73. díl Baru: Červen a návykové látky

Óóóó, jak Ti závidím, Margit, Vaše rodinné sešlosti, včetně úchylných strýčků. Když se to naředí, je to lepší. Ve větší společnosti. Emoce nejsou tak silné, hluk je větší, takže zaplať pánbůh často neslyšíš, co ten druhý říká. Taky si na jednoho Tvého strýčka pamatuju, rád si šáhnul a byl dost neodbytnej. ME TOO.

Co se děje ve státě, nevím. Muž, ale dnes neříkal, kdo umřel, ale říkal, že se bude vyslovovat nedůvěra vládě. A že v Senátu nějaká komise prohlásila, že prezident Zeman není schopen vykonávat svou funkci. Že by záblesk na lepší časy?

Naše dítě uběhlo svých prvních 5 kilometrů. A pak znovu. A znovu. Provází to slzy a pot a křik a nadšení a zpěv. Máme jediné pravidlo. Nenadávat sobě a tomu, kdo běží s námi. Všechno ostatní je dovolené. Smí se říkat sprostá slova. Smí se plakat. Je ok se i pozvracet. Může se běžet úplně pomalinku. Můžeme chvíli přejít i do rychlochůze. Ale nesmí se to vzdát. Trénuju dceru na výletech mimo komfortní zónu. Věřím, že pro ni dělám to nejlepší. Je teď mnohem sebevědomější. Ví, že se jen tak neposere. Jdeme do toho spolu. V tohle věřím. Jít příkladem. A neumetat všechny cestičky. Říkejte jim co chcete. Vypadají, že neposlouchají. Ale stále nás pozorují. A nevědomky dělají, co my.

Ve školách počítáme dny do konce. 18 pracovních dní do prázdnin. I s dneškem. Pokoušíme se o důstojný záběr.

U nás ve škole však proběhl i protidrogový zásah.

Policisti se psy, sociálka.

Výslechy dětí. U některých jsem seděla. Kluk, o kterém jsem na podzim psala, že utíkal z domova, a jehož rodiče naběhli do školy, že je to naše chyba. Že se bojí diktátu. Tak ten začal zřejmě ve škole prodávat trávu dalším dětem. To bude asi taky naše chyba. To bude těmi diktáty, ty Vám prostě můžou zničit život... I když teda prodával i doma z on-linu.

U mých výslechů seděl takový podsaditý mladík. Na protidrogovým zřejmě komisaře nikoho nehoní. Jeho nadváha v maskovaném tričku byla evidentní. Ale u vedlejší komise, tam měli úplného Sylvestera Stalloneho. Poslouchala jsem, jak se policisté vyptávají. Jestli jako Rapl nebo spíš jako Polda. Bylo to spíše jako moje babi. Já bych určitě pokládala otázky rafinovaněji. Si myslím. Kluci svorně zapírali. Nikdo nic s nikým. Jasně. Nějaký kamarádi možná. Já? Ne. Já, tedy ne, já nikdy. Sem to našel... Našel jsem to v parku.

V kontextu toho mne trochu překvapil telefonát od rodičů jednou odpoledne.

Máma volala, že si s tátou dali ten vaječňák, co jim uvařila jejich kámoška Lída a že je tátovi trochu blbě.

Vaječňák? Ten se dělá na Vánoce, ne? To je nějakej zkaženej nebo co? Ptám se naivně.

No není zkaženej, ale je tooo .... Z mámy to leze jako z chlupaté deky.

Tak co je s ním? Jsem netrpělivá.

Noooo, von ten vaječňák je s tou, s tou trávou, je to dobrý na pohyb, prej, tak jsme si to s tatínkem dali do kafe.

Kolik jste si toho dali do toho kafe?

Takže moji rodiče se sjeli THC takhle během dne, stopadesát kilometrů daleko.

Kurva, kurva, kurva. Zlatý děti. To s rodiči jsou potíže.

Tak pár lžiček ..... No tak jsme si šlehli trochu trávy ty naděláš. Povídá matka vzpurně a trochu se pochechtává.

No a co se teď děje?

No tatínek je celej bílej. A říká, že mu teda hučí v hlavě.

Se poseru.

Baru, nebuď vulgární. Napomene matka dceru.

Dobře už zvracel? Snažím zachovávat klid.

Ještě nééé. Ale říkal že se mu chce.

Dobře.

Asi bychom měli chodit, ne? To asi máma viděla někde ve filmu.

Tak mami. Jestli se mu chce, ať se vyblinká. Jestli ne, nemusí. Jestli chce chodit, choďte, ale není to nezbytný. Hlavně žádnej kofein. Může rozžvýkat pár kuliček pepře. Vzpomenu si na pár rad z doby studií.

Pepř nééé, ten nechci. Volá otec. Aha, takže mají telefon na hlasito.

Možná takhle ale telefonují běžně. V jejich generaci.

Pusťte si film. Do hodiny to přejde. A hodně pít. A žádnej další alkohol, jasný?

No jo, no. Nebuď taková přísná.

Mami, kdyby vomdlíval nebo ztrácel vědomí, zavolej rychlou.

No, to ne!!! Přece nemůžu říct, že jsme si šlehli.

Mě z vás taky šlehne, myslím si.

No, to musíš. Kdyby to bylo opravdu vážný, volej rychlou.

No to ne, to my rozchodíme. A nedělej si starosti. Tak já běžím, tatínek říkal, že už mluvím moc dlouho. Pa pa pa. Rozloučí se matka.

No tak pak dej vědět.

Se picnu.

A jak to máte Vy? Jaké návykové látky jsou pro Vás akceptovatelné?

A co byste si nikdy nedali?

A našli jste někdy drogy v parku?