461.díl, Baru: Když šla Eva na kafe s Lilith aneb Proč jsou ženy na světě?

Během následujících dní jsem se pomalu seskládala. Furt tomu puzzle teda něco chybí. Sem tam nesedí kousek. Ale už nabývá původního tvaru. Testy ukázaly, že mi chybí déčko. Moje tělo jasně říká, že chce žít na jihu, ležet na slunci a cpát se rybama. Takže po práci pobývám na balkoně a cpu se pilulema Vigantolvitu. Cha cha. Taková imitace Středomoří.

Ale mezi tím jsem s drahou tetičkou oslavila osmdesátiny.

Pobyla víkend s rodiči.

Přestěhovala své adoptivní tchýni obrazy do galerie.

Vybrala s kámoškou její nový podnájem a začala ho zařizovat kombinací Ikey, nálezů od popelnic a povzbudivých slov, že to dokáže. Že dokáže žít chvíli sama bez muže za zády. Když už to u nich dopadlo, tak jak dopadlo.

A psala a psala a psala … poslala jsem svoji Knihu do soutěže Kniha pro Frankfurtský knižní veletrh. A hlavně pro ni našla jméno. Jméno, se kterým jsem spokojená. Je to o třech ženách, 30 - 50 - 70, které každá po svém bojují proti vnitřní prázdnotě. Je to docela zábavný čtení a taky jsem sama sebe v některých částech rozplakala. Ale spíš dojetím než zoufalstvím. Přemýšlela jsem, co mají společného. A přišla sem na to. Všechny se pomocí snů, literatury nebo dopisů pokouší přežít náraz do reality. Slova ty holky používají jako bezpečnostní pásy. A tak se zrodil název. Je to v něčem okouzlující a zároveň strašně nebezpečný. Vážně nás slovo může při nárazu zadržet? Slovo, které nám někdo dá? Svatební slib? To slovo, co bylo na počátku? Modlitba? Dohoda? Prosím? Je to iracionální a přesto to děláme všichni denně. Opásáváme se slovy. Tak té své knize Slova jako bezpečnostní pásy přeju hodně štěstí.

Drahouše jsem viděla jen málo. Je sice narozdíl od BBho místňák, ale vyjde to na stejno. Buď je v práci nebo za dětmi nebo někde … pracuje hodně, takže jsme se v posledních 14 dnech snad ani nepotkali.

A tak si každý den lovím do života drobnosti, kamarády, kočku, drobné projekty, sny, kytky, kafe, pivo, kulturu … a koukám, jak se svět začíná zelenat. A doufám, že se trochu opálím.

Drahoušova máma má výstavu obrazů. Je to zajímavá ženská. Výtvarnice, učitelka, holka co musí hodně zvládnout sama. Je vtipný, jak jsme si podobný. I vizuálně. Zajděte.

Galerie U Zlatého kohouta.Sokolovská 47/73, Praha Karlín, 2.-27.5.2026

https://www.guzk.eu/galerie-karlinjana-kassakova-beze-svoleni-2-05-27-05-vernisaz-2-05-v-14-h/

Já jsem jí napsala k vernisáži úvodní slovo. Název výstavy se mi dost líbí.

Je to: Bez svolení

Tahle výstava není prosba o pochopení. Není to žádost o uznání. Tahle výstava je.

Všechny jsme dcery dvou žen, které se odmítly ptát, co smí.

Máme v sobě Evu. Tu "hříšnici", která se vykašlala na poslušnost, protože chtěla vědět víc. Ukradla si poznání (pod laskavým dohledem hada) a s ním i svobodu chybovat. Od ní máme tu drzost brát si, co chceme, i když nám za to hrozí vyhnání z rájů, které postavili jiní …. A občas odvahu k poznání někoho svést.

A v patách nám běhá tetička Lilith. Ta práskla dveřmi sama. Lilith je ten moment v nás, kdy se odmítáme podřídit, jen aby byl klid. Je to ta divokost, kterou se svět snaží zkrotit, označit za šílenství nebo potlačit. Je to naše "ne", které nepotřebuje vysvětlení.

Lilith: "Slyšela jsem, že ti dali jméno Matka všech živých. To musí být hrozná otrava."

Eva: "Je. Všichni po mně chtějí, abych je krmila a chránila. Ale ty jsi volná, Lilith. Nikomu nic nedlužíš."

Lilith: "Za tu svobodu jsem zaplatila tím, že ze mě udělali strašidlo. Ale neměnila bych.

Zatímco Eva je ta "matka", která nás naučila žít v systému a starat se o život, Lilith je ta "divoká příbuzná", která se objevuje, když potřebujeme rebelovat, postavit se za sebe nebo prostě jednat bez svolení.

Obě ale udělaly totéž: přestaly se ptát na dovolení.

Lilith: "Proč jsi to udělala, Evo? Proč jsi si kousla?"

Eva: "Protože jsem chtěla vidět svět tvýma očima. Bez dohledu za zády. A ty? Proč jsi odešla?"

Lilith: "Protože svět je příliš velký na to, abych ho sledovala jen z jedné postele. Teď jsme v tom spolu. Ty v jejich domovech, já v jejich snech."

Eva: "A obě v jejich krvi."

"Bez svolení" znamená přestat se omlouvat za svou sílu. Přestat tlumit své barvy, aby nikoho netahaly do očí. Obrazy Jany K. nečekaly v koutě na schválení. Vznikly z čistého přetlaku, z potřeby nadechnout se a tvořit.

Myslete si co chcete, to jablko už je utržený.

Nabídněte si.

Co děláte bez svolení?

A věříte, že Vás udrží slovo?