74. díl Margit: V ráji

Strávila jsem víkend v Ráji. Milý mě tam vzal.

Vzal mě mezi své kamarády. Ne, že bych se do té doby před jeho kamarády musela ukrývat ve stokách a kanálech. Teď mě ale vzal do party, se kterou jezdívá už skoro čtvrt století na pochody Českým Rájem. Parta se sice věky trochu obměnila a částečně rozrostla, ale jádro zůstává a já byla milého první ženská, kterou se rozhodl partě představit. Měla jsem dost trému, možná větší než před jeho maminkou. Naše společná kamarádka mi ale udělala antré - když se na společném chatu ptali, kdo že je Margit, prohlásila, že jsem milého "holka", že jsem báječná a rozeslala všem ženám z party Sloníka v habaští. No, měla jsem pak trému ještě větší. Jestli jsem dost "holka", jestli ujdu bez pajdání a kolapsu plánovanou túru, jestli jsem dost "báječná" a ne moc divná a jestli jsem milého ve Sloníkovi moc neztrapnila. Pak jsem ovšem zjistila, že se z party ozývají i údivy, co že na tomhle chlapovi vidím, protože chlapi z party večer před pochodem vždycky dost popíjej a milý tam loni dělal ostudu (možná teda nejen loni), páč se vydal do hospody v pyžamu a asi se dost opil (ale to jsem radši nepátrala). Dospěla jsem k názoru, že s milým udělám dohodu - já mu nebudu kérovat do toho, že chlastá a on mi nebude kérovat do toho, že nechlastám.

Naordinovala jsem si pro jistotu takový předvíkend v Ráji se svými kamarády a v pátek večer dorazila na místo určení se Sporťáky. Ti jeli z práce, tak byli střízliví. Což se nedalo říct o milém a chlapech, co šli v pátek na výpravu "bez bab". Ke cti však budiž milému přičteno, že zůstal natolik při smyslech, aby mě poznal, smysluplně se mnou i ostatními konverzoval, nepozvracel se mi do postele, neupadl ani neudělal jinou neplechu. Teď to možná vypadá, že jsem si nabrnkla nějakého ožungra. Tak to není, ale já se svou profesní deformací skoro nepiju a mám oproti české společnosti ty normy konzumace alkoholu značně posunuté (tuhle jedna klientka povídala, že s manželem pili jen tak normálně "po česku", což znamenalo panákem tvrdého ráno vypálit červa, k obědu pivko a večer společně jednu až dvě lahvinky vína - to je moje konzumace zhruba za půl roku...).

Moje obavy z party byly rychle zaplašeny. Všichni byli moc fajn. Velkej s Malou, Vztekloun s Blondýnou, Fotograf a Účou, Sporťák se Sporťačkou i Mladej s Mladou. Ani s tím alkoholem to nebylo nijak strašné. Milý mi nekéroval do mých Birellů a já jemu do jeho piv. Nejhorší alkoholový incident se stal až v neděli ráno, kdy Vztekloun zjistil, že na mrazáku zůstalo od večera několik lahev piva a mrskal s nimi z kuchyňky na trávník a nadával. Milý (který na něj asi jako jediný z party trochu platí) na něj pak hulákal, ať neblbne, že se to rozbije a trávník bude samý střep. Ale zas Vztekloun naplánoval na sobotu nádherný výlet, na kterém nikdo neremcal (a když, tak jen trošičku a vlastně tak trochu naoko), ušlápl ho krásně i netrénovanej Velkej i netrénovaná já. Po návratu jsem teda na hodinu usnula a probudila se jako praštěná palicí. Sporťačka pokulhávala cestou na jednu nohu a nakonec podlehla mým svodům na nalepení kolenního tejpu (argumentovala jsem tím, že jestli potřebuje nutně bolest, můžu jí zalepit bolavé koleno a místo toho ji třeba cestou třeba píchat klacíkem do boku - což nakonec nebylo potřeba a zvládla výlet bez sebemrskačské bolesti).

Cestou vzniklo dokonce několik romantických fotografií líbajících se dvojic, kterými jsme potěšili maminky, došlo na koupání v Jizeře (tam jsem teda byla trochu za magora, protože na rozdíl od zbytku výpravy jsem si nekoupala jen nohy, ale celé tělo), utopence i nakládaný hermelín v občerstvení pod zříceninou skalního hradu i hledání a nalezení několika kešek. Počasí nám přálo, plná lednice taky, nikdo neprudil, že ho bolej nožičky, hladina alkoholu byla udržována na snesitelné míře, nikdo se nezmydlil hamburgerem, prostě parádní výlet bez dětí - taky bych ti takový přála, Baru. Jen spousty zmrzliny jsme si dopřávali. Sporťák ji dokonce (k nevoli své ženy, která měla pocit, že to není pořádné jídlo) konzumoval místo oběda, večeře i snídaně. Dokonce nám v penzionu ani neúčtovali "čůro, prďo, káko" (myslím tím spotřebu).

Báječné to bylo. Prostě víkend v ráji. A už jsem byla včleněna i do společného partího chatu, takže už patřím do rodiny.

Jak by vypadal váš rajský víkend?