474. díl, Margit: Bezčasí

Prázdniny vytvářejí v časoprostoru zvláštní bublinu, ve které čas plyne nevyzpytatelnou nekonstantní rychlostí a vzdálenosti se zkracují a prodlužují podle neznámého vzorce. Navíc se v té bublině potulují podivná individua, která v normálním profánním časoprostoru nepotkáte. Jednou jsem na dálném Slovensku, kde sdílím pokoj s urostlým vousatým potetovaným mladým švédským motorkářem (a dvěma chrápajícími Slovany), abych se o pár hodin později ocitla na německo-rakouských hranicích, obklopená třicet let starými vzpomínkami… Jindy několik dnů v Berlíně, na skok v Praze, a pak zas v Berlíně, chvíli pracuju furt, a pak zas vůbec, a pak trčím uprostřed noci napůl v Čechách a napůl v Německu, vedle mě úchylnej dědek, co vypadá jak Peter Pettigrew a poté, co mě nechce pustit na moje (špatně očíslované) sedadlo, mě pak baví vlastními vtipy a otravuje homofobnímy a protiunijními kecy. Uf. A pak zas u sebe doma a večer sama s kočkou (nekonečný mazlení po mňoukacích výčitkách) a jiný s dcerou a další s Clementine a Mímou a mojí velkou mímou, k tomu divný pizzy, fotky, svatební videa, poké a masky na obličej a na nohy, romkomy ze začátku století a domácí jahůdky z balkónu (letos nám uzrály přesně dvě, takže už můžu použít množný číslo!). A zase Berlínský jezera - městský tramvají a s kočárkem, přírodní autem a poloměstský metrem a busem, koupání a slunění, občas v plavkách, občas nanahato, tady to tak maj rádi a já to tak miluju… A taky berlínský pamětihodnosti se synem a jeho kámošem, jen tak polehounku, aby je to nevyplašilo, prokládat dostatečně dobrotama, co doporučuje Tik-Tok, vyhlídka z dómu a kus zdi… a taký domácí vaření, a hamaka na balkóně, nový pánve a polštářky, wok na balkóně a krocení divoký trouby… a mezi tím zas práce, tolik příběhů, že se mi chvílemi prolínají a já si přestávám být jistá, čí sourozenci se teď starají o čí rodiče, komu komunisti vyvlastnili statek a komu továrnu, který děti byly v Chorvatsku a který nejdou udat, odhrnuju vlákna příběhů od sebe, aby se nezamotala v mojí hlavě a pomáhám klientům vyznat se v těch jejich, rozmotat zacuchané uzlíky, zastavit se, nadechnout, najít úlevu, cestu, vzor, barvu, moct si uvědomit, co vlastně chci a že to třeba přece jen půjde…  Barčiny historky z cest a s potkávání s muži, někdy to radši ani nechci slyšet... a další přečtené knihy... A taky chystání na mojí velkou dovolenou, na vysněný týden v zátoce delfínů, místo těšení mě občas zaplavují obavy, jestli si nenableju do šnorchlu, když se mi dělá blbě, jen co si ten kus umělé hmoty strčím do pusy a brýle mi zacpou nos, jestli mě nebudou srát všechny ty sluníčkářky, co jich ta loď bude plná, jestli zvládnu uplavat ty metry a metry, co budou potřeba, jestli zdravotní dotazník vyplňuju pravdivě a nekecám sama sobě, že moje tělo je v pohodě a fit, vždyť se skoro nehýbu, celý dny sedím jen v práci, kyčle mě bolí, záda mě bolí, zadýchám se hned v prvním patře, pořádně nenatáhnu pravé rameno a můj plavecký styl vypadá jako prsa v kategorii paraplegiků… a tak v hlavě zastavuju sama sebe, laskavě, ale důrazně, jako vlastní klientku, a vracím sama sebe ke klidu a k těšení, z nějž tenhle nápad a přání, na nějž se mi složila rodina i kamarádi, vyrostly… a v tom všem zapomínám, že už je zase pondělí, kdo to má taky poznat, když jsou prázdniny, a za chvíli už jsou navíc prázdniny v půlce a já ještě nebyla na žádném festivalu, venkovním divadle, ani v letním kině, ani tančit, ani jednou jsem nespala pod širákem někde v lese, je toho ještě spousta, co v téhle bublině chci stihnout a zažít… ale teď se chystám na týden na loď, mám v plánu na týden úplně vypnout mobil, nebrat počítač, odpojit se od sítí a od lidí tady a vplout do bubliny tam, mezi delfíny, pod africké nebe, do slané teplé vody…

Tak mi odpusťte, že mám s příspěvkem zpoždění, užívejte svoje časoprostorové bubliny a ať vám prázdniny přidržují na správných místech!

Kde, kdy a s kým už vás prázdniny zastihly?