477. díl. Baru: Jsem Stopařka aneb jak nechat věci přijít i odejít

tohle bude těžký napsat ... a rozhodně to nebude zítra v pondělí, ale, lidi, dělám na tom, celý to musím nějak schroustat, sedím v dece u bazénu, pijeme pivo, a voba chvílema brečíme a pak prostě plkáme o tom, jaký je to udělat něco, co většina lidí prostě neudělá, protože je to moc ujetý, mimo plán, mělo by se to stát jindy, jinak, jsou moc mladý, moc starý, moc zaměstnaný, moc daleko, moc pohodlný ... a tlemíme se ... není to filmová scéna a nehraje v tom nikdo slavnej ... a kouříme po čtrnácti dnech na nikoretových žvýkačkách, co jsme různě scháněli po Evropě... sakra ....a sprasíme různý hnusný věci od Číňanů po 14 dnech vybraných jídel různých kuchyní ... sakra ... snědla jsem šílený množství sladkostí s chlápkem, co má fakt velký břicho a taky srdce ... a je nesnesitelnej, protože toho hrozně moc ví a vždycky musí být po jeho .... a pouštíme si, vole, smutný písničky ... tak to už je holej sentiment ... a pak takový to duolingo, česko - španělský, kdy si říkáte věci v řeči toho druhýho a on říká: Barbora je dost bláznivá, doufám, že to zvládnu ...  A pak řekne promiň, musím chvíli pracovat, půjdu do kanceláře poslat fax a to znamená, že jde kadit ...  vlastně si říkám, že takovej příběh, by měl mít nějakej happyend nebo milostnou záletku ...jenže vlastně nevím, jak jí napsat ... žádný ideální konce neexistujou ... je to celý prostě jen živý ... nestane se nic velkýho, nebude závěrečná romantická scéna, bude jen pár fotek v telefonu, pár suvenýrů, pár nových slov a dovedností ... a obyčejný návrat do starého života a pocit, že nic nemůže být tak, jako před tím, ale bude ... budu chodit do práce, potácet se ve vztazích, snažit se dělat věci dobře a nechcípnout nudou ... a čas od času si koupím letenku ... a asi už nikdy nepotkám nikoho, kdo řekne: hele, pojď se potkat, i když je to trochu z ruky ... vlastně by bylo hezký, kdyby někdo řekl: nikam nechoď, chci tě ve svým životě, chci, abys zůstala ... jenže nikdo takový není ... a já teda vůbec nevím, komu bych na to kývla ... zítra mi asi bude trochu blbě .... a je příliš zataženo na to, aby padaly nějaký hvězdy  ... takže tak ... prostě to dopíšu, až bude čas ... teď půjdu poslat fax a dám si ještě pivo ... je potřeba nechat věci i lidi jít ....