77. díl Baru: Svatby a čas rouškový pomalu končí

Hned na začátek: Ne. Margit se nevdává.

Nevdává ani nežení se ani nikdo důležitý, ale přesto je to téma.

Svateb teď bude mraky, když pandemie opadá a znovu si na ni můžete pozvat kámoše. Pokud tedy Váš vztah přežil pandemii.

Byla to pořádná zkouška.

Zkouška vztahů. Přátelství. Odolnosti.

V médiích pomalu začínají mluvit o době post-covidové.

Zdá se, že čas rouškový se pomalu chýlí ke konci.

Leckde už je to jen formalita. Na přechod. Do hromadné dopravy.

Největší dilema zažívám s rouškou na veřejném záchodě.

Pro budoucí generace popis akce:

Jdete na veřejnou toaletu, na průchod veřejným prostorem potřebujete mít zakrytá ústa rouškou. Vstoupíte do kabiny s jasným záměrem vykonat potřebu.

Jste tam sami.

Být sám na záchodě a mít zakrytá ústa je divný.

Skoro mi to až blokuje vylučovací pochody.

Tak bych si roušku sundala.

Ale zároveň zrovna tady mi to přijde nehygienický.

Obvyklý postup v našich časech je pověsit si roušku na zápěstí.

Ale považte, s tou rukou budete brzy dělat i jiný úkon.

A pak. Co ulpí na roušce? A pak šup s ní na ústa?

Není to jednoduché dilema, věřte.

Dnes Vám chci ale vyprávět o své kosmetičce.

Říkejme jí Dany. Dělá fantastický obočí. A bude jí možná o patnáct / dvacet let méně než mně. Dany vyprávěla, že pojede na svatbu svým známým. A pak o tom, že z jejich party už jsou ona a její přítel jediní, kdo se ještě nevzali. Ani o ruku ji zatím nepožádal.

A to mu Dany pořád naznačuje.

Posílá mu fotky prstýnků.

Zkoumá značky věnující se svatebním šatům.

Na E-bay si koupila boty jako Popelka, aby měla něco modrého.

Chce mít svatbu jako Kate. Miluje Kate a Wiliama. Psa už mají jako britská královna. Doma bydlí v kleci. Ten pes. A její přítel je prý Brit.

Má vybráno několik datumů, kdy by to šlo. Jedná se převážně o nějaká data vázána na královskou rodinu. Moc se těší, až jeden den bude středobodem vesmíru. Doufá, že její nastávající bude plakat. Plakající svatebčani jsou nejvíc.

Asi to dobře vypadá na Instáči. Nevim.

Už ví, jakým luxusním autem pojede. Chce Jaguára, modrého.

Když o tom mluví s přítelem, ten jí odpoví: Hmm, to bude chtít novou vestičku a konstatuje, že si bude muset koupit svatební hodinky.

Trochu si i říkám, jestli ten chlápek vůbec existuje. Může někdo opravdu uvažovat takhle?

Je tohle nová generace? Jsme my ostatní tak zastaralí, že uvažujeme o vztahu, o soužití, o společných hodnotách, o výpomoci, o dětech, někdy i o doživotí?

Na svatbě přátel chce Dany chytit květinu.

Má na to plán.

Jsem trapná tetka, a tak se naivně ptám: A Dany, a Vy to víte, že chcete s tímhle člověkem žít třebas i celý život?

Jasně, dyť už teď jsme skoro manželé, třeba holky v práci říkají: Hele, přišel ti manžel. A taky chceme kupovat dům...

To asi znamená, že našla muže svých snů a celoživotního partnera.

A tak pokračuju: A Dany, proč si o to neřeknete? Když po tom tak toužíte? O tu svatbu.

Jo jo, to bychom museli jet do Irska a tam je taková tradice, že na přestupný rok může žádat o ruku muže žena.

Takže má Dany šanci v roce 2024.

Moc bych Vám to přála. Slyším se říkat.

A v hlavě mi od té doby už několik dní běží, co je to důležitý. Chlapa, co by si chtěl koupit svatební hodinky bych si asi nikdy nevzala. Na druhou stranu mi přijde úplně ok, aby holka řekla: Víš, chci se vdát. A chci si vzít Tebe. Chci s Tebou být po zbytek života, když to vyjde. Chci s Tebou mít děti. Co ty na to? (Nějak si myslím, že pro muže je to srozumitelnější než odkazy na prsteny, co se mi líbí a nákup modrých lodiček.)

I když nevím, zda by ten její nezdrhnul. Existuje-li tedy.

Umíte si říct o to, co chcete?

A je otázka, kterou Vám nikdy nikdo nepoložil, a Vy byste o to moc stáli?

P.S. A teď ten o zvířátkách, co jsem Vám slíbila minulý týden.

Zvířátka se rozhodla, že už budou kultivovaná a postaví si kadibudku.

I stane se tak. Je krásná, ze světlého dřeva, zasklené okénko se záclonkou.

Radost posedět.

Za dva dny je okénko rozbité.

I svolá lev zvířátka před kadibudku a má k nim proslov a hledá viníka.

Přihlásí se veverka a plačtivě povídá: Já bych o tom něco věděla. Jdu okolo, vevnitř trůní medvěd, šáhnul po mně, vytřel si se mnou zadek a prohodil mne okénkem.

Medvěde! Styď se a koukej to opravit. Kárá medvěda lev.

I stane se. Medvěd se zastydí, opraví okénko, týden je klid.

Za týden jednoho rána je okénko zase rozbité, záclonka potrhaná.

Lev znovu svolá zvířátka před kadibudku a opět hledá provinilce.

Přihlásí se zajíček a se slzami v očích povídá: Já, já bych o tom něco věděl. Jdu okolo, vevnitř trůní medvěd, šáhnul po mně, vytřel si se mnou zadek a prohodil mne okénkem. Nic ho nezastavilo.

Medvěde! Styď se a koukej to opravit. Kárá medvěda znovu lev.

I stane se. Medvěd se zastydí, opraví okénko a čtrnáct dní je klid.

Jednou ráno se zvířátka probudí a kadibudka je rozbitá na cimpr campr.

Lev svolá zvířátka před kadibudku: Zvířátka, to snad není možný! Co se stalo?

Přihlásí se ježek: Já, já, já bych o tom něco věděl...

Mám teď asi trochu fekální období, ne?