485.díl, Baru: Pohřběte mě v kašmírovým svetru a čtenářský deník

Jak si žiju? Žiju plně. Jsou dny, kdy mám večery pro sebe, jsou dny, kdy nevím, jak vyjít s časem. Pracuju. Pracuju hodně a dělá mi to radost. Živím se něčím, co mě baví. Ale taky mám naplánovaná okénka prázdného času pro relax. Jsem zvědavá. Jsem zvědavá na každý další den. I když se dny krátí a ubývá světla. Vnímám tu proměnu a jdu k ní čelem zabalená v kašmíru. Kašmír je prostě moje podzimní jistota.

Trávím víkend s dcerou a ona píše čtenářský deník. Píše ho poctivě. Přečetla Malého prince. U babičky zdědila staré vydání s mými poznámkami psanými před pětadvaceti lety. V mojí knihovně pak našla jiné vydání s věnováním mému prvnímu opravdovému muži. V té už si zvýrazňovala sama. Malý princ je kniha, ze které nám Margit četla na svatbě. Mně a mému bývalému muži. Tu pasáž o lišce, poprosila jsem ji o to. Byla tenkrát v šestinedělí a brečela jako želva. Dodnes mě ta vzpomínka dojímá.

Ta knížka je krásná a příšerná zároveň. Vedeme o ní dlouhé diskuse.

Malý princ je vlastně pěknej blb.

Možná je trochu autista.

Proč Exupery tak moc kritizuje naší dobu? Ptá se moje dcera.

Ale vždyť to poprvé vydali v roce 1943 … namítám.

Je-li Malý princ normální, pak jsou všichni ostatní divní.

A přitom je to tak statečná postava.

Malý princ je něco jako Forest Gump.

Dcera říká: Chápu naivní lidi a z duše je nenávídím – k čemu jim to je?

Já na to: Být naivní je krásný a je to taky bolestivý.

Svět není dobrý. Kdyby to bylo pravda, tak by to nebolelo.

Jsem pyšná, že tyhle diskuse vedeme, i když se neshodneme.

Je vztah s liškou zdravé partnerství a vztah s růží toxický vztah s hraničářkou? Je možné pro někoho zemřít? Je to správné? Chci, aby chtěl někdo zemřel pro mne? Je láska silnější než smrt? Vlastně mne tentokrát zaujala úplně jiná část než obvykle.

Ta, kde se Malý princ loučí a, než se vydá na setkání s hadem, říká pilotovi: Ty budeš mít hvězdy, které nemá nikdo. Já budu na jedné z nich bydlit, budu se na jedné z nich smát…. Ty budeš mít hvězdy, které se umějí smát. A až se utěšíš (a člověk se vždycky utěší, říká Exupery), budeš rád, že jsi mě poznal. Budeš stále mým přítelem. Budeš mít chuť smát se se mnou ... přátelé si budou myslet, že ses zbláznil. Vyvedu ti tak pěkný kousek. Přála bych si, aby po mně jednou někomu zůstaly hvězdy, co se smějí (a kašmírový svetry děravý od molů 🤣🤣🤣). Asi stárnu.

Vystavujeme se riziku, že budeme plakat, když se necháme ochočit.

Zkouším to ochočování zas a znovu.

Zas a znovu pláču pro vztahy, které se nenaplní.

Vyrazila jsem na seznamku, přiznám se. Muži tam byli kousaví i galantní. Jeden mě sejmul hned v prvních 10 minutách, napsal, že můj profil je křeč … a druhý den se omluvil, že vypil flašku vína na lačno. No, zaujal mě, ale nechci ho léčit. Další mi napsal, že je na vyhublé. Tak proč mi sakra vůbec píše, docent, aby mi řekl, že jsem tlustá. Další, že když chci cestovat, je to problém, protože on na to nemá peníze. Po deseti minutách. To bylo rychlý. Někteří byli moc milí a hýřili lichotkami. Někteří byli z věkové kategorie, do které se zatím rozhodně nechci pouštět. V konverzacích jsem je nutila přísahat, že mají zuby. (… a to ani nemusí být vlastní, jen nějaké … 🤣)

Přehlcení se dostavilo rychle.

Vůbec na to nemám.

Vypnula jsem to.

Nechala si dva kontakty.

Takže teď randím s Malým princem.

Život na zemi mu přináší spoustu potíží a nedorozumění. Vtipné je, že co jsem předpověděla své literární hrdince, se mi nabídlo v reálu v řádu několika dní. Příště jí napíšu život v domě s jachtou. A nějakou teplou destinací na zimu. Teplou prosím nemyslím homosexuální komunitu, abych v té objednávce nebyla špatně pochopena. 🤣

V naší vietnamské večerce jsem objevila, že Haribo má novinku. Nekompatibilní páry. Jeden bonbon se skládá ze dvou medvídků, drží se za ruce - vždycky jeden sladkej a jeden kyselej 🤣🤣❤️. Výrobci zřejmě reagují na momentální stav populace.

Podzim mě chtě nechtě vede k sobě. Do nitra. Nevím proč, ale možná, jak stromy stahují vodu do kmenu a do kořenů, tak i já stahuji svoji pozornost dovnitř. (Snad nezačnu opadávat.) Myslím na to, kým jsem byla před šesti lety a kým chci být za šest let.

2020

Jsem vdaná, v rodině s devítiletou dcerou, venku čerstvě řádí covid, ale můj svět v pořádku: běh, cestování, práce, struktura, předvídatelnost, zdánlivé jistoty. Mám akademickou kariéru za mizerný peníze. Můj muž se se mnou nemiluje, kouká ne televizi a do počítače a naše partnerství ztratilo energii. Zkouším ten oheň rozdmýchat, ale spíš se u toho popálím. Můj jediný vzdor jsou růžové vlasy a krátký sestřih. Začínáme psát s Margit blog.

2026

Rozvedená. Žiju sama. S dcerou se vídám, ale je to vzácné. Mám kočku. Našla jsem svou ženskou energii. Jsem dlouhovlasá oplácaná blondýna s červenou rtěnkou a kroutím zadkem. Práce se mi daří a dobře mě uživí. Stojím na vlastních nohou. Život je nepředvídatelný. Učím se s tím žít. Objevuju muže. S každým setkáním s nimi se něco učím, baví mě to. I když často pláču. Moje tělo je méně dokonalé a více milované. Moje paměť je horší a improvizace lepší. Potkávám se s bolestí a snažím se s ní spřátelit. Jsem zvědavá. Zvědavost objevuju jako lék proti úzkostnosti. Maminka mi říká: Přála bych ti, aby o tebe bylo postaráno. Já odpovídám. Mami, nemusíš se bát, vždyť je, je o mě postaráno, jen jsem to udělala já sama.

2032

Jsem klidná. Moje dcera dál pokračuje ve studiu, je vědkyně, má skvadru svých přátel a jeden něžný blízký vztah. Držím jí palce. Já mám pořád svůj život. A muže. Jednoho muže, co se nebojí trávit čas se mnou. Nevím, jestli to budou výlety. Nevím, jestli budeme mít dům s bonsajemi. Doufám, že se spolu budeme líbat a milovat se. Doufám, že si budeme pomáhat. Doufám, že si budeme povídat. Doufám, že se pro sebe rozhodneme. Doufám, že můj muž bude mít dostatek odvahy o mě bojovat. Každý den trochu, abych se cítila žádaná. Doufám, že to bude pokojný bojovník a ne žádný rapl. Doufám, že spolu pojedeme na Filipíny s batohem. Doufám, že ustojí moji flirtovací povahu. Doufám, že budu dál pracovat s lehkostí (a taky že konečně umořím jednu ze svých hypoték). Doufám, že moji blízcí budou mít hezký život. A někteří z nich postupně hezkou smrt. Doufám, že bude mír.

Kým budete Vy za šest let? (nebuďte líní a napište si podobné cvičení)

A co si myslíte o Malém Princovi?

Autista nebo poslední hrdina?