478. díl, Margit: Dovolená rulez zas a znova

Tři týdny dovolené jsou past. Zanořila jsem se tak, že vynořit se zítra do pracovního procesu, bude dost oříšek. Už jen to, že jsem od včerejška v bytě, mezi 4 stěnami, a ne na lodi, ve stanu, pod širákem, na paddlu, v horách, v moři, na pláži, v přírodě, prostě někde a někde venku, je děsná změna. Mám aspoň dokořán balkónové dveře a dala jsem si jeden den na aklimatizaci. Doufám, že ten přechod zvládnu ve zdraví.

O delfínech už jsem psala. Byla to neskutečná nádhera. Vlastně nepopsatelná - i když jsem se snažila. Další týden dovolené měl být dedikován plnoletosti mé dcery a pididovolené s Baru. Baru se ale rozhodla vyrazit za dobrodružstvím jinam/jinak a dcera si svůj den chtěla užít se svým milým a kamarády. Obojí pochopitelné. Zbylo mi tedy několik nenaplánovaných dnů a v domácnosti mi neplánovaně přistály děti. Bylo to nakonec moc prima. S dcerou jsme absolvovaly víkendový kurz ťukacích masáží TOK-SEN. Neskutečně relaxační záležitost, kdy do vás masér jemně buší dřevěným kolíkem a kladivem, což vytváří hluboké vibrace svalů, přináší uvolnění a monotónně opakující se zvuk ťukání vám odplaví mozek někam do neurčita. Se synem jsme vegetili u babičky u bazénu - houpačka, grilovačka, večerní ohýnek a spaní se psem pod hvězdami (psovo to bylo první nocování pod širákem, tulil se k synovi, kdoví, jestli zimou, nebo strachem, ale neopustil nás), jako za starých časů, kdy byly děti malé a čas u babičky na zahradě býval ještě atraktivní. 12. srpna pak horečné shánění brýlí na sledování zatmění Slunce - nechápu, proč jsem si je neopatřila dřív, když o tom zatmění mluvím už od zimy - a šťastný nález jedněch neponičených od minulého zatmění. Pozorování zatmění s dětma na louce, jejich nadšení z toho zázraku přírody a následné obdivování perseid při spaní pod širákem. Můj den na Vltavě na paddlu, sama, jen voda, ptáci, ryby, vážky a božský klid. A taky pozdější spálení, moje srpnová klasika, kdy mám pocit, že už jsem přece opálená a spálit se nemůžu… Tentokrát jsem nebyla tak bláhová, opalovacím krémem jsem se natřela, ovšem pouze tam, kam jsem dosáhla a naprosto novým vychytaným typem opalovánu, co tuhý a vypadá jak speedstick deodorant. Jen mi nedošlo, že ho nanáším v pruzích, nerozmazávám ho a nejsem zcela důsledná. Vypadala jsem jak zebra. A nebo jako cyklistický závodník s pruhy na pažích.

A pak už dovolená s BBm. Do poslední chvíle nebylo jasné kdy a kam přesně pojedeme. Mně trochu hapávalo auto a BBmu bankovní účet. Ale nakonec jsme v sobotu vyrazili směr Slovinsko. BB nechtěl moc řídit, pár posledně auto ťuknul hned dvakrát během dne, tak jsem za volant sedla já. Nebral vážně moje varování, že sehnat kemp v Rakousku u některého z jezer, nebude jednoduché, takže byl překvapený, že bylo všechno ubytko večer kolem šesté pryč. Vykoupali jsme se v ledovcovém Irrsee, povečeřeli leberkässe v housce a hranolky s tatarkou a vyrazili dál. BB vygogglil nějaký zlevněný hotel ve Villachu, což bylo super a navíc jsme měli druhý den fantastickou snídani. Byl to takzvaný boutique hotel, což znamená, že všude visí divné zajímavé obrazy, na chodbách jsou plyšové gaučích s pestrobarevným polštářky s potiskem zvířátek v lidském oblečení a kávu k snídani vám servírují v šálku s kočičkou ala Frida Kahlo. Ale uzeného lososa s křenem, sušený švestky nebo čerstvé ovoce měli fantastický. Míchaný vajíčka nestály za nic, byly sušený a hranatý. Káva ušla. Dojeli jsme k jezeru Bled, kde milého opět zaskočil počet lidí. Byla taky neděle a státní svátek a poslední slunečný den na dlouhou dobu. Málem se popral s nějakou agresivní Švédkou o parkovací místo. Bába argumentovala tím, že mám v autě děti (klacci měli skoro dva metry) a chtěla BBho srazit autem. Takhle rozčílenýho jsem ho ještě neviděla. Normálka mu šla pěna od huby! Bylo vedro, k jezeru to byl kus cesty a chtěli patnáct éček za vstup na pláž. Všude lidí jak o Vánocích na Staromáku a draho taky tak. Schladili jsme se na padlých (i když napumpovat je ručně v těch pětatřiceti stupních byla dost výzva) a následně jsme si užili nádhernou soutěsku Vintgar. S helmama na hlavách jako blbečci, ale super výhledy a u vstupu mňamňózní zmrzka z kozího mlíka. A cesta zpátky po pastvinách, s výhledem na hory, jezero, hrad. Krása! Noc jsme strávili v netradičním hostelu - stodole plné starých stanů s předzahrádkami z obývákových křesílek z osmdesátek. BBho první noc v hostelu - překvapilo ho, jak jsou lidi v hostelu tolerantní, tišší, respektující a milí. Naštěstí nikdo nechrápal a on měl i masku na oči i špunty do uší.

Další den už se počasí výrazně zhoršilo - i když ne tak, jak BBho historická appka tvrdila. Jeli jsme tedy do Lublaně a do jeskyní - původně jsem do té s vláčkem a lidskýma ještěrkama, do Postojné, moc nechtěla, přišlo mi to jako atrakce pro děti, ale Skočjanská byla na celý týden vyprodaná. Nakonec to bylo naprosto parádní - takhle rozlehlou jeskyni s tolika obřími sály a nekonečným množstvím malých i velkých krápníků jsem ještě neviděla! A to jsem viděla nádherné jeskyně na Sardinii a ve Vietnamu. Dokonce i ty macaráty jsme viděli! Skvělý. No a večer pak už moře, Piran a naše historicky první hádka. Klasika - on, jako muž, má pocit, že ho furt komanduju a ničím nejsem spokojená, já, jako žena, mám pocit, že ho samostatně nic nenapadne udělat, a když náhodou něco udělá sám od sebe, nedává to vůbec smysl v našem kontextu, takže mu to přece musím říct… No, já v našem vztahu nejsem ta historická. Možná je to chyba. Každopádně poměrně brzy vše vychladlo, já si začala dávat pozor na jazyk, míň tlačit na zážitky, zvolnit tempo a trávit víc času separátně. A tak jsme si mohli užít moře a zbytek dovolené.

V Piranu jsme měli pronajatý apartmán - byt, co určitě koupili i s mrtvou babičkou, tu pak jen odvezli z postele, převlékli povlečení a začali pronajímat turistům. Koupelna byla tak maličká, že sis v sedě na záchodě mohl čistit zuby a pastu v klidu plivat do umyvadla a sprchu ze sprchového koutu použít na závěr jako bidet. Bydleli jsme ale v centru, do přístavu to bylo minutu, k západu slunce dvě, do moře taky a do skvělé rybí restaurace ještě míň. Rozhodli jsme se pokračovat do Chorvatska, protože předpověď počasí ve Slovinsku slibovala bouřky a deště a BB aktivně vyhledal kemp, abyste nemuseli spěchat.

Co vám budu vyprávět, byla jsem na něj hrdá. Ovšem omylem jsme díky tomu skončili v nudistickém kempu u moře. BB si pořádně nepřečetl, co že to vlastně rezervuje. Nevadí. Nuda-kemp jsem vždycky chtěla zažít! 50% kemperů byli Češi, 48% Němci a 2% zbytek světa. Jak nám potvrdili sousedi (samozřejmě Češi + jeden Čechoaustralan), co sem jezdí už čtvrt století, máme nejlepší flek v kempu (hned po tom jejich). Je tu stín, je to blízko na záchod a pro vodu. Sedím pod fíkovníkem, baštím slovinského melouna a číhám na slaďoučké fíky, co občas spadnou na zem. Sousedovic čivava honí ještěrky, za jednou běžela až do našeho stanu - díky, psisko, fakt nechci skončit s ještěrkou ve spacáku! BB si donesl z krámku ledový pivo. Idyla. Tohle jsem vždycky chtěla zažít. Plavat nahatá, chodit nahatá, vařit a jíst nahatá, dokonce se tady nanahato chodí i do restaurace. Nudistický kemp - ráj na zemi! Jsou tu lidi různých věků, různých tvarů těl, všichni milí, usmívají se na sebe, půjčují si nebo dávají věci, když je třeba, zdraví se... komunita. Rozhodli jsme se nakonec zůstat hned dvě noci. Zůstat tu čtrnáct dní, jako naši sousedi, nikdo už mě do šatů nedostane.

První den jsme praktikovali separátní dobíjení baterek a BB objevil dobrodružnou stezku za plotem z pláže skalnatou strání. Večer jsme po ní vyrazili za sluncem, abyste si užili jeho západ - jako Ťuk a Bzuk - dva naháči putující trním mezi obřími mraveništi. Bylo to trochu dobrodružné, ale západ Slunce byl úchvatný! Dopřáli jsme si pak večeři v taverně a další den koupání, slunění, pádlování a večer vlastnoručně připravené kalamář na kempingovéw vařiči. A k nim samozřejmě chleba s olivovým olejem, čerstvé fíky a domácí víno. Idyla. V noci byla bouřka a spousta deště - stan nás ochránil, ale uvědomila jsem si, že je přece jen už dvacet let starý a sváry by potřebovaly opravit - občas nám tam trochu kapalo…

A pak už jen cesta pře Terst do Rakous a domů. V Terstu příšerná doprava, neintuitivní značení, italské šoférování a parkování, ale bombastické jídlo a zmrzka a nádherné památky, děsná buřinka a přívalový déšť, zmoknutí na kost a kapání vody ze šosu v místní pizérce u silného espressa, nákup italského olivového oleje, sýra a těstovin na doma… a v noci a ráno Graz, výšlap na kopec k nejmenší hodinové věži s obrácenými ručičkami, urostlý černý basketbalový trenér původně z Ameriky (BB si mě přidržoval podezřele blízko u těla, když jsme si povídali), budova Kunsthalle, co vypadá jak futuristický ježek a umělý ostrov uprostřed řeky Můry jako jeho kokon, káva a dortík v historické kavárně, uličky s prastarými domy, prastaré vypadající vánoční ozdoby novodobých tvarů… a pak už přes Alpy a několik tunelů domů, dát pusu dětem a zalehnout unavení do pelechu a ráno jen brex (novotvar pro brunch+sex) a tradá do reality všedních dnů :)

Jakoupak jste měli letos dovolenou vy? Co vám z ní bude nejvíc chybět? A kempovali jste někdy nahatý?