242. díl, Margit: Pod bodem mrazu

Už je zase hodně pod nulou. Všechno namrzlo, někteří lidé nevychází ven, jiní nosí na botách gumičky s kovovými hroty, další si lámou končetiny. Dokonce napadal lehký sněhový poprašek a slunce bylo tak milé, že do něj několik dnů za sebou pouštělo jiskřivá prasátka. Miluju tohle počasí, to už jsem několikrát psala. Letos mám ale dojem, že mi zamrzly trubky s energií. Ne a ne se rozpohybovat, ne a ne najít nějakou radost, spokojenost, chuť života. Chodívám na procházky (když to jde) a kochám se mrazivou přírodou. Dotýkám se stromů, rozpouštím pod rukama sníh, hladím vodu. Prý se v tom mrazu čistí energie. To je dobře. Je to potřeba. Nevadí, že zrovna já si připadám jak medvěd a mám potřebu zalézt do brlohu a nic nedělat... Chvílema si připadám, že je mi stopadesát. Všechno mě bolí.

Zažila jsem parádní holčičí večírek. Ev pozvala ženy a holky na "hadrovíno" a my se hrabaly v hromadě navzájem doneseného šatstva, přetahovaly o blištivé či hebké kousky, chodily v podprsenkách nebo bez nich, převlékaly se, hodnotily, šipovaly, co komu bude zaručeně slušet a který kousek bychom nepřály ani staré tetičce či berlínskému úchylovi, posdílely několik hacků, jak uchytit prsa tak, aby hezky vypadala v šatech bez ramínek, chechtaly se, ujídaly dobroty, popíjely víno, čaj a cokoli, na co měl kdo chuť, mazlily kočky, střídaly češtinu s angličtinou, mluvily o dětech různých věků, mužích různých rodinných stavů, menstruačních pomůckách, různých formách sexu a sexuálních pomůcek, o cestování, jazycích, háčkování, pěstování pokojových rostlin, skládání puzzle, zvracení a ptačím mléce, pečení s THC i bez, o migrénách, náhodách, co žádnými náhodami nejsou, životě v různých evropských městech, artróze, olivách, tanečních a zelené barvě a dalších a dalších věcech a hlavně se cítily absolutně uvolněné, přijímané, veselé a spokojené. Slunečné odpoledne v mém zamrzlém bezčasí...

A taky jeden parádní večer jsem zažila. Taneční přechodový rituál. Přechod do roku draka. Na oltáři se vyjímala soška draka a samurajský meč, nad DJ-em svítil ohnivý obraz majestátného ohnivého draka. Rozpustila jsem se v tanci. Ve svém těle hýbajícím se do rytmu i v tanečním potkávání s druhými, s muži i se ženami. Krásná energie, krásný zážitek. Divoké bubnování i jemňoučké mazlení s tóny, potkávání s energiemi, vzrušení, mazlení, hravost, něha, veselost, provokace, divokost... Vzpomínání na předky i vlastní minulost, někdy to bolelo, chvílemi přišla lítost. Ale taky hrdost a síla a odhodlání žít a přežít a posunout se. A pak zas bytí v přítomnosti a chystání se na přestup do nového roku. Do čínského Roku draka. Nastane za pár týdnů.

Šermíř tvrdí, že s tím přestupem možná souvisí moje lítostivost, která mě stále neopouští. Exmanžel si zase myslí, že jsem od něj a od dětí chytila chřipku, co se z ní on nemůže už třetí týden vyhrabat. A já si střídavě říkám, že jsem stará, potřebuju míň pracovat, mám málo sexu, chytla jsem tu chřipku, nefunguje mi štítná žláza, mám málo sexu, málo chodím ven, přetáhla jsem se a potřebuju zvolnit, mám málo sexu... Tak uvidíme. Už mě nebaví ani malovat a psát poezii... Třeba je to normální zimní brlošení. Dávám tomu měsíc. Nejdýl do narozenin. Pevně věřím, že se to posune. Mám letos dvanáctý. Po čtyřech letech zas přestupný rok a datum, který mám v rodným listu a občance. Jsem drak. Ohnivý drak. Dračice. Teď teda trochu bez energie, ale ono to určitě zase přijde. Třeba to odstartuje čtvrteční úplněk, co se při něm zamilují prý i ti, kdo už na lásku nevěří, nebo Hromnice, Imbolc, při němž se pálí vánoční jmelí a hluboko v zemi začínají klíčit první jarní semínka nového života, nebo třeba na tom narozeninovém mejdanu...

P.S.

Jak jste na tom touhle zimou s energií vy? A když máte energie málo, raději zalezete do brlohu, nebo radši vyrazíte ven přervat to nějakou aktivitou?

P.S.2

Jo a potkala jsem s Baru úplnou náhodou Nástěnkáře - takže věřte jí, žije! A vůbec nevypadá jako úchyl (i když teda můj typ to rozhodně není).