483.díl, Baru: Září aneb Co s literární hrdinkou?

Takže podzim, nuda nuda šeď šeď. Nákup kašmírových svetrů. Ať mají moli co žrát. Péče o kytky a kočku. Vaření paštik. S portským a brusinkami a kaponským pepřem. Výroba svíček. S esenciálními oleji a knoty z růžového dřeva. Kupuju si kytky a dělám výzdobu z dýní. Sama sebe jsem pozvala do kina na romantickou komedii. Vyhýbám se dramatům. Když se spustí, popřeji do telefonu vše dobré a zavěsím. Nechci žádná dramata, a už vůbec ne ta, která se vytváří v cizích hlavách. Už se nechci zavděčit. Zkoušela jsem to, ale otočilo se to proti mně. Takže na to kašlu. Řeka mojí trpělivosti přetekla. Konečně. Déle spím a zase se mi zdají sny. Jsem kousek od toho začíst plést a háčkovat. 😱🤣

Zahajuji projekt: Větráček na záchodě, který vyřeším zadáním jasných parametrů a objednáním hodinového manžela pana Kadlece. Pan Kadlec přijde jako muž s jasnou zakázkou a cílem. Udělá, co má, za smluvní cenu bez dalších očekávání a nedorozumění. Budu platit penězi, ne emocemi, sexem či planými nadějemi.🙈

Ostatní hodinový manželé byli sice zadarmo, ale naplňovali jen jednu složku manželství, úplně jinou než pan Kadlec. A chlap, co odchází po tom, co se s vámi pomiloval … proboha … jak mi to mohlo nevadit. Chlap, co se s vámi pomiluje, má zůstávat. Pokud mu teda za to neplatíte.

A já budu mít po 20 letech větráček na záchodě. Maminka by ze mě měla radost. Možná konečně něco, co by na mě skutečně ocenila. Žiju sice sama, ale budu mít větráček na hajzlu. Absence větráčku je to poslední, co stojí na cestě k mé dokonalosti. Méně smradu. Pak už budu opravdu dospělá.

Včera to bylo osmnáct let, co jsem se vdala.

12.9. to byly tři roky, co nás rozvedli.

Je to čtyři měsíce, co jsme se rozešli s Drahoušem.

Tělo se výrazně zlepšuje.

Zase držím svůj život ve svých rukách.

Plánuju si.

A všichni muži jsou pryč.

Odpluli.

Námořníci.

Každý po své ose, ale žádná se neprolíná s mojí.

Netlačím řeku, teče sama.

Jasně, můžu se chovat usedle, randit s impotentníma padesátníkama, nebo ještě hůř: s těma potentníma, co na tom založí celou svoji existenci (chápej: ještě mi stojí, svět mi musí ležet u nohou a nebudu se na nikoho vázat), chodit na fyzioterapii, jíst prášky, zavalit se prací, plkat o menopauze, vařit a sbírat recepty, chodit s holkama do cukrárny a krmit holuby, a meditovat a tak … nebo randit s mladým klukem, mít spoustu sexu, vařit mu teplý večeře a nemyslet na žádnou budoucnost, bydlení, děti ... prostě si pak časem najde někoho k sobě až bude chtít rodinu. A u současný generace tohle vůbec nastat nemusí. Popravdě, už mám těch páprdů, co nade mnou ofrňujou, plný zuby, chci kluka, co ocení, že mě baví sex a umím vařit. Ano, v každé romantické komedii má hlavní hrdinka po rozvodu fázi, kdy chodí s mladším klukem, takže je na čase ...

Přemýšlím, co bych udělala se svojí literární hrdinkou. Je to jednoduchý. Zhlédla jsem spoustu seriálů a nějaký ten romantický film, ano, i to patří k září.

Takže … v každém příběhu o rozvodu či rozchodu, by si krásná romantická hrdinka našla teď třeba … hmmmm … mladšího partnera.

Ne on by našel ji, protože ona přeci nikoho nehledá.

To je klasický syžet příběhů o padesátnicích. Tedy ten optimistický. 🤣🤣🤣

Jak by se to stalo?

Stalo by se to nečekaně.

Hmmm … třeba by naše hrdinka měla návštěvu a s tou návštěvou (dejme tomu manželský pár středního věku) by šla do hospody.

Naše hrdinka normálně do hospody nechodí, ale s tou návštěvou by zašla třeba k Černýmu Volovi (pražská klasika). Dala by si jedno nebo dvě piva. Protože naše hrdinka hodně pracuje a, zatímco návštěva může dlouho vyspávat a kalit, tak naše hrdinka půjde pravděpodobně zítra ráno do práce. I když je víkend. Možná bude něco školit.

Naše hrdinka si dá dvě malá piva a je ráda, že nemusí na nic myslet, o nic usilovat, nebýt krásná, nemá make-up a má rozcuchaný vlasy.

Naše hrdinka stojí se svojí návštěvou venku před hospodou, protože její návštěva jsou nenapravitelní kuřáci.

A tu se k nim přidají dva kluci od hradní stráže.

Chápejte: když už, tak už, ne? Když mladík, tak od hradní stráže, ať to má hezký. Požádají o cigaretu. Už devět měsíců nekouřili a teď by si jednu koupili. Dostanou ji zadarmo, to je taková kuřácká solidarita. Jeden z nich má moravský přízvuk, druhý nevím.

Naše hrdinka jenom poslouchá, je divákem.

Když se ti dva začnou v hloučku před hospodou bavit s její návštěvou. Návštěva je manželská dvojice, kterým před 32 lety naše hrdinka odsvědčila svatbu. Neuvěřitelný. Tak dlouhá doba.

Proč jsou ti dva pořád spolu? Začnou si o tom s těma klukama od hradní stráže vyprávět. Co tvoří dobrý manželství, jestli jsou to teplý večeře, nebo střídání se v povinnostech … naši hrdinku napadne, že tihle dva, přestože se sebou mají různé anabáze a mohla by vyprávět, zná je od jejich patnácti, tihle dva šukaj. Celou dobu, v různých fázích, různých proměnách, ale ano, oni dva mají spolu mají sex a mají společný plány a chodí spolu do posilovny, makaj spolu na baráku a pařej. Mají šílený děti. A na severu Čech šílený znamená užívání tvrdých drog a různé druhy kriminality. Takže žádný mejdlíčko. A přesto pořád držej pohromadě. V dobrých i zlých časech, prostě držej. Trochu na její vkus moc chlastaj a hulej, ale držej. Pijou rum s kávovou příchutí. Být permanentně trochu v lihu je zřejmě jejich copingová strategie.

A pak se rozjede zábava.

Slovo dá slovo. Ona taky ta plzeň u Černýho Vola chutná výborně.

A tak se stane, že se začnou bavit o tom, jak mají rádi tuhle klasickou hospodu, kde se od devadesátek zastavil čas, a jak strašný jsou tady hajzly.

Smrděj.

Příšerně.

Větráčky na záchodě? O tom si tady můžou nechat jen zdát.

A naše hrdinka řekne: ha ha …. já jsem ještě nikdy nečůrala na pisoárech. Manželská dvojice se jí začne smát.

Dobře, to zkoušela zřejmě už každá holka … ne já, ne nikdy.

A tak ten jeden týpek od hradní stráže řekne" pojď to vyzkoušet", a naše hrdinka …. Hmmm … posílená dvěma malými pivy řekne "okey!"

A chlápek řekne: Já ti pohlídám dveře.

Před záchodky, v tom strašném smradu, si potřesou rukama.

Ahoj, já jsem Jarda … ahoj, Barča, to je jenom, aby se vědělo, když už teda spolu podnikáme tuhle dobrodružnou výpravu.

A Jarda stojí za dveřmi a naše hrdinka se v prázdném místnosti za třemi pisoáry začne svlékat z legín, aby vyzkoušela, jestli opravdu dokáže čůrat na pisoár. Nejhnusnější pisoár ever. Smrad. Esence pánských záchodků.

Nejde to. Nejde to, protože je strašně nervózní, technicky by to šlo, ale mysl nepouští. Dostane záchvat smíchu.

Jarda vejde a řekne "držím dveře, ale venku se tvoří fronta".

Ty máš držet ty dveře z druhý strany. Ne, vlézt sem dovnitř, nekoukej se … Pořád to nejde. Teď už vůbec.

Jarda říká: Hele, pusť si vodu, to bude lepší. A tak si pustí vodu.

A on čeká za dveřmi.

A když si pustí vodu, akce se vydaří. Více méně.

Oblíká se zpátky do legín, skáče po jedné noze a strašně se chechtá.

Vyjde ven a Jarda ji pošeptá: Mně se strašně líbila ta tvoje vyholená kundička … Ty se's neměl vůbec dívat ty sprosťáku. Ty jsi měl hlídat. Ale z druhé strany.

No jen ti to chválím.

A pak je to zase ona, kdo drží Jardovi dveře, když se on vyčůrá na dámském záchodku a samozřejmě mu pustí vodu. Vyjdou ven a pak už jen tleměj.

Venku se nikdo nedozví, co se stalo uvnitř jednoho malého vesmíru.

Naše hrdinka řekne: "Hele já jdu domů, zejtra školím" … je to tak, zítra jde opravdu do práce. Opouští restauraci již před devátou.

Dvojice zůstává, protože oni ještě kalí. Jsou přeci na dovolené.

A Jarda řekne: Hm, já jedu s tebou. Taky musím zejtra ráno do práce, vstávám v pět. A nechá v hospodě nedopité pivo.

A tak spolu jedou tramvají, povídají si, flirtují.

Jarda se zeptá "hele, a ty … co takhle poznáš o osobnosti člověka? Za tu chvilku". A ona řekne, Kromě toho, že jsi pěkně odbržděnej?

Jarda se směje "Jsem tak odbržděnej, že bych tě mohl políbit v tramvaji?"

Třeba i to bys mohl udělat.

A pak ji políbí.

Je to fantastický polibek. Vedle sedící důchodkyně se zamračí. Naše hrdinka zavře oči a ponoří se. Do pohybu, do chuti jeho slin s náznakem piva a vzdálené cigarety. Zatají dech. V tu chvíli, naše hrdinka vůbec nepřemýšlí o tom, že je mu možná o polovinu méně.

Když se odpojí, pošeptá mu: Dobře vás tam cvičí.

To říkáš výcvikáři, uculí se on.

Jedou spolu tři zastávky, kdy pak on má vystupovat. Na Marjánce.

Najednou se rozlehne ticho.

Teď budeme mlčet? řekne on.

Ona si povzdechne. Nemá slov.

Sjede s ní ještě jednu zastávku.

Zeptá se "… a chodíš do té hospody často?"

"Hm tak občas s návštěvama."

A kde bydlíš?

No, tady nahoře na Petřinách.

A tam je nějaká klinika, kde pracuješ? A jak tě najdu? Potkám tě ještě?

A naše hrdinka se jen usměje.

On vystoupí.

Koukají na sebe každý ze své strany dveří tramvaje.

Dvě vteřiny. Zaváhá, jestli nevystoupit. Alespoň ještě pro jeden polibek.

Dveře se zavřou.

A ona mu zamává.

On zamává jí.

Až o pár vteřin později jí dojde, že mu možná chtěla říct svoje telefonní číslo. Ale on se nezeptal.

Bylo to celé hrozně retro.

Jako skutečný propad do devadesátek, kdy nebylo komu a jak zavolat.

A hajzly smrděly fest.

Druhý den zváží variantu, že by ho začala hledat, když ví, ve kterých místech bydlí. Mohla by napsat vzkaz, něco jako: Ahoj Járo, chtěla jsem ti dát svoje telefonní číslo, ale ta tramvaj odjela tak rychle. Ahoj Járo. Je to hroznej úlet, ale třeba se ještě někdy potkáme. Tohle je můj telefon, kdybys chtěl jít na pivo. Možná si připraví lístečky, co by mohla nalepit ke zvonkům. S omluvou sousedům za toto romantické oldschool gesto a pokus napravit promarněnou šanci. Jenže pak jí umělá inteligence řekne, že by to mohl být stalking, když jí ten člověk nedal dobrovolně svoji adresu a souhlas.

No, to by se v devadesátkách nestalo.

A tak si naše hrdinka hodí korunou, jestli to má nebo nemá udělat.

Padne Orel …

Mám před sebou poslední školní rok, než mi bude padesát. Protože mně ještě padesát není. Holky byly vždycky o krok napřed, ve věku, ve vdavkách, v rozvodech. Nechci se teď začít chovat, jako že musím ještě urvat, co se dá … ne … chci si dát dobrej čas. Sobě. Jsem svoje oblíbená literární hrdinka.

Zasloužím si to, po tom všem.

Co děláte s počínajícím podzimem?

Čůrali jste někdy na pisoárech?

Máte na záchodě větráček?

A co je pro vás příznak dospělosti?