64. díl Margit: Autocorrect, očkování a výchova v muže
Dneska to bude trochu maglajz. Takový přehled událostí posledního týdne. Ani žádné moudro asi nepadne. Tak se předem omlouvám...
Víkend byl krásný. Nabitý setkáváním s přáteli a
pobývání s rodinou. Milý prošel křest ohněm - ne, že bych ho upálila v pátek
na hranici, jen se i přes výstrahy zkušenějších kamarádů se mnou vydal k mé
mamince. Dopadlo to dobře. Nikdo nezemřel a všichni se dobře bavili. Můj milý s mým
nevlastním tátou dokonce tak dobře, že jsem chvílemi až žárlila. Povídali si jak
staří kamarádi. Prej kdy bude svatba se mě potom skorotáta ptal. Pffffff!
Svatba?!? Vím já, jestli já se chci ještě někdy vdávat???? O tom jsem teda
ještě nepřemejšlela. O smrti jo, o tý občas přemýšlím, i o stáří přemýšlím,
někdy dokonce přemýšlím i o tom, jestli už vážně nechci mít žádný další dítě,
ale o svatbě, o tý jsem nepřemýšlela. A věřím, že milý taky ne. Vždyť mě ještě
ani nepředstavil mamince! On o mě mamince dokonce ještě ani neřekl!!! Občas si
z něj kvůli tomu utahuju. Protože se ale vdávat nechci (aspoň zatím),
nemusí mě to trápit.
Navíc milý trucuje a k rodičům odmítá jezdit, dokud se nedají očkovat proti COVIDu. No, všichni moji 4 rodiče už očkovaní jsou a musím uznat, že je to pro mě dost úleva. Spousta lidí v mém okolí je už očkovaná - Bára, šéfová, šéf, druhá šéfová, bývalý manžel, bývalá tchyně, bývalý milenec... Nikomu nenarostla třetí hlava. Ani žádné jiné anomálie zatím nepozoruju. Jen nadřízení se mi zdají poslední dobou popudlivější a protivnější. Ale to tedy nevím, zda může být důsledek očkování. A všichni pod 50 měli hnusné horečky. Milenec (myslím ten bývalý, oočkovaný) měl v té horečce prý divoké erotické sny. Ale to taky nemuselo být očkováním. Teda ta horečka asi jo, ale ty sny o poutech, peří a gumovém prostěradle souvisely pravděpodobně s naším telefonátem. Teda ne, že bychom spolu rozvíjeli nějaké divoké sexuální fantazie, sexu po telefonu jsme si užívali v minulosti, jen vždycky, když se slyšíme nebo vidíme, naběhne nám oběma zcela podvědomě takové nostalgické vzpomínání na staré časy. Vlastně se divím, že se mu do toho snu nezamotal i můj modrý mimozemšťan. A nebo hrátky v zaparkované dodávce. Škoda, že nejde ještě na třetí dávku, třeba by to mělo nějaké poutavé pokračování. Mám trochu podezření, jestli na nějakém očkování nebyli i můj mobil - psala jsem Barče o "té knížce" a můj mobil mi automaticky nabídnul "té kundičce". Barča na oplátku zkusila napsat "curacek" a nabídlo jí to "citace". Já když zkusila napsat "curacek", nabídlo mi to "crack". Tak nevím, jestli se ty mobily nějak ladí na své majitele, nebo co to jako má být - holt jaká paní, taková mašina.
Ale zpátky k vážnějším tématům. Já bych se tedy očkovat nechala klidně taky. A vůbec ne kvůli divokým erotickým snům, ty zvládám i bez přídavných látek a s otevřenýma očima. Spíš pro klid duše. Jen jsem moc mladá a málo ohrožená. Teda aspoň podle tabulek Ministerstva zdravotnictví. Asi mám velkou šanci případné onemocnění přežít bez následků. Je to hezký, když si o vás někdo myslí, že jste mladá. I když je to jen tabulka z ministerstva. Já sama o svém mládí poslední dobou dost pochybuju. Jsem pořád pekelně unavená. Jako když vám někdo do vany prokopne díru a vy se furt snažíte ji dopustit, aby byla plná vody, a ono vám to spodem pořád někde odtýká a vy můžete napouštět jak chcete, pořád to bude jen poloplný. Nedaří se mi doodpočinout. Možná jsem se trochu přetáhla, možná to tak má poslední dobou spousta z nás. Všepojídající únavu z nejistoty, lehkých (v tom lepším případě) obav o zdraví svoje a svých blízkých, tlaky v práci (ať už proto, že je práce málo, nebo že je jí moc), naštvanost na vládu, bezmoc v situaci, kdy se naše země řítí do socioekonomického předpeklí (v tom politickém už se nahříváme dlouho), strach přiblížit se k lidem na míň než dva metry, nemožnost se potkat, obejmout, zajít na pivo nebo na kafe nebo na oběd, měsíce trvající bezčasí plné nejistot, obav, změn a nevypočitatelnosti, které z nás vysává sílu jako ta díra ve vaně odsává teplou vodu. Kéž by to bylo jen stáří! Kéž by to byla jen jarní únava, na kterou by zabraly procházky na sluníčku a nějaké ty vitamíny (jak mě stále nabádá maminka).
Zas tak mladá ale nejsem. Dcera mě totiž pomalu dorůstá, nohu už má větší než já a začíná flirtovat s mými kamarády (i když to dělá zatím nevědomky). A můj malý synáček se hlásí na gymnázium - sice teprve na osmileté, ale stejně to bude velký krok pro člověka, pokud se tam dostane... Je z toho chudák dost nervózní. Sice se srdnatě snaží tvrdit, že je to přece jen taková velká písemka, ale celý týden mu emoce lítají nahoru dolů jako na horské dráze. Už aby byl čtvrtek odpoledne a mohli jsme v klidu zajíst (páč s nezletilými se zásadně nic nezapíjí, jen zajídá), že to má za sebou. A pak už jen čekání na výsledky - o nic nejde, když zůstane na základce, svět se bude točit dál, ale přála bych mu, aby se dostal. Jednak pořád tvrdí, že se na té základce nudí, druhak už má na gymplu ségru a být horší než ségra, je pro něj utrpení, třeťak se dost poctivě připravoval a jsem přesvědčená, že na to má. Nechci ho ale znervózňovat svými ambicemi a očekáváními. Myslím, že bohatě stačí jeho vlastní nároky na sebe. Není to jednoduchý vyrůstat s tím, že vám jde téměř všechno, na co sáhnete. A že na vás ségra žárlí, že vám to jde. Velké ambice a malá radost z úspěchu. Nemá to chlapec jednoduchý. A já jako jeho matka také ne. Jak z něj vychovat pořádného muže a jestli vůbec máma může vychovat z chlapce muže, jak vytitrovat něhu, svobodu, přijetí a nároky, jak a kdy ho jemně vyklopit z milující náruče, to je moje stále se vracející otázka. Nejspíš nejdůležitější ze všech otázek, co tu dnes padly.
Taky řešíte výchovu chlapců v muže? A jak se projevily poočkovací příznaky u vás? A jaká slova vám automaticky nabízí váš mobil?