65. díl Baru: Láska a IbalGIN

Běží květen, lidé se zamilovávají.

Děti obhlížejí své spolužáky a vedou duchaplné konverzace. Například ve školní jídelně. Dá se flirtovat i nad tím, jaký to máme dneska knedlík.

Dneska je ten knedlík nějaký šedý, obrací holčička nedůvěřivě plátek přílohy.

Ale dobrý. Prohlásí, když najde odvahu ochutnat.

A jaký knedlíky máš radši ty? Ptá se kluka, co sedí vedle.

Já radši bramborový. Odpoví první sama sobě.

Mě je to jedno, ale asi nejradši mám knedlík od babičky. Pronesl kluk ze čtvrté bé a usměje se. Na čele má beďary, ale ve tvářích dolíčky.

Holka ze čtvrtý áá mu úsměv oplatí. Krabatí u toho čelo. Ale je ráda, že spolu mluví. Konečně. Svět se pomalu rozjíždí...

Jedna známá je děsně zamilovaná. A přišlo to z té nejméně čekané strany. Prostě spolužák, co ho zná sto let a na gymplu spolu měli nějaké pletky a dalších dvacet let se míjeli, vdávali, ženili, rozváděli, střídali milenky, a najednou tu stojí proti sobě a vidí něco, co nikdy před tím neviděli. Je to, jako byste se po letech zamilovali do svý starý linky. Najednou je tak krásná. Není ošoupaná, je taková zralá. A jak je funkční. A jste ji vděční, že tu s vámi je a neopouští vás. (Bože, to teda kecám voloviny, naše linka je pěkně hnusná a nevim, co by se muselo stát, abych zahořela. Ale je to spíše stav mysli.)

A pak z té druhé stránky, za mnou přicházejí ve škole děti, co právě zjistili, že táta mámě zahýbá a co maj jako dělat. No to bych ráda věděla. Jak je to s tou láskou, aby vždycky byla přijatelná. Pro všechny.

Jiná známá (protože mně by se to samozřejmě stát nemohlo) si stěžuje, že je naopak úplně mrtvá. Že začalo to jaro, možná už doopravdy a možná skoro léto. Všichni se těší, jak to bude super a co všechno budeme moct. Lidé jsou nadšení. Svět jim nabízí věci, co by měli být normální. Ale my z nich máme svátek. Máme pocit, že jsme odměněni.

Ale ona necítí nic. Nespí se svým mužem. Přestože by to mohlo být fajn. A bývalo to fajn. Ale její tělo je prostě mrtvý.

Snaží se nasadit režim, zkusit pravidelnost, ale nikdo o ní nestojí. Přináší jí to hlavně vztek a pocit bezmoci.

Snaží se oživovat, co se dá. Dala si novou barvu vlasů a sestřih, když konečně pronikla ke kadeřnici. Koupila nový šaty na e-shopu. Dokonce si jednou vzala i podpatky. Nic.

Snaží se mluvit o svých pocitech, jak píšou v motivačních příručkách.

A odpovědí je: Prosim tě, zlato, vynes koš. Jo, a to jsem si všiml, ty si zase hejbala stolem, viď? Že je tam utržená lišta. Zase. Prosim tě, zvedej ten stůl.

Baru, já ani nemám sílu poslat ho do prdele. Dyť má pravdu. Dyť nic blbýho nedělá. Jo a tu lištu už jsem urvala několikrát, má pravdu.

Baru, já mám pocit, jako na Ibalginu, říká mi ta známá. Víš, nic mě nebolí, ale taky nic necítím. Tak zkouším Gin. Lepší gin než ibalgin. Ale růžovej, ta barva mi nějak dělá dobře.

Hele, Baru, nemůže to být nějaký postcovid psycho syndrom týhle celý doby?

Nebo pak krize středního věku... To je taky možný.

Její sdělení mě úplně ochromilo. Úplně tu strnulost cítím. A nevím, co na to říct. Je to jak karta Viselce z Crowlyho tarotů. Na téhle kartě je zobrazený chlap, co visí hlavou dolů. A nemůže se hnout. Ať udělá, co udělá, vždycky ho to vrátí do bezmocný polohy.

Helo, to přejde. Třeba si uděláte nějakej společnej víkend. Pošlete děti k babičce. Babičky už jsou očkovaný, ne? Slyším se říkat. Ale nemůžu tomu věřit. Hela s Jardou jsou naši dobrý kamarádi. Fakt nechci, aby tyhle dva lidi měli krizi. Fakt nechci, aby se nedejbože rozešli. Tihle dva ne. Takovýhle páry mě vždycky naplňovaly nadějí, že to jde i dlouhodobě. Bejt spolu.

Kdo by tak mohl Jardovi říci, ať vytáhne hlavu z prdele, jinak se to posere?

Protože jestli se Hela probudí, a ona se určitě probere z těch mrákot, ve kterých se právě nachází, o tom nepochybuju. A je to fakt pěkná ženská. Mimochodem tělocvikářka. Ale jestli se probudí, a vedle ní bude postávat nějakej spolužák z gymplu, mohla by zahořet úplně blbým směrem. K nějaký ošoupaný lince z Ikey, která vůbec nestojí za to. A já si pak s jejich holkama rozhodně nechci povídat o tom, kdo komu zahýbá. Apage satanas.

No tak jim držim palce.

Radu nemám. Mám jen husí kůži.

Byl máj. Lásky čas.

A co Vy? Gin nebo Ibalgin? A láska? A knedlík?

A říkáte taky, že chcete radu pro kamarádku?