252.díl, Baru: Pustit si do života trochu Chomutova a písečná bouře

Dneska příspěvek nebude. Margit se potuluje po Itálii a Baruna se fláká po severu Čech. Jedna nemá notebook, druhá čas.....

Apríl!!!

Příspěvek bude. Ale až v pondělí večer. Páč oba fakty platí. See you.

Děláte apríly?

Máte rádi Velikonoce?

A Hodovačku?

A myslíte, že Margit vyšlehá nějaký Ital?

A znáte Zelenou kurtizánu?

...

Měla jsem pět dní volna.

Je pondělí večer a já mohu zodpovědně vyhodnotit průběh velikonočních svátků.

Kolik příbuzných. Tolik zážitků.

S dcerou na chalupu k tetičce a strýčkovi. Dva dny.

S Drahoušem do Chomutova k jeho rodině, přestěhovat babičku do důchoďáku. Dva dny.

Bleší trh v Málkově hodinu.

Ikea. Hodinu.

Moje rodiče na Severu a návštěva bráchy s jeho svéráznou rodinou. Dva dny.

Že to nevychází?

Ne.

A to nechtějte vědět, jak se ten čas odehrával pocitově.

Zatímco Margit objela půl Itálie, já jsem podnikla skromnější, ale zato dobrodružnější misi po příbuzných. Vyberu jen to nejpoddstatnější. Vynechám nabourané auto, návštěvu pohotovosti, vůni důchoďáku, malování vajec a obrázky příšerných čokoládových beránků s bazedoidníma očima.

Co nemůžu vynechat je písek ze Sahary a Zelenou kurtizánu.

Jsem holka ze Severu, od Děčína, takže jsem si říkala, že Chomutov mě jen tak nezaskočí. Vlastně je to s Drahoušem jedna z našich podobností. Už jako děti jsme pochopily, že musíme pryč. Za vzděláním, za jinou zkušeností, za velkým městem. A přitom v sobě cítíme ty severočeské geny, které se nedají zapřít.

Jedeme v sobotu po dálnici z Prahy do Chomutova a míjíme chemičku.

A Drahouš říká: … a právě tady se to ve mně někde změní, tady cítím uvnitř to volání domova, tady v těch místech se stávám chomutovákem.

A pak nás to vtáhne.

Obě jeho rodiny, mámina i tátova.

Jsou laskavý, družný a je s nimi dobře.

Stěhování babičky je rychlý.

Hotel Hřebíkárna je boží jako vždycky.

Svítí sluníčko a Bezručovo údolí se probouzí jarem.

Drahouš se pořád ošívá a stěžuje si na písek ze Sahary.

Že prej mu leze všude. A svědí. A že má pocit, že za chvíli vysmrká dvě písečné homole.

Myslím, že by mu bylo lépe, kdyby už ty zprávy na internetu nečetl.

Pak jdeme na jedno s jeho bráchou a mámou.

Mezi paneláky, kde je Severka, Jitřenka a Luna.

A tehdy přichází na scénu Zelená kurtizána.

V Jitřence.

Na zahrádce.

Po dvou zelených pivech s tímto hravým názvem už je jasný, že domů jen tak nepůjdeme.

Přichází Velikonoční kraslice, Zlíchovské speciály a Nectar of happiness …

Vlastním tělem ubráním třetí vitrínu, kde jsou piva s 22 procenty a Drahouš se vyptává, proč se to pivo jmenuje Vypínák.

A pak se jde do Luny.

Prej na dvě a domů. Pchee.

Takže bar Luna a Drahouš zpívá karaoke a roztančíme celý bar.

Jak začnou lítat panáky, zdrhneme.

Nutno poznamenat, že jeho máma je celou dobu s námi a je fakt dobrá.

No, měla bych ve svém věku a při svých zkušenostech vědět, jaké bude ráno.

A stejně mě to překvapí.

Snažím se nepozvracet. Nezvládnu do sebe dostat ani kafe. Jedeme na vetešák do Málkova. Procházíme mezi bizarditami a mně smrdí úplně všechno. Dokážu se nepozvracet.

Drahouš zapomene na chvíli na prach ze Sahary a pečuje o mě. Koupí mi Redbull na benzínce a nesměje se mi. Já se teda sama sobě směju, protože jak jsem stará, tak jsem blbá. Pak jdeme k tátovi a Macešce. Jsem šťastná, že to není moje první návštěva, protože jako troska se do rodiny vážně zapsat nechcete. Maceška kouzelnice odněkud se samozřejmostí vytáhne vývar a řízek a bramborový salát a vaječnou roládu. Snažím se nepozvracet. Ale po pár lžících vývaru se mi pomalu vrací dobrá nálada a přichází úleva. Hlavně už nic zeleného. Hlavně ne zelené pivo.

A pak se chechtáme a já poslouchám legendy o dědečkovi proutníkovi, o tom, co všechno je z Německa a v čem to je lepší, a zážitky z Egypta, kde tráví zimu polovina chomutovské populace. Pak nemají být opálení.

Když odjíždíme, je mi dobře.

Vezmeme to přes rychlou Ikeu.

Drahouš se vrací domů.

A já jedu k našim.

Pro ještě jednu dávku Severu.

Moje auto má na sobě slabou vrstvu saharského písku. Egypt zjevně přichází za námi.

Dojedu na svůj Sever.

Maminka má velikonoční výzdobu.

Otec vyvěsil zástavu na oslavu Německa, které právě legalizovalo THC.

Ano, v Německu je všechno lepší.

Zdá se, že Sudety se téhle stopy prostě nezbaví. A že naše rodiny mají četné podobnosti.

Potěším se s rodiči a shlédneme film Tancuj Matyldo.

Gratuluju svým rodičům, že mohou být v klidu, neboť všichni jejich rodiče už jsou mrtvý.

Za chvíli vyrazím domů.

Nechala jsem kočce otevřeno na balkon.

Očekávám, že budu mít v obýváku dunu. Z Egypta.

Viděli jste Saharský písek?

Byli v Egyptě?

Jezdíte nakupovat do Německa?

A v kterých místech cítíte nejvíce sílu svého původu?