80. díl Baru a Margit: Desatero aneb Jak přežít pandemii

Řekli jsme si s Margit, že Vám budeme psát i o prázdninách. Ale jen jednou týdně. Na střídačku. Abychom si taky trochu odpočinuly. O čem to bude? Jako vždycky. Kdo ví. Co život přinese.

Zároveň jsme se rozhodly pro odvážný krok. Pokusíme se náš blog vydat jako knihu. O životě v pandemii, o holčičím světě, o stárnutí, o přátelství, o rodičovství. O otázkách, které si běžně neklademe.

Kdybyste znali nějakého skvělého vydavatele s touhou stát se nesmrtelným skrze nás, tak nám rozhodně napište. :-) (programnaochranusvedku@gmail.com)

Lidi mu utrhaj ruce!!!

Na závěr školního roku a jednoho pandemického období máme pro Vás následující Desatero, jak přežít pandemii a jiné životní katastrofy:

1. Hlavně se neposrat. A když se poseru (třeba po vlašáku v Hradci, že J), tak to po sobě uklidit, spláchnout, omýt se a jít dál. Prostě to nevzdat. Spousta lidí si navykla na to, co všechno nejde kvůli pandemii. Mnohým to zůstává. Tak ještě počkáme. Letos ne. Co když přijde další vlna. A nebojte se smrti. Kdo se bojí, že umře, může zjistit, že se pro samý strach ze smrti bojí i žít. A to nemá cenu. Sakra lidi, máme jenom jeden život! Teď a tady.
2. Hýbejte se. Cvičte. Běhejte. Tančete. Procházejte se. Cokoli. Cokoli můžete a chcete. Šukejte, milujte se, osahávejte, máte-li s kým. Když nemáte, masturbujte. Jako o život. S pomůckami různých barev tvarů, velikostí a funkcí. Bleděmodrá je Margitina oblíbená. Sex do života patří a nebuďme na něj líní. Mysleme na své tělo. A mějme ho rádi. Je krásné. Je silné. Je úžasné. Dokáže mnohem víc, než jsme si kdy dovedli představit. Starejme se o něj, hýčkejme ho. Co naše tělo cítí? Co potřebuje?
3. Modlete se. Jestli Vám to pomáhá, dělejte to. A jestli jste to ještě nikdy nezkoušeli, protože si myslíte, že jste ateisti, zkuste to. Při prknu, v přírodě s bosýma nohama zabořenýma v trávě, nebo jen tak. Věřte v přesah a říkejte mu, jak chcete. Bůh nebo Bohyně, Univerzum, Vesmír nebo Vyšší moc. Není to jedno? Na světě nejsme sami a naše upocená (hlavně v těchto vedrech) existence asi není vrcholem všeho.
4. Nenechte se rozeštvat s přáteli ani příbuznými. Radujte se z jinakosti. Je zábavná. Odpouštějte. Odpusť nám naše viny jakož i my odpouštíme našim viníkům.                                                                                                                         Váleli jsme se u rybníka. Dlouhovlasej opálenej chlápek se koupal se psem. Ten je krásnej, prohlásilo moje dítě. Jo, jo, ten je krásnej, přitakala jsem. Dcera myslela psa. Já chlápka. Pak ten svalnatý kudrnatý muž vylezl z vody a začal si povídat s dětmi vedle na dece. A povídali si právě o tomto verši z Otčenáše. Bůhví proč. Chlápek povídá: Tohle teda vůbec nechápu, proč to tam je. Usmívám se pod fousy. Krásnej. Ale úplně osvícenej nebude. Odpuštění. Odpustění Vám umožní jít dát. Odpusťte jim. Odpusťte jim, že jsou jiní. Odpusťte svým rodičům, dělali, co mohli. Odpusťte sobě.
5. Pozorujte své děti. Dozvíte se mnoho o sobě. Jsou našimi zrcadly. A věřte, že i ony nás pozorují. A napodobují. Samozřejmě, že jsme strašliví rodiče. Vo tom žádná.
6. Dýchejte. Vzpomeňte si na Margitin příměr o cestě do dlouhého táhlého kopce na kole. Koukejte se jen kousek před řídítka, ať neztratíte dech. Nezvedejte moc hlavu a netrapte se tou dlouhou příkrou cestou před Vámi. Šláp, šláp. Krok, krok. A za chvíli jste v novém životě. A když se zadrhnete, udělejte si "hvězdičku". Modří vědí. Dech máme stále sebou. Nádech, výdech. Nádech, výdech. A dejte tomu čas. Některé věci chtějí prostě čas. Nemá smysl tlačit řeku, teče přece sama.
7. Nestěžujte si. A vyhýbejte se lidem, co jsou kladači negativní energie. A neposlouchejte moc často zprávy. Kdo dneska umřel a kde stala jaká katastrofa, se k Vám určitě donese. (Mně to třeba řekne můj milovaný muž a Vám taky někdo.)                                                                                                                              Seděli jsme v hospůdce a tam si dvě paní v letech, jedna z nich s elektrickým vozíkem, povídaly, kde chtějí být pohřbený, rozsypaný a napsaný. Ale byly tak veselé. Tlemily se nahlas jako puberťačky. Jedna si zrovna nechala opravit hrobku a prohlásila, že si plánuje na ní zatím pověsit cedulku: Přijdu hned. Smekám dámy. Vašemu humoru smekám.
8. Neztrácejte své zájmy a sny. Co vás baví? Pište, čtěte, malujte, skládejte písně, vařte, hrajte, cestujte... Tvořte! Dokud žiju, sním. Dokud sním, žiju. A myslete na sebe. Znáte ten obrázek z letadla? Až příště poletíte (a už to zase lítá, jupí, Baru má zase na nástěnce letenku) dobře si ho prohlídněte. Je v každé kapse sedačky před Vámi. A je tam poselství. Když dojde kyslík, vypadne Vám kyslíková maska. Nasaďte jí prvně sobě, pak teprve pomáhejte ostatním. Starejte se o sebe. Když se dobře postaráte o sebe, pak můžete být užiteční i pro druhé.
9. Všímejte si. A milujte svět. Housenku na okně. Vločku tající Vám v dlani. Kousek čokolády v puse. Silný preso. Zpěv ptáků. Hřmot projíždějícího vlaku. Dětský smích. Paprsek slunce na tváři. Čůrek potu mezi ňadry v sauně. Ledovou koupel po sauně, kdy šukáte vodu. Áááchchhh. Vůni levandule. Čistýho prádla. Dotek zvířecí srsti. Polibky vašeho milého. Měnící se vůni vašich dětí. Chuť máminy svíčkové. A dlaň rozevírající se na rozpálené kapotě auta.
10. Mluvte. Mluvte spolu nebo si pište dopisy. Najděte vhodnou chvilku. Odložte čudlikátka a mluvte s druhými lidmi. Říkejte, co chcete říct. Mluvte o svých pocitech a touhách. O svých snech i trápeních. Anebo pište blog.

... A naslouchejte. Tam někde jsou lidé jako Vy.

Třeba Baru a Margit.

Mějte se dobře. Dobře pro Vás.

Co pro Vás znamená mít se dobře?