59. díl Baru: Lekce jógy, výchovy a náboženství

... tak, a to mám za to, že sem si z toho dělala legraci. Po třech dnech školy. Když konečně otevřeli okresy. Šup na 14 dní do karantény. Prý, že testy ve třídách nic neukazují. Pche. Hned jeden pozitivní spolužák. Dítě se raduje, teď je výlet i vycházka vyloženě zakázaný. Má na to papír.  Ač samo zdrávo, ven nesmí. V každém případě jsem si uvědomila, že testování do školy nepatří. Je to nutné zlo podmiňující návrat. Tak ho chápu. Ale je třeba se opravdu připravit na to, že je Vám deset (a nebo taky šest) a najednou se Vám objeví dvě čárky. (Dvě čárky v dospělosti mohou být také zdrojem zděšení, ale o tom až jindy :-). V tu chvíli potřebujete opravdu hodnou paní učitelku, která všem vysvětlí, že s Vámi není nic špatně. A že je třeba dalšího testu. A že izolační místnost je bezpečné místo. A že brzy přijde máma nebo táta a vezme vás domů. A taky ti ostatní. Že se na Vás nezlobí. A že je taky někdo vyzvedne... Naše paní učitelka to zvládla skvěle. Přesto dvě holčičky brečely a mně došlo, že tohle by děti ve škole zažívat neměly. A něměli by to zažívat ani učitelé. Tak snad to všichni přežijeme a posílí nás to.

Moc mě oslovilo Margitino téma: Houževnáč. Asi taky budu houževnáč. A taky se snažím to vypěstovat v dceři. Pohleďte jak. Dneska zůstaneme u těla a péče o něj, tedy té péče, která zbyla.

Ráno, co ráno, čtyřicet minut. Poslední rok šestkrát do týdne. Pravidelná sestava s drobnými obměnami. Objetí, rozhýbání, pozdravy slunci A, balanční pozice, pozdravy slunci B s rotacemi, posilování, prkna, svíčka, pluh, ryba, mrtvola, namasté a konec. Nejsem tady kvůli vytahování, každý dělá to své a každého drží při životě něco jiného. Chci Vám napsat, jak mi těchto 40 minut slouží ve výchově a víře.

Tak 6:30, převlíkni se, přinesu karimatky.

Nééééé. Je to hnusný, hnusný, hnusný.

No tak, zlato, vždyť to znáš, je to každé ráno stejné.

Nechci to dělat, nebudu to dělat, neoblíknu se. Néééé.

Ach jo.

Je to debilní, debilní, debilní.

Vlastně se mi taky nechce, start je někdy méně a jindy více hrozný, ale je to nástroj přežití.

Kočka zalézá pod karimatku, to trochu odvede pozornost.

Objetí. Vynucené, plánované, ale ve výsledku stejně účinné. Teplé a pevné tělo mého muže. Je to fešák. Drobné, útlé tělo dcery zmítající se jak při tanci svatého Víta (teda tak si to alespoň celý život představuju).

Protažení v tureckém sedu.

Jste zlý. Uááá.

ÓóÓmmmm, kulisa nadávajícího dítěte je ideál všech jogínů. V ašrámu.

Pět pozdravů slunci, každý ve svém rytmu.

Debilní, debilní .... Ale už cvičí. Pořád se zlepšuje. Já tak mít její pružnost.

Mám hotovo. Hotovo. Víc nedělám. Hotovo.

Balanční pozice proběhnou v tichu. Promluvíš, spadneš. To už pochopila. Strom a tanečník a židle. A baletní pozice. Jednou jsem se viděla zrcadle. Je neuvěřitelné, že když dva dělají totéž, není to totéž. Baletky vypadají jak křehké labutě lapené v emocích, já vypadám jak přežraný plameňák zápasící o přežití.

Pozdravy B. Čtvrthodina za námi, přichází nejdynamičtější část. Endorfiny se vyplavují do krve. Dcera počítá a se vší rázností nás komanduje, ať se neulejváme.

10, hop, 9, hop, 8,hop, nohu výš, 7, hop, 6, hop, 5, nepřestávám, 4, hop, 3, vydržím, dva hop a jedna.

Díky bohu.

Bod zlomu.

Půlhodiny za námi.

Kočka realizuje svůj ranní rituál. Jde se vykadit do písku, aby naše cvičení mělo ten správný odér. Óóómmm a pěkně zhluboka.

Nastupuje posilování na zemi. To už je pohoda. Po třiceti minutách už vás hormonální koktejl drží nad vodou. To je ale krásné ráno, ozývá se z vedlejší karimatky.

Plavba - pozice loďky. Plavba tam a zpět. A kam plaveme dneska?

Kris kros, kris kros, kris kros. Proč to břicho pořád nemám placatý?

Hnusnej posilovací cvik na přímé břišní svaly, nevím, jak se jmenuje, ale přezdívám mu "líbezníčci" doufaje, že si ho oblíbím. Ne, že by ho to usnadňovalo.

Prkno. Cvičení se blíží k závěru. Poslední silový cvik.

Dvakrát 60 vteřin. Každý se stará o sebe. Nikdo neprudí. A tady přichází ke slovu víra.

Mám dvě minuty na dvakrát tři poctivé otčenáše.

Otčenáš, jenž si na nebesích, posvěť se jméno Tvé,

přijď království Tvé, buď vůle Tvá. Jak v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš ve zdejší dej nám dnes. A ať je ho dostatek a díky za něj.

A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníků. Alespoň se teda pokoušíme. Dej nám na to sílu. A neuveď nás v pokušení a zbav nás od zlého. Ámen.

A prosím dej nám zdraví, fyzické i duševní. Buď k nám milosrdný.

3x 20 vteřin, pauza, 3x 20 vteřin.

Péče o tělo i o duši.

Modlitba pomáhá přežít ten hnusnej cvik.

A zároveň je to poctivý a upřímný. A taky na to nezapomenu. Každý den se Bohu připomínat. Že jsem tady a že na něj myslím. A že jeho úkoly jsou někdy nad moje síly, že ač ctím otce svého i matku svou, tak na ně občas nadávám a pomlouvám je s přáteli, a taky vraždím mšice a z práce si nosím domů papír do tiskárny a občas pomyslím i na smilstvo. No jo, no. Amen.

A pak už jen kráva a kočka a holub a mermaid.

A svíčka a pluh a ryba a šavásana. Tedy pozice mrtvoly.

A tady se sejdeme, všichni šťastní v jednom rodinném hrobě.

Krátký relax, namasté a hurá ke strojům.

Den právě začal.

Děkuji všem, tak jsme to dnes ve zdraví přežili. A zase zítra nanovo.

Cvičíte jógu? A už jste to zkoušeli s rodinou. Anebo jiné sporty? A jste houževnáči?