249. díl Barbora neumí čísla, a i jinak je to průserářka

Píšu příspěvek a divím se, jak je možný, že na mě vychází sudý díl. Kulatiny přece vždycky píše Margit. No jo, jednou jsem se spletla (mrkněte na návaznost a 234. díl), a už v tom jedeme obě. Jejda holky. Tak jsme si ubraly pár dílů, nobóže, je to jako ubrat si pár let na večírku, tak teď teda pokračujeme, ale zase je tam díra. Šmankote .… Náš blog je teď svetr s jedním podivným pleteným řádkem, kdy se pletařka zamyslela, myslela na bůhvíco a takhle to dopadlo. Jde to se mnou z kopce.

Ovšem, nejen to, přátelé, nejen to.

Tenhle díl by se taky mohl jmenovat Brýle se bez brýlí špatně hledají aneb den navíc. Pochopíte.

Skvostný večírek, ten Margitin, diskuse o historii, otevřená flaška, božský tanec, blízkost, stálé posouvání odjezdu, dítě samo doma, olupující se čerstvá kérka na zádech, ale i tak je třeba mít šaty s otevřenými zády a taneční boty, Markétiny děti a Říkal si hurikán v jejich pojetí, salsa, Sladké mámení, Makarena a další experimenty.

V jedenáct hodin vážná zpráva a možnost klesnout do náruče dvou žen. Protože to, co se před 14 dny zdálo nadějné, bylo jen posledním pozdravem a díky za něj. Budiž Ti země lehká, pokoj Tvojí duši, milá Růženko, a k MDŽ si bohužel už nenapíšeme.

A potom a možná právě proto, jsem nakonec na večírku do půl druhý a je to mimořádně vydařená akce.

Ve 2:00 jsem doma.

Poslední dějství je ovšem propadák.

Naivní dobrý nápad se rázem stane průserem.

Ne, opravdu jsem se nikde nespustila a nechytla v taxíku AIDS.

Jela jsem Boltem s jedním z Margitiných kámošů, měl můj domov po trase a chtěl to zaplatit. Gentleman. Neberte to.

A pak si blbě zapnete kapsu a jste ve 2:00 doma, ale bez telefonu.

Vypadl mi v autě.

Někomu zavolat, ale komu?

Margit spí.

Filipa neznám a nemám na něj číslo.

Na chytrých hodinkách mohu sledovat pohyb telefonu…

Pá páááá.

Co zavolat komu?

Ale zavolat čím?

Páč bez telefonu se špatně telefonuje. Jako bez brýlí se brýle špatně hledají.

Dcera spí. Telefon má zamčený. Pin nevím. Její spící obličej (jo, vážně jsem to zkoušela), to nebere.

Probudím ji a ona mi dovolí si zavolat. I v rozespalosti je vtipná, povídá: Máš to jako v lochu, máš nárok na dva telefonáty, tak si dobře rozmysli, kam to bude.

Volám Margit, ale ta už má vypnutý telefon a dělá bůhvíco.

Píšu zprávy, pak se mi dceřin telefon zamkne.

Můj telefon se ve svém pohybu zastaví a někde parkuje.

Se.u na to.

Jsou 3. Jdu na dvě hodiny spát. Ale bojím se usnout, když nemám budíka.

Je v telefonu.

V 5 ráno se probudím a nemám odvahu ještě zdřímnout.

Potřebuju na dnešek hotovost.

Výběr peněz z bankomatu v 5 ráno. A kdo zná pin? Pin je v bankovnictví. Bakovnictví je kde? … Tu kartu mám cca měsíc, doufám ve svou chatrnou paměť a zbytkáč k tomu, úúúúf, napodruhé, ale prachy mi to dá. Kartu nesežere. Uvědomuji si, že bez potvrzení telefonem nemohu dnes udělat žádnou on-line platbu.

Ráno musím říct dceři, že babička v noci umřela.

A tak se obejmeme a dneska nepůjde do školy, ale omluvenku, to jí nenapíšu, ta je totiž kde? V bakaláři. A ten je kde? V telefonu.

Já do práce ale musím a ona jede do školy se mnou.

Městskou nejedeme. Lítačku mám víte kde.

Jedeme autem bez navigace.

Pouštíme Vivaldiho ze starých cédéček. Jinou hudbu mám samozřejmě taky TAM.

Cestou vedeme hovor o tom, jak má člověk truchlit, jaká je správná podoba, trvání, míra…každý to máme jinak.

V práci udělám jen to nejnutnější.

Píšu mail do Boltu.

Tam se se mnou odmítnout bavit, páč já jsem žádnou jízdu neobjednávala, to víte GDPR.

Kolem desáté se ozve Margit a konečně dostanu číslo na jejího kámoše.

Takhle se získávají čísla na chlapy.

Píšu mu.

Snažím se vysvětlit, co potřebuju. Vzpomínám, že říkal, že jede do Barcelony. Tak doufám, že neletěl už dneska.

Můj telefon stále někde stojí.

Kámoš zareaguje. Konečně.

Je zlatej, sedmkrát volá taxikářovi. Ten zřejmě celé dopoledne spí.

Já celé odpoledne vedu on-line kurz.

Nebudu to natahovat. Tuny zpráv a díků.

V 18:15 za 1500Kč nálezného (nabídnu 1000, ale taxikář chce ještě něco na benzín), mám telefon zpátky.

Chci jen ticho a klid.

Vanu.

Po jednodenním absťáku od Instagramu se mi hned nabízí konverzace.

Píše mi cizí muž s lákavým profilem. Fakt model.

Minule to byl James, který pracoval na ropné plošině a umožňoval konverzaci v angličtině, měl dceru, a jeho mexická žena zemřela po experimentu s drogami.

Obracel mne k Bohu. Přál mi ranní požehnání a večer uzavíral boží vděčností.

Dnes je to zase James (teda přemýšlím, jestli je to vždycky James).

Německý voják na misi v Iránu.

Tomu umřela žena před čtyřmi lety při autonehodě. Ano, vdovci jsou v kurzu.

Fotka je teda super, to si dali vážně záležet.

Hned se ptá, kolik mi je, na můj životní status, čím se živím a jak stará je dcera.

Počítačovou češtinou, ale nabízí i konverzaci v němčině. Že prý se nudí a byla sem mu sympatická a chce si povídat.

Napíšu, že jsem rozvedená s dcerou, chodím se ženatým mužem, kvůli kterému jsem se rozvedla, a čekám až odejde od rodiny.

Následuje poučení: Muž s rodinou a vy myslíte, že opustí svou ženu a děti, aby byl s vámi, to není správné.

A pak hned: Udělala jsi špatné rozhodnutí opustit vlastního muže.

Je to jasný, po modulu "Bůhtižehnej", nasadili modul "Moralista".

Díky za Vaši zpětnou vazbu k mému životu takhle v pátek večer.

Bez toho telefonu to snad bylo lepší.

Jaký asi bude příští InstaJames?

Měli by nasadit českého intelektuála, co má vztah ke knihám, četl Nietscheho, Junga a ví co je fenomenologie a nabídne se, že mi pomůže odtáhnout nákup z Lidlu, a u toho mě bude nenápadně ošmatávat … a občas vyšvihne báseň. Samozřejmě má rád cestování a má spoustu volného času. Je svobodný (ne opravdu mu nemusela umřít žena, stačí, když se ve slušnosti rozejdou a dobře se stará o své děti).

Ale tady to asi nedá ani AI. No nic.

Ztratili jste někdy telefon?

Co všechno tam mátee?

Měli jste někdy digitální detox?

Píše Vám James?

P.S. Všimli jste si ráno a večer, jak mocně zpívají ptáci. Už se nám vrací z teplých krajin, tak nastražte uši.