259. díl, Margit: Na výletě

Na výletě

v mimosvětě,

jednou nohou,

všema chlupama...

Na výletě v mimosvětě

svý bolesti jsem nechala.

Byla jsem holotropně dýchat. Den po narozeninách svý mámy. A mým záměrem bylo vrátit se do svého porodu a nějak porovnat, co tam bylo těžký. A že to těžký bylo. Aspoň co máma vyprávěla. Dodržovala jsem doporučené odlehčení stravy, absenci omamných látek i vyloučení sexu a kontemplativní stav. Už pár dnů před dýcháním mi lidi říkali, že působím dost mimo a jestli mi něco není. Teď, po dýchání, se mi děti smějou, že vypadám furt jak zhulená, mimo realitu a moje máma si dělá starosti, čím že se to trápím, že mám hrozně smutnej výraz. A já si přijdu jen unavená, rozvolněná... Před dýcháním jsem si vytáhla kartu, kde byla ženská postava s rozhozenýma rukama a nohama, chyběl jí kus hlavy. Roztříštěná - napadlo mě. A do očí se mi vehnaly slzy... A pak jsem dýchala, hudba duněla a mně po chvíli začaly brnět prsty a obličej. A pak přišly křeče a to už na mě sahaly asistentky a dotýkaly se mého těla. Ramenou, břicha... A já tu jednu chytla pevně za ruce, držela jsem se jí jak šprušlí postele a ta druhá mi tlačila na pokrčené nohy a já se prohýbala do oblouku a mým tělem vedla otevírající se roura od dokořán otevřených úst k rozevírající se vagíně. A já křičela, hlubokým, přehlubokým hrdelním hlasem, a tlačila a ony mne jemně povzbuzovaly a všechno to napětí postupně odcházelo... A pak jsem ležela s rukama a nohama doširoka rozhozenýma, všechny svaly naprosto povolené, úplně uvolněné a jedna za asistentek mě hladila po tváři a já byla šťastná. Právě jsem porodila sama sebe... Možná i svoji mámu, svoje děti, všechny a všechno... A pak jsem usnula, nebo odletěla, do oblak a do moří, do nikam a do všudykam, rozplynula se v nekonečnu... Na závěr jsme malovali mandalu. Ta moje, majestátně rozkročené M, mezi silnýma nohama zářící drahokam ve tvaru pičky a kolem nekonečné nebe prozářené sluncem a hluboká voda. A paní na kartě mi rázem přišla uvolněná, ne roztříštěná, a ten chybějící kus hlavy symbolizoval bezstarostnost a pauzu v přemýšlení.

Týden předtím mi paní na rehabilitaci, která se mi už nějaký čas snaží uvolnit svaly pánevního dna, aby nestahovaly bolestivě můj pravý kyčel, pokoušela uvolnit jeden ze svalů velmi bolestivým dloubáním loktem do zadku. Trochu to furt bolí a občas trochu nejistě šlápnu. Tak uvidíme, co s tím udělá ten holotropní porod. Třeba se to všechno nějak porovná.

A pár dnů předtím, na doporučení stejné rehabilitační paní, jsem po nejméně 16 letech prožila menstruaci bez kalíšku. Řeknu vám, byl to opravdu silný zážitek. Tolik krve! Dcera se mi smála a zkušeně mi doporučovala své oblíbené vložky a poučovala mě o jejich správném uchycení. Teď už mám nakoupenou sadu menstruačních kalhotek Snuggs, tak snad bude za měsíc o něco líp, ale teda jinak už jsem dlouho nezažila něco tak obtěžujícího. Zlatý kalíšek! Ale, jak říkala paní rehabilitační, kalíšek vytváří v pánevním dnu neustálý podtlak, což ovlivňuje napětí v té oblasti a může způsobovat právě různé obtíže v oblasti pánve, beder, kyčlí, ale třeba i migrény. A jak si jednou ten podtlak uvědomíte, už ho pak cítíte furt. Takže pápá kalíšku, bylo mi s tebou krásně a budeš mi chybět! Na plavání a do sauny si tě teda rozhodně brát budu, ale celou menstruaci už spolu asi nestrávíme, Ach jo. To bude peněz! Když se chci chovat ekologicky a nezaplavovat planetu odpadem, budu kromě několika tisíc za zmíněnou sadu menstruačních kalhotek vypláznout asi další prachy za menstruační plavky, a možná ještě nějaké další kalhotky. Látkové vložky ve mně nebudí důvěru a menstruační houba zní podezřele (mimochodem, máte s ní někdo zkušenosti? zní sice podezřele, ale třeba to funguje)... Vrací se mi to obloukem - vítej moje ženskosti, začínám se těšit na menopauzu.

Nevím, co to všechno má znamenat, jen to sem zaznamenávám. Možná vám to bude připadat mimo. Mimo realitu. Mimo skutečný problémy skutečnýho světa. Možná bych měla psát o přijímačkách na střední školy a o tom, že už teď se trochu bojím, jaký to bude za rok, až se bude na střední hlásit můj syn. A nebo o tom, jak se jeden blízký kamarád mé dcery chtěl oběsit a ona mu zachránila život. A nebo o tom, že na Slovensku postřelili vysokého proruského politika. A možná o něčem úplně jiném, pro svět důležitějším. Já ale uvízla trochu v mimosvětě, tak posílám vztah odtamtud. Uvidíme, o čem budu psát, až přistanu.

Kde jste v poslední době byli na výletě vy? A jaké používáte menstruační pomůcky? A jak se mají vaše děti?