69. díl Baru: On řekl, ona řekla

Nejdříve Vám povím, jak si tady žijeme. Nakažených je kolem 600 denně, což je vyloženě brnkačka. Počet mrtvých v důsledku covidu v naší zemi přesáhl celkově 30000. To už taková brnkačka není. Některé země již s námi otevírají hranice, úúúfff.

Venku je pořád zima a většinu dnů prší. Je sice druhá polovina května, ale teploty jsou o měsíc mladší. Zdá se, jako by začalo období dešťů. To lidem ale nemůže zabránit jít do hospody na zahrádku. Zahrát si hru na normální život. Jak vypadá návštěva hospody s testem či potvrzením? Nakonec Vás nemá kdo zkontrolovat, zda tam sedíte s testem, po nemoci nebo očkováni. Jedině by za Vámi do hospody přišla komise složená z policie, hygieny, Vaší matky, kurátora a kněze. Pak by byla splněna všechna kritéria: zákonná, epidemiologická, lidská, právní a spirituální. Takže žádný strach. Byli jsme také na obědě v naší oblíbené restauraci Duha v Dejvicích. Skvělá pálivá polévka a suši. No, nebýt na zahrádce těch 12 stupňů celsia, byl by to i báječný zážitek.

Vypadá to, že vyhodí dalšího ministra zdravotnictví. Už čtvrtého. Kupodivu za to, že nepřiznal majetky a hamounil nemocniční zakázky pro sebe. Není divu. Současný ministerský předseda již zřejmě žádné jiné, než takovéto kamarády nemá. Ale už mu snad taky musí docházet. Doufejme. Takže, kdybyste někdo chtěl pozici ministra zdravotnictví, do 14 dnů bude zase volná. Hlaste se. Zkušenost z práce na psychiatrii vítána. Nebojte, nebude to na dlouho.

Očkuje se kolem 90000 vakcín denně. Může se očkovat kdokoli nad 40. Tedy většina mých kamarádů. Trochu mne překvapuje, že jsou i tací, co o to nestojí. Tak jedna kolegyně se brání, že do sebe nenechá nic prát, jedna blízká zdravotní sestra vyčkává, co to udělá za pár let a pak uvidí, a vrchol tomu nasadila jedna jinak skvělá paní učitelka, která se rozhodla bránit Covidu krystaly, co nosí v podprsence. Pravda je, že to zatím nechytla, tak třeba by to mohlo ministerstvo zvážit. Jako alternativu.

Děti ve školách se testují. Moje dcera již se šťourala, plivala a teď žvýkají. Každý druhý pátek projdou PCR testem. Dcera to bere sportovně, říká, že je to trénink na chemii, na kterou se těší. Její spolužák David to tak sportovně nebral. Dvakrát se málem při žvýkání menstruačního tampónu pozvracel. A to určitě neuvažoval v těchto souvislostech.

Pak už jen: Izrael a Palestina se už zase mydlí. Tentokrát již více jak deset dní v kuse. V Indii Covid řádí ve velkém. A v České republice se blíží volby, tedy začíná postupná mediální masáž.

Já na ni reaguji tak, že minimalizuji přísun informací a pokouším se psát. Kradu si volné chvilky mezi horami povinností. Domácnost je zavalena kočičími chlupy a prachem a já se snažím zašít někde v tichu s notebookem.

Mám v hlavě příběh z Inspekčního oddělení. Tři osudy, které se protínají na tom zdánlivě nejnudnějším úřednickém oddělení. Mezi spisy a čísly jednacími. Už mám napsaného Jardu. Jarda je trochu flink, ale nepochybuju, že ho budete mít rádi. Jardovi se totiž dějou věci. A pak Denisa, Denisa je holka jako Vy a já, má malý děti, testosteronovýho muže a stárnoucí rodiče. A Vendulka? Vendulka je trochu autistická statistička a působí jako víla, která zestárla. Tihle tři mě teď provázejí. Jejich realita, jejich sny a jejich šikanující šéfka Zapatá. Čůza jedna. Ale i na ní dojde. Připadám si jak Muž z Acapulca. Víte, ten film, jak Belmondo píše dobrodružné příběhy. 

Však já ti ukážu, ty atlete!!! Říká svému hrdinovi.

Já si říkám, co bych asi udělala, kdyby se mi tohle stalo?

A co si může myslet?

A všímám si detailů ve městě a říkám si: jo, jo, to tam vrazím.

Je to jak vaření. Ingredince jsou dobré. Ale kdo ví, zda to celé bude k jídlu.

Pravda je, že to jde pomalu. Mám asi 60 normostran. Vůbec nevím, jak píšou ti autoři severský krimi. Sedmiset stránkový bichle, panebože, to se mi určitě nestane.

A taky pořád nechápu, jak napsal Kafka Proměnu za jedinou noc, a pak už v ní nezměnil ani čárku. Ručně. No jo, génius.

Tak já píšu asi takhle:

On řekl, ona řekla ... aha, to nezní blbě ... on řekl, ona řekla ... ne, ne to by mu nikdy neřekla, to je kravina ...

on řekl, ona řekla .... Takže je to určitě na Pulitzera :-)

Poslala jsem Margit Jardu k ochutnávce. Tak uvidíme, co řekne. Držte mi palce. Jinak Margit je zdá se v pohodě. Už viděla svou potenciální tchýni. Samozřejmě okouzlila. Margit okouzlí vždycky, to je jasný. Doufejme, že Vám o tom ve středu napíše.

Jaký nejdelší text jste v životě napsali?

A jakou nejdelší knihu přečetli?

A nejkratší?