večer skoukli Vlka z Wall Street, snědli hromadu dobrot, vypili lahev nealko Ginu (někteří), vypracovali laborky z fyziky (někteří jiní), zatančili si, bouchli jahodové šampáňo a do noci povídali (někteří titíž, co dělali ty laborky). Bylo to fajn. Moc fajn.
Kvůli tatínkově chřipajzně u mě zůstaly děti o týden déle. Mohly jsme s dcerou dokoukat ten romantický seriál a synátor v nějakém záchvatu pomatení mysli uklidil kuchyňskou linku a jednu polici se zásobama. Normálně bývá dost protivný, nesmím na něj mluvit, nejlépe vedle něj ani nedýchat, ideálně ve stejné místnosti ani nebýt. Pokud zrovna nesedí u Playstationu nebo neleží v posteli a nekouká na mobilu na nějaká videa, klátí se po bytě a hledá, co by snědl. Naštěstí si sám uvaří a občas uvaří i pro sestru či pro matku. Už to není můj mazlivý chlapeček, zatím je ale jeho puberta poměrně snesitelná - pokud se teda nevzteká, že mu spadla WiFi při důležitém zápasu ve FIFA.
Taky jsme chystali dceru na hory. Několik let nestála na lyžích - odmítala to, protože se jí na začátku puberty, když už lyžovala relativně slušně, kluci v čele s jejím bratrem posmívali, že lyžuje hrozně, tak začala natruc plužit a následně odmítla lyžovat zcela. A protože je tvrdohlavá po tatínkovi, a protože korona překazila školní lyžařský kurz pro celý její ročník, stoupne si teď na lyže asi po 4letech. Pán v servisu se mě ptal, jak lyžuje a byl na mě velmi nepříjemný, když jsem říkala, že nemám nejmenší tušení. Dneska ráno odjížděla, celá zelená úzkostí, že tam bude hrozně moc lidí, že jí to na lyžích nepůjde, že jí bude blbě v autobuse, že bude se čtyřma holkama na pokoji a jak to všechno proboha zvládne... Já sama měla pocit, jako bych jí vypravovala na studia do Austrálie a ne na týden do Krkonoš a teď netrpělivě čekám na zprávy a doufám, že se jí tam bude líbit. Vnutila jsem jí s sebou náhradní termoprádlo, péřovou vestu a několik kondomů. Jeden nikdy neví. Po prvním odpoledni na sněhu prohlásila, že chce domů. Tak doufám, že ji to přejde.
Nový rok je pro mě podivně rozcitlivělý, bezdůvodně teskný, místy podrážděný, občas bezchutný. Jednak v práci zažívám neskutečný KOPR (Kurevský Odpor K Práci - kdyby někdo neznal tuto zkratku), druhak jedu v takové podivné lítosti a melancholii. Oblíbená Silvie hlásila něco v tom smyslu, že to teď po těch svátcích prožíváme trochu jako by nás vytáhli z příjemné teplé vany vystrčili na mráz - to je dost přesný pojmenování. Trochu pomáhá malování, básnění, spaní, saunování, masturbace a CBD gumídci. Snad to vydrží.
Těsně před koncem roku jsme byli u kamarádů na chalupě. Nemohla jsem spát, protože mi do postele zostra svítil měsíc v úplňku. Vzala jsem nakonec do ruky poznámkový editor v mobilu a zrekapitulovala si rok 2023. Přiznávám, že nebýt fotoalba, na spoustu okamžiků jsem zapomněla... Celkem hodně jsem cestovala – v cizině i po Čechách - Thajsko, Rakousko, Jeseník, Litomyšl, Lipno, Hluboká, Chrudim, Budislav, Řím... V milostném životě dělala několik kotrmelců, zažila několik skvělých potkání a nějaké ty propady a pády, pokusila se žít polyamoricky, vyzkoušela úplně nové zážitky (a to se v mém věku rovná téměř zázraku!)... Naučila se spoustu nových věcí na různých kurzech, potkala nové přátele a některé staronové... V pracovní oblasti došla k několika velkým sebe-ujištěním a připustila novou cestu... A víc se zas přiblížila sama k sobě. Teď, v prvních dnech roku 2024 jsem sice trochu rozteskněná a celkem dost unavená. A zdá se mi, že mám přepálený konektory pro partnerský vztahování. A nevím úplně, kam vlastně směřuju a co v životě chci a rozhodně nemám žádná novoroční předsevzetí, snad jen, abych byla převážně spokojená. Ale jsem s tím vším nějak v klidu. Nějak v hloubi duše vím, že je všechno v pořádku a tak, jak má být.
A tak vám posílám ještě dvě, nebo radši tři, básně - poslední loňské a první letošní - a přeju vám, ať se máte v tomhle roce dobře, alespoň většinou.
P.S. Dáváte si do nového roku předsevzetí?
Po-cit
Takovej ten pocit,
jako když usrkáváš horký mlíko s medem a skořicí.
Takovej ten pocit,
jako když jsi až po uši zabalenej v beránkový dece.
Takovej ten pocit,
jako když ti mámin měkký hlas zpívá ukolébavku.
Takovej ten pocit,
jako když se celej ponoříš do teplý vody s voňavou solí.
Takovej ten pocit,
jako když tě do nosu praští vůně domova.
Takovej pocit chci mít,
až se s tebou budu jednou milovat...
Ženská
Tančila la la la
Zpívala la la la
Plakala la la la
Ruce si krví zmáchala...
Rodila la la la
Kvílela la la la
Chovala la la la
Boky si mlékem zmáčela...
Křičela la la la
Líbala la la la
Stříkala la la la
Nohama v blátě se brodila...
Lunární
Kdyby mi měsíc nesvítil do tváře
Mohla bych možná spát
Kdyby mi měsíc nesvítil do tváře
Mohla bych s tebou se milovat
Kdyby nebylo Luny.
Kdyby se úplněk nelepil na paty
Mohla bych možná snít
Kdyby se úplněk nelepil na paty
Mohla bych v tobě se utopit
Kdyby nebylo měsíce.
Kdyby se Luna za mraky schovala
Byla bych možná spokojená
Kdyby se Luna za mraky schovala
Byla bych na chvíli tvoje žena
Jen kdyby nebyl dnes úplněk.